Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


7.Díl - Já a Akatsuki

15. března 2009 v 17:18 | Kami |  Naruto: Pomsta není sladká

Šla jsem s nimi. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, co by se mohlo stát. Proč bych taky měla? Nemohla jsem nic ztratit. Po chvíli jsme došli ke skále. Deidara se Sasorim složili pár pečetí a pak se skála rozevřela. Společně jsme vešli.
"Co ta tady dělá?"
Poznala jsem hlas Peina.
"Em, šéfe, napadlo nás..co kdybychom ji vzali mezi nás?"
Na Deidaru se vykulilo osmero očí, včetně mých. Peinovi to nějak nešlo do hlavy.
"Proč bysme měli mezi sebe brát našeho úhlavního nepřítele?"
Deidara se jen usmál. Pochopil, že tenhle rozhovor vyhraje on.
"Protože nejen že utekla ze své vesnice, má nemyslitelnou sílu, ale také by se nám velice hodilo její lékařské ninjutsu."
Pein si mě nedůvěřivě přeměřoval.
"Chci důkaz"
Deidara se opět usmál a ukázal Peinovi své ruce. Ten se nenechal vyvést z míry, ale v jeho očích bylo vidět překvapení.
"Dobře, bereme tě, ale pokud se o něco pokusíš, zemřeš."
Kývla jsem, ani jsem si pořádně neuvědomovala co dělám.
"Konan, postarej se o ní."
Pohlédla jsem na modrovlásku, která se na mě zářivě usmála a naznačila mi kudy dlouhou chodbou. Zavedla mě do útulného pokoje.
"Tak tady budeš bydlet, není to žádná zámecká komnata, ale jde to."
Jelikož se pořád tak zářivě usmívala, nemohla jsem odpustit otázku, kterou jsem si pořád opakovala.
"Zdá se, že máš větší radost než osatní, že jsem tady."
"Upřímě, radostí zářím. Ani nevíš jaký to je být jediná holka se sedmi chlapama."
"Tak to doufám, že budeme kamarádky."
"Určitě."
Znovu se na mě usmála.
Už to bylo půl roku, co jsem vstoupila do Akatsuki. Zrovna jsem byla se svou nejlepší kamarádkou Konan na misi. Jen vyčistit pár svědků, to nic nebylo. Už jsme se vraceli a řekli jsme si, že si dáme ještě večeři, než odejdeme z města, abychom se vrátili zpět do úkrytu.
Podezřívat nás z vraždy dveceti tří osob by nikoho ani nenapadlo. Kdo by taky podezříval dvě krásný mladý holky s těžkými prsteny a v černých oblecích s červenými mraky? Naopak. Zdálo se, že se to chlapům líbí, takže ani to jídlo jsme si nemuseli platit samy.
Pak jsme se vydali opět na cestu. Po dohodě jsme se utábořili u velkého vodopádu, protože už se stmívalo. Ve městě jsme z důvodu odhalení spát nemohli.
Už byla půlnoc a já seděla na vysoké větvi a pozorovala jsem vodopád. Slzy se mi koukely po tvářích. Bolest za těch půl roku ani trochu nezmizela.
Ani jsem si nevšimla, že za mnou stojí Konan.
"Stýská se ti?"
Lekla jsem se, protože jsem netušila, že tu je a navíc jsem nechtěla, aby mě v tomhle stavu viděla.
"Ano"
Viděla, že se mi na tohle téma moc mluvit nechce, a tak nic neříkala, jen jsme mlčky pozorovali padající vodu.
Druhý den ráno jsme dorazili do úkrytu. Oznámili jsme Peinovi, že mise byla úspěšná. Měl z nás radost, aby taky ne.
Už jsem odcházela do svého pokoje. Pozdravila jsem se Sasorim. Když jste tyhle zločince posnali blíž, už vám připadali celkem milí. Pak jsem ještě narazila na Deidaru.
"Tak co kočko, jaká byla mise?"
"Byla to zábava, dokonce nás kluci z hospody pozvali na jídlo."
"Tak to abych si je napsal na seznam ,nezavraždit,."
Usmála jsem se a šla jsem dál. Pak jsem ale uslyšela výkřik, po kterém mi ztuhla krev v těle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amhery Amhery | 26. března 2009 v 21:27 | Reagovat

"Určitě. Znovu se na mě usmála"

neviem niesom istý, ale myslím že to nie je celé priama reč... xD

2 Ája Ája | Web | 30. dubna 2011 v 8:47 | Reagovat

Tohle vypadá na Akatsuki idylu XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama