Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<



Můj skype: kami.enrai

>>DJ Kami aneb písnička na přání?<<


9.Díl - Ino a On

25. března 2009 v 21:24 | Kami |  Naruto: Pomsta není sladká

Rychle odstrčil Ino, aby mohl mluvit.
"Sa-sakuro? Co tady děláš."
"Ále, jenom tak procházím."
Nemohla jsem dovolit, aby poznal, jak moc to bolí. To už si mě všimli i Shino a Kiba, kteří se začali vítat s Hinatou. Prošla jsem okolo nich, jako bych svoje slova myslela vážně a chtěla jsem zalést zpátky do křoví.
"Počkej Sakuro! Já..."
Ale nevěděl jak větu dokončit.
"Ty...? Ty co? Ty žiješ. Ty chodíš s Ino."
Už se mi začínal lámat hlas. Pak se tam ale zničehonic zjevil Lee, zacož jsem mu já a určitě i Shikamaru byli nesmírně vděční.
"Sakuro-san!"
Víc ani neřekl a pevně mě obejmul.
"Sakuro-san, jsem tak rád, že jsi zpátky, pojď, musíme to nahlásit hokage a taky..."
No jo, Lee, horkokrevnej jako vždycky. Ani jsem ho neposlouchala a poslušně jako pejsek, schválně otočená zády k Shikamarovi jsem odcházela do vesnice.
O půl hodiny později jsem byla zase řádná shinobi Konohagakure no sato (i když, kdybych věděla, jaké budu mít uvítání, tak nikdy Akatsuki neopouštim), ale hlavně víc než řádná, jsem byla uobjímaná shinobi Konohagakure no sato. Zpráva o mém návratu se rozšířila rychlostí blesku. Dokonce i kuchař v Ichiraku věděl, že jsem zpět.
V celé vesnici byli všichni nadšení. Teda skoro všichni. Tři lidi ne - já, Shikamaru a Ino. Od ostatních jsem se dozvěděla, že Ino uhnala Shikamara teprv nedávno, nikdo nevěděl, co mu řekla, že tak najednou změnil názor a začal s ní chodit. Mě by to upřímě teda taky zajímalo.
Procházela jsem vesnicí, ruce v kapsách, hlavu skloněnou.
Došla jsem až na skálu hokage a posadila jsem se na své oblíbené místo. Kapucu mikiny jsem si hodila přes vlasy, které za tu dobu u Akatsuki parádně narostly.
Při pohledu na usínající Konohu mě konečně dohnaly vzpomínky, před kterýma jsem se snažila utéct. Můžu si přisednout? Ty seš úplně všude. Copak se děje krásko? Jak se smál, jak mi zpíval ukolébavky, jak si pohrával s mými vlasy, vždycky když jsme se spolu dívali na filmy.
Slzy se mi začali kutálet po tvářích. Nejdřív jedna, druhá a pak už tekly proudem.
"Můžu si přisednout?"
Rychle jsem se otočila na temnou postavu za mnou.
"Tohle už jsem někde slyšela. Ale jo klidně, pokud tě samozřejmě nebude hledat Ino."
"Sakuro..."
"Copak? Řekla jsem snad něco nevhodného?"
Jenom mlčel. Moc dobře věděl, že ať by řekl cokoliv nemělo by to smysl. Sedl si vedle mě.
"Neměla bys brečet."
"Proč? Proč bych ze sebe nemohla vypouštět svou zlost?"
"Zlost?"
"Jo, co myslíš, že by to jného mělo být?!"
Už jsem skoro křičela.
"Smutek...bolest..."
Smutek a bolest spíš bylo slyšet v jeho hlase, než v tom mém.
"Ty víš moc dobře, že je cítím. Víc než by to lidské srdce zvládlo."
"Tak já ti pomůžu se jich zbavit..."
Pomalu se ke mně nakláněl a já až po chvíli pochopila, co chce udělat. Nejdříve jsem nevěděla jak reagovat, ale pak jsem se rozhodla.
Těsně před tím, než by se naše rty setkaly jsem uhnula a vstala.
Otočila jsem se k němu zády a pomalu jsem odcházela.
"Promiň Shikamaru, ale já už se rozhodla."
Ani jsem se neohlédla. Nesnesla bych tu bolest v jeho očích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amhery Amhery | 26. března 2009 v 21:36 | Reagovat

vieš čo? ak ti to nebude vadiť budem ti komenty písať na Konohu... tak rýchlo...časť po časti to je na mňa rýchle ;-)

2 Ája Ája | Web | 30. dubna 2011 v 8:55 | Reagovat

Chudák Shikamaru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama