Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<



Můj skype: kami.enrai

>>DJ Kami aneb písnička na přání?<<


2.Díl - On, který to vždy byl

8. března 2009 v 19:25 | Kami |  Naruto: Pomsta není sladká

Vždy mě sledoval, vždy viděl bolest v mých očích a vždy mě chtěl oslovit.

Otočila jsem se a nemohla jsem uvěřit tomu co vidím. Za mnou stál Shikamaru a přátelsky se usmíval. Překvapilo mě, že zrovna on se tady oběvil, protože jsme spolu vlastně nikdy pořádně nemluvili, ani jsme se moc neznali.
"Můžu si přisednout?"
"No...Samozřejmě"
"Já, myslím že...teda...chci říct, myslím si, že bys neměla kvůli Sasukemo pořád smutnit. Rozhodnul se sám, ne?"
Seděla jsem jako opařená a dívala jsem se mu přímo do očí. Netušila jsem, že zrovna on by mě přišel utěšovat.
"Já přece nesmutním, a už vůbec ne kvůli Sasukemu"
Jen se usmál
"A co ty slzy?"
Lehla jsem si tak, aby mi neviděl do obličeje, ale nic jsem neodpověděla.
Začal tiše hovořit jako by se pokoušel uklidnit koně. Pořádně jsem mu ani nerozumněla, ale určitě to účinkovalo, jelikož jsem začala usínat. Těsně předtím než jsem úplně zabrala, jsem si všimla, že mi vypráví pohádku o třech medvědech.

Začala jsem se probouzet. Slyšela jsem zvuk praskajícího ohně. Pomalu jsem otevřela oči. Už byla noc. Ležela jsem na skále hokagů před menším ohněm, vedle mě seděl Shikamaru a já měla na sobě jeho bundu. Uvědomila jsem si celou situaci a trochu jsem se začervenala. Bohužel si všimnul, že jsem vzhůru a červená na mých tvářích také nezůstala nepovšimnuta. Usmál se, ale jen se zeptal:
"Tak co, už jseš v pohodě?"
Nejdřív jsem ho chtěla odpálit, že mi vůbec nic nebylo, ale pak jsem si vzpoměla na tři medvědy a všimla jsem si jeho potutleného úsměvu.
"Jo, je mi fajn...no já...už bych asi měla jít. Děkuju za pomoc"
"Nemáš zač"
Vstala jsem a rychle jsem utíkala pryč.
Doma jsem dostala vynadáno, kde jsem takovou dobu byla, ale mě to bylo prakticky jedno. Nemohla jsem nějak toho Shikamara vyhnat z hlavy. Hlavně ten jeho úsměv...
Až ráno jsem si všimla, že mam pořád u sebe jeho bundu. Vydala jsem se na ranní procházku a že mu rovnou bundu vrátím. Popravdě, našla jsem ho dřív, než jsem čekala. Byl kousek od našeho domu. Ani pořádně nevim co tam dělal. Každopádně jak jsem šla v zamyšlení hlavu sklopenou, vrazila jsem do něj plnou silou. Způsobilo to to, že ze mě dostal další záchvat smíchu. Nechápu, co to se mnou je. Trošku jsme si popovídali a skončilo to pozváním na ramen. Bylo to až nemožný, jak se dá s klukem normálně popovídat. Byla jsem zvyklá, že Sasukeho všechno otrávilo a Naruto se všim souhlasil, abych si myslela, jak na něj působí to co říkám.
"A jak si mě to vlastně včera uspal? Nevim jestli to už byl sen, ale zdálo se mi, že slyším pohádku o třech medvědech..."
Následoval další záchvat smíchu.
"Aha, no já myslel, že už spíš a nevěděl jsem, co bych jěště povídal...je to takový speciální způsob uklidňování"
"A kde ses to naučil?"
"Neurazíš se?"
"Ne"
"Přísahej" opět následoval ten jeho potutlený úsměv
"Přísahám" usmála jsem se taky
"Náš klan takhle uklidňuje jeleny v lese"
Nastalo kratší ticho. Poté jsme oba najednou vyprskly smíchy a následoval další dlouhý rozhovor.
"Shikamaru! Shikamaru" Přiběhl k nám zadýchaně Chouji "Musíš ihned k Hokage-sama. Jé Sakuro, to jsem rád, že jsi tady taky, aspoň tě nemusím hledat. Ty máš jít taky"
Následovalo obvyklé "To je otrava" a poté jsme se rychle vydali za naší Hokage.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tissa...tvé milující  ♥SB♥ -->♥♥ Tissa...tvé milující ♥SB♥ -->♥♥ | Web | 30. října 2009 v 18:26 | Reagovat

Bombááá!! :-D

2 Ája Ája | Web | 30. dubna 2011 v 8:26 | Reagovat

Jáj...já si myslela, že to bude Sasuke a on Shikamaru XDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama