Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


16.Díl - Nezvaní hosté

30. března 2009 v 18:39 | Kami |  Naruto: Pomsta není sladká

Nejdřív vypadal jako by viděl vstávat z hrobů hokage. Sledovala jsem jak jeho obliček mění barvu, stejně jako eletrické svíčky na vánočním stromku. Pak konečně odněkud z žaludku vytáhl svou zapadlou řeč.
"Já...budu táta?"
Vyslovil to tak, jakoby moc dobře nechápal, co to slovo znamená. Pak se mu ale tvář roztáhla do širokého úsměvu a skočil mi kolem krku.
"Víš co, Saku?"
Trochu nejistě jsem se zeptala:
"Co?"
"Jsem ten nejšťastnější chlap na světě!"
Začala jsem se taky smát.
Druhý den jsme se blížili k jezeru Stínů. Normální vodní plocha, kterou by určitě nikdo, kdo má všech pět pohromadě nepoužil jako úkryt. Bohužel by mě nenapadlo, že někdo, kdo nemá všech pět pohromadě, tohle jezero jako úkryt doopravdy používá...
"Nic podezřelýho. Co myslíš, krásko?"
"Souhlasím, ale i přesto to tady musíme prověřit."
Rozběhli jsme se každý na jinou stranu a prozkoumali jsme břehy jezera, hladinu i okolí, ale nikde nikdo. Tak jsme si řekli, že u jezera přespíme, třeba se někdo ukáže.
Večer jsme nemohli kvůli maskování rozdělat oheň, tam jsem jen seděli blízko sebe, abychom se zahřáli a tiše jsme si povídali.
"Už máš vymyšlený nějaký jméno, kočko?"
"Neblbni, nejsem ani ve druhém měsíci, ani nevím jestli to bude kluk nebo holka!"
"Ale přece jenom..."
"Ty seš mi najednou nějakej nedočkavej."
"Tak co, čím dřív se to narodí, tím líp. Nikdy nevím, jestli tenhle den není můj poslední."
Vrazila jsem mu "lehkou" facku.
"Takhle už nikdy nemluv, jasný?! Odešel mi Naruto i Sasuke - i když každý jiným způsobem - pak i mistr Kakashi. Tebe ztratit nehodlám. Slib mi, že tu se mnou zůstaneš..."
"Slibuju a neboj, tamto sem prohodil jen tak mezi řečí, rozhodně nehodlám umřít a nechat tě tu nějakýmu frajírkovi, kterej by se snažil protlačit na moje místo."
Usmála jsem se a lehce jsem ho políbila. V tom jsme ale uslyšeli dost divný a hlasitý zvuk s prostřed jezera.
Odtrhli jsme se od sebe a hleděli jsme na hladinu, která se celá rozvířila. Vlny se pomalu uklidňovali a proti nám kráčeli tři temné osoby.
Já jsem ani jednu z nic nepoznala, na rozdíl od mého milovaného muže, který jen zavrčel, ale dost nahlas, aby to bylo slyšet až na jezero:
"Grr, Orochimaru."
Krev mi ztuhla v žilách.
"To je ale milé shledání s těmito cvičenými ninjovskými psy, věrní na smrt své milované Listové. Divím se, že ještě nevrtíte ocásky."
"Zavři tu svou hadí tlamu, Orochimaru."
Divila jsem se, že má Shikamaru sílu s nimi mluvit. Já se nezmohla na slovo.
Už jenom proto, že jsem hypnotizovala vysokou, svalnatou postavu, která stála v pozadí. I když se na mě nedíval a já nemohla vidět jeho rudé oči, moc dobře jsem věděla, kdo to je.
"Ale copak....Shikamaru? Jmenuješ se tak, co? Jeden z těch jeleních magorů z klanu Nara"
Cítila jsem jak se vedle mě manžel napjal. Začínal být naštvaný.
"Ty máš co řikat Orochimaru."
Na víc se ale bohužel Shikamaru nezmohl. Pak na mě tajemná postava stojící vzadu upřela své oči plné nenávisti a já stěží vyslovila to, co jsem si celou dobu jen myslela.
"S-Sasuke-kun?"
"Opět se setkáváme, Sakuro."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Benoit Benoit | Web | 30. března 2009 v 18:47 | Reagovat

Ha! Benoita neoklameš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama