Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


8.Díl - Nashle mí eS přátelé

15. března 2009 v 17:19 | Kami |  Naruto: Pomsta není sladká

Snažila jsem se přemluvit mysl, aby spolupracovala s tělem. Bez úspěchu. Ten hlas jsem znala. Ale nevěděla jsem odkud. Znovu. Bez přemýšlení jsem se rozběhla do sklepa, kam jsme zavírali zajatce. Kakuzu si mě ihned všiml.
"Copak kočko, děje se něco?"
"Ne, já jenom...my máme nového zajatce?"
"No...jo...už budu muset jít."
Zabouchnul mi dveře před nosem a rychle utekl nahoru. Co se to sakra děje? Řekla jsem si, že to musím zjistit. Vykopla jsem dveře od vězení. Pohlédla jsem na zem a zaboha jsem si nemohla vzpomenout jak se dýchá.
"Hi-hinato?"
Modrovláska na mě pohlédla a v očích jí zazářilo.
"Sakuro! Já tomu nemůžu uvěřit! Všichni si mysleli, že jsi mrtvá. Hokage-sama věčně pořádá mise na tvé hledání. A Shikamaru tě denně..."
Od té poslední věty jsem ji už nevnímala. Rychle jsem ji přerušila.
"P-po-počkej, to chceš jako říct, že Shikamaru je.."
"Vyděšenej a smutnej. V jednom kuse tě hledá."
Do očí se mi nahrnuli slzy a hlava se mi zamotala. Řekla jsem Hinatě ať tady počká a jako omámená jsem vyběhla nahoru. Šla jsem rovnou za Peinem.
"Vstupte!"
"Čau šéfe"
"Jé, nazdar Saku, co potřebuješ?"
"Já..no, chci odejít z Akatsuki."
"Cože?!"
"Chci se vrátit do Konohy. Samozřejmě jim o Akatsuki nic neřeknu..."
"Je nějaká možnost tě přesvědčit, abys zůstala?"
"Ne."
"Tak mi nezbývá nic jiného, než ti popřát hodně štěstí a sebrat ti uniformu. Prten si nech na památku."
Usmál se na mě a propustil mě. Ve dveřích jsem se ještě otočila.
"Jo a beru si s sebou našeho nového zajatce"
O půl hodiny později jsem se objímala s Konan.
"Vážně musíš odejít?"
"Ano, chci se vrátit domů"
"Ale tohle je přece tvůj domov"
Jen jsem se na ní usmála a pak jsme se vydali s Hinatou na cestu.
Za dva dny už jsme byli skoro u Konohy.
"Shino, vážně těm broukům můžeme věřit? Myslím, že Akamarův nos by ji našel mnohem lépe."
"Nepodceňuj mé malé spojence a radši si jdi hrát aport Kibo."
"Stejně nechápu, proč Sakuru v jednom kuse hledáte, stejně je určitě mrtvá."
Ino. Jasně, proč by mě ona měla hledat? Nikdy jsem ji nezajímala. Ale proč zní její hlas tak nepřátelsky.
"To neříkej, Ino"
Ten hlas mi zrychlil tep. Takže je opravdu naživu. Pomalu jsem se vyplížila ze křoví, aby si mě nevšimli.
"Ale notak lásko, nebuď tak otrávený."
Čelist mi spadla, když jsem vyděla, jak moje věčná rivalka začala líbat kluka, kvůli kterému bych byla ochotná zemřít. V tom okamžiku mě spatřil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amhery Amhery | 26. března 2009 v 21:32 | Reagovat

mno je trochu divný ten odchod z Akatsuki... príliš ľahké a... milé :-D

a som zvedavý ako to dopadne takže idem na ďalšiu časť ;-)

2 Naomi Toko Naomi Toko | E-mail | Web | 7. února 2010 v 15:32 | Reagovat

jsem zvědavá jaktohle dopadne :-)

3 Ája Ája | Web | 30. dubna 2011 v 8:51 | Reagovat

Ino zřejmě během Sakury zmizení nemeškala XDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama