Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


10.Díl - Odpustíš mi někdy?

25. března 2009 v 22:16 | Kami |  Naruto: Pomsta není sladká

Od toho večera jsem se mu spíše vyhýbala. A když už jsme museli být někde spolu, snažila jsem se na něj nedívat.
Při našich obvyklých nedělních schůzích, kde jsme se sešli celá naše parta, jsme seděli každý na druhý straně stolu. Byl to trochu nezvyk, protože jsem mu vždycky sedávala na klíně.
"Neměla by sis to tak brát."
Udiveně jsem se otočila na Hinatu. To je až tak moc vidět, jak jsem zoufalá?
"To není tak lehký.."
"Aha, už to chápu."
Zarazila jsem se nad tónem jejího hlasu.
"Co jako chápeš?"
"Miluješ ho."
"Cože?!"
"Sakuro, jenom slepej by si toho nevšim. Přímo to z tebe sálá."
Nic jsem neříkala, ale asi jsem zrudla až ke kořínkům vlasů. Měla jsem v plánu jít domů, ale zastavila mě Hinatina ruka.
"On tě taky miluje."
Pak mě pustila a já mlčky odešla. Ne, mě nemiluje, už ne. Teď miluje Ino. S těmito myšlenky jsem došla domů a usnula.
Druhý den jsem procházela alejí. Ani jsem pořádně nevěděla kam jít. Už není kam bych šla. Sáhla jsem si do kapsi mikiny a vylovila těžký prsten se znakem holubice. Vzpoměla jsem si na ty chvíle, které jsem trávila se svou nejlepší kamarádkou Konan. Jak moc mi chybí. NE. Tyhle představy jsem z hlavy ihned vypudila. Teď jsem zase ninja v Konoze. Nemůžu se přece jen tak skákat mezi vesnicí a jejími hlavními nepřáteli.
Po chvíli jsem za sebou uslyšela kroky. Zpomalila jsem, ani nevím proč. Asi proto, že jsem s Ním chtěla mluvit.
Čekala jsem až mě dojde a pak jsem se zase pustila do pomalého kroku. Mlčky jsme šli vedle sebe. Až pak sebral všechny síly a promluvil.
"Odpustíš mi někdy?"
V hlase měl bolest a já věděla, že radši ani nechce znát odpověď.
"Shikamaru...neni co odpouštět. Láska je ta nejnestálejší věc ve vesmíru. Nemůžu ti zazlívat, že sis vybral někoho jiného. Nemůžu ti zazlívat, že mě už nemiluješ."
"Ale já přece.."
Rozběhla jsem se. Nechtěla jsem poslouchat jeho lži.
Odpoledne jsem procházela okolo malého parku uprostřed vesnice.
"Co ste to tam sakra dělali?!"
"Jenom jsme si povídali nic víc, nic míň."
"Povídali? Jo, to vaše povídání si umím živě představit."
"Prosimtě Ino, chováš se jako žárlivá školačka."
"Hale Shikamaru, na tohle ti neskočim. Musíš se hold rozhodnout. Buď ona a nebo já."
"A co kdybych se rozhodl pro ni?"
"Ale notak, zlatíčko, přece se tady nebudeme hádat."
Moc dobře jsem věděla, proč Ino radši změnila téma a hádku vzdala. To co se dělo za stromy potom jsem si nechtěla ani představovat. Moje malé srdce by puklo.
Fajn, nemiluje mě. Ale to není konec světa. Budu dál sloužit své vesnici. Proboha jsem přece shinobi! Jak jsem mohla své emoce dávat tak moc najevo?
A já ho přece už taky nem...to ne, nemůžu lhát sama sobě. Já ho miluju. A právě proto to takhle zůstane. Klidně budu trpět jen když on bude šťastný.
A já myslela, že se tohle stává jen v romantických filmech. Ano, stejně jako ve filmu se vzdám svého štěstí, nebudu o něj bojovat. Nechám ho klidně s Ino, protože si přeju jen aby byla šťastný. Ale stejně jako ve filmu se nikdy nedoví, jak kvůli němu trpím. Člověk by neměl milovat - čím víc miluje, tím víc cítí bolesti. Ale kdybychom se neobětovávali pro druhé...kde bychom skončili?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | Web | 30. dubna 2011 v 8:58 | Reagovat

Já bych se na Sakury místě asi sesypala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama