Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


II. část - Život psance

8. března 2009 v 17:35 | Kami |  Naruto: Život psance - příběh Nii Yugito
Jsme každý jiný, ale oba máme něco společného - nezkrotnou touhu po svobodě.

Sebrala jsem ty zbytky odvahy co mi zbyly a promluvila jsem.
"K-Kdo j-jsi?"
I když jsem to moc dobře věděla, nic jinýho jsem vykoktat nedokázala. Stála jsem před obrovským démonem, ze kterého přímo sálala jeho síla, tak co bych asi měla říkat?
"Ty to nevíš?! Jsem jeden z nejmocnějších Bijuu! Jak se opovažuješ za mnou přijít, když tvá nevědomost dosahuje kritické úrovně?!"
I když jeho hlas burácel určitě na míle daleko a snažil se dělat důležitým a rozčileným, stejně mi připadalo, že zadržuje smích. Trochu jsem se uklidnila. Bylo mi jasné, že kdyby na mě mohl zaútočit, už by to udělal.
"No dobře, vím kdo jsi. Můžeš mi alespoň říct, kde to jsme?"
Nevím, co je řekla tak vtipnýho, ale způsobilo mu to pořádnej záchvat ohavného smíchu.
"Neříkej mi, že nevíš ani tohle"
"Ne, nevím! Kde to sakra jsme?!"
Můj hlas začal nabírat na síle. Rozčilovalo mě to, že se mi směje a ještě víc to, že se mnou mluví jako s úplným magorem.
"Jsme uvnitř tebe"
Tak to mě dost vyvedlo z míry.
"J-jak to m-myslíš?"
"Uvnitř tebe u tvé pečeti"
"Já mám pečeť?"
Už zase se na mě vrhnul pohled, který jasně říkal: Víš ty vůbec něco?
Zamrkala jsem. Po důkladném zaostření jsem zjitila, že se opět koukám do stropu té děsné šedé místnosti.
"Takže to všechno byl jen sen? Ale zdálo se to tak moc živé.."
Musela jsem spát dlouho, protože z té napodobeniny postele mě dost bolely záda. Párkrát jsem si obešla místonst a potom jsem si zase lehla na postel, dala jsem si ruce za hlavu, koukala jsem do stropu a přemýšlela.
"Jmenuji se Yugito Nii, je mi třináct a bydlím sama v malém bytě ve Skryté Oblačné. Tak fajn, vzpomínky se mi už vrátili. Teda nevím co to ti chlápci se mnou včera udělali, ale teď už je to v pohodě. Mám ale pocit, že mi pořád něco uniklo. A jsem si jistá, že ten sen s tim nějak souvisí, a pak ještě ty dveře..."
Přemítala jsem si pořád dokola. Klid, hlavně jsem se musela uklidnit. Snad si umím dát dvě a dvě dohromady a- "Pořád se nám HO nepodařilo probudit" "Uvnitř tebe u tvé pečeti" Zorničky se mi rozšířily a rostřásly se mi ruce. "Že bych přeci jenom mohla být..mohla bych být dvouocasá jinchuriki? Všechny ty chladné pohledy, všechno to opovrhování a pak ještě tohle místo. Jaktože mi to nedošlo dřív? To ale znamená, že se ti chlápci vrátí. Tak počkat, co přesně chtějí? Probudit, probudit, probudit..že by chtěly probudit Nibiho? Až tak nelogický by to nebylo.."
Najednou jsem uslyšela hlasy, sice přes stěny dost tiché, ale moje uši slyšely a rozeznaly sebemenší zvuk.
"Pořád se to nedaří, Raikage-sama. Pečeť je asi stále silná, aby mohla JEHO chakra proniknout ven"
"Asi máš pravdu"
"A co s ní teď budeme dělat?"
"Pustě ji, zkusíme to až pečeť více zeslábně"
"Hai!"
"Místo toho tam dejte jeho, potřebujem ještě něco prozkoumat"
"Hai!"
Pak už jsem uslyšela jen tiché klení, že to je samý chytit a pak zase pustit a pořád dokola, až ona osoba došla k mé cele a já uslešela zkřípění těžkých dvěří.
"Maž ven, už jen zabíráš místo!"
Chtěla jsem něco namítnout, ale potom jsem raději poslechla a vyšla ven. Prošla jsem dlouhou chodbou, až jsem konečně ucítila svěží vzduch.
Stejně to bylo jedno, jestli jsem byla ve vězení, nebo ve vesnici. Všechno to bylo jedno veliké vězení, které mě drželo pěvně uvnitř vesnice.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katie - hime Katie - hime | Web | 5. října 2011 v 21:46 | Reagovat

nááááááádhernéééé :-D

2 Animka Animka | Web | 21. listopadu 2011 v 21:25 | Reagovat

Moc pěkný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama