Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<



Můj skype: kami.enrai

>>DJ Kami aneb písnička na přání?<<


6.Díl - Rozhodnutí. Sbohem Konoho.

15. března 2009 v 17:17 | Kami |  Naruto: Pomsta není sladká

Upozornění: I když je Sakuře 17, Akatsuki je v původní sestavě ještě se Sasorim, samozřejmě bez Orochimara. Tudíž se neshoduji se seriálem

Šla jsem po pěšíně a slzy mi stékali po tvářích. Všechno jsem to viděla až moc živě. Před půl hodinou vyšla Tsunade-sama z operačního sálu.
"Ehm, Sakuro..no, nevypadá to moc dobře"
Podívala jsem se na ni očima plnýma starostí nepochopení.
"Upřímě, Shikamaru je v komatu a je na 99% procent jasné, že se už neprobere. Ať už bychom to protahovali jak dlouho bychom chtěli, nakonec bysme ho museli odpojit."
Zůstala jsem tam stát jako opařená a poslouchala jsem jak se mi boří celý svět. Mlčky jsem se otočila a vyšla jsem z nemocnice. Bez přemýšlení jsem šla domů, vzala jsem si batoh, naházela jsem tam pár věcí a vydala jsem se na cestu. Teď jsem šla po prašné pešině. Vraceli se mi všechny ty vzpomínky, jak jsem se rady snažila kdysi zastavit Sasuke. Při té vzpomínce mi přelétl přes tvář bolestný úsměv. Šla jsem dál. Zanedlouho jsem si uvědomila, že stojím na skále hokagů. Bolestný vzpomínky mi rozervavali srdce na kousky. Ještě pořád jsem viděla ten jeho úžasný úsměv, když říkal: "To proto, že jsem s tebou".
Slzy se mi nahrnuli do očí. Vydechla jsem. Nevím jak dlouho jsem tam stála, ale když jsem se vzpamatovala, už byla tma. Otočila jsem se k lesu a pomalými kroky jsem postupovala. Naopsledy jsem se otočila k vesnici, kterou jsem tak moc milovala. K vesnici, kde jsem měla přátelé i rodinu. Stiskla jsem k sobě víčka, protože se mi tam drala další vlna slz a pak jsem se rozeběhla do temného lesa.
Už to byli dva týdny. Skrývala jsem se hlavně po lesích, vyhýbala jsem se městů. Přece jenom, teď jsem byla uprchlý ninja. Zrocna jsem byla v jedné dokonalé jeskyni a dělala jsem si oběd, když jsem ucítila cizí chakru. Nevzrušovala jsem se, jak bych to udělala normálně. Čelenku jsem měla schovanou. Nebylo poznat mou vesnici (tetování ANBU jsem měla pečlivě zakryté mikinou).
Netrvalo dlouho a uslyšela jsem kroky. Jednou rukou jsem odrazila spršku shurikenů, ale bez sebemenšího náznaku všimnutí jsem pokračovala v konzumaci oběda. To ovšem mé nepřátelé vyvedlo z míry.
Než jsem se naděla. Stáli předemnou dva členové Akatsuki. Dělala jsem jakože nic a vychutnávala jsem si rybu. Deidara mě nechápavě pozoroval, jak počítám kosti, které vyndavám z ryby. To už to Sasori, který nenáviděl čekání nevydržel.
"Co to sakra děláš?!"
Nechápavě jsem se podívala, jako bych se právě probudila.
"Děje se snad něco?"
Můj tón Sasoriho vyvedl z míry. Začínal se rozčilovat.
"No právě, že se nic neděje! Mělo by se dít. Měla bys utíkat, útočit nebo se alespoň bránit. Ne obědvat!"
"Hmm, to je zajímavé, budu o tom přemýšlet další půl hodinu"
Prohodila jsem lhostejně a obrátila soustředění zpět na ostré kosti. Teď už to nevydržel Deidara.
"Copak se děje? Neměla bys být ve vesnici?"
"Ani ne, zdrhla jsem a teď po mě jdou všichni ninjové ve vesnici."
Řekla jsem to ve stylu, jakoby se měl ptal kolik je hodin a to ho značně rozhodilo. Pak upoutala mou pozornost Deidarova utržená ruka.
"Mohl bys na chvíli Deidaro?"
Podíval se na mě jak na cvoka a pak pomalu přistoupil. Udělala jsem pár pečetí a soustředila jsem se na jeho zdravou ruku. Projelo jí záření, jako bych ji rengenovala. Deidara jen vyjeveně koukal. Pak jsem udělala pár pečetí a zobrazil se mi snímek Deidarovi zdravé ruky. Ve svém výtvoru jsem změnila polohu palce, přehodila pár nervů. Pak jsem se soustředila na pahýl, který měl schovaný pod pláštěm Akatsuki. Další pečetě a během dvou minut měl zmátky obě ruce. Nevěřícně koukal na své ruce. Pak se naklonil k Sasorimu a něco mu pověděl. Ten jen kývl.
"Ehm Sakuro, mohla bys jít s námi?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amhery Amhery | 26. března 2009 v 21:23 | Reagovat

pekné len nechápem kedy zistili svoje mená...

2 Naomi Toko Naomi Toko | E-mail | Web | 7. února 2010 v 15:26 | Reagovat

Pěkný!

3 Ája Ája | Web | 30. dubna 2011 v 8:42 | Reagovat

Sakura a Akatsuki, daleko to holka dotáhla XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama