Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


Slzy

8. března 2009 v 18:25 | Kami |  Naruto: Jednorázovky

Slzy. Co to vlastně je? Někdo říká, že jenom slaná voda, která teče z očí, ale...pro mě to je něco jiného. Slzy jsou bolest a nenávist, která nám zamlžuje zrak. Slzy. Ano, už jsem jich mnoho prolila. Mnoho jich bylo pro tebe má lásko i mnoho pro tebe Sasuke. Také jich bylo mnoho pro Chiyo-bassama, pro Sandaimeho-sama, pro mou milovanou hokage Tsunade a také pro Kakashiho-senseie. Ano, samozřejmě - 25. poučka jak se stát shinobi, že? Ninja nikdy nesmí dát najevo své emoce a nikdy nesmí ukázat slzy. To už jsem někde slyšela.
Bohužel jsem prolila slz více než krve svým kunaiem. Co to? Aha, to jenom začíná pršet. Vidíš? I nebe pro tebe pláče.

FLASHBACK (před šesti nebo sedmi lety)

"Pozor z leva!"
"Tak to bylo jenom o fous, díky Saii. Hej Naruto! Kam koukáš?! Nemáme čas se kochat tou krásnou pustinou, co nás obklopuje, jestli sis ještě nestačil všimnout, tak na nás útočí!"
Díky Sakuřininu upozornění a "pěstnímu potvrzení" svého názoru se Naruto stačil včas vyhnout dalším letícím shurikenům.
"Eh..promiň, jenom sem se trochu zamyslel"
"Myslím, že jsi mnohem užitečnější, když nepřemýšlíš"
"Ale Sakuro-chan, nebuď na mě tak tvrdá"
Sai jenom mlčky pozoroval dohadování tady těch dvou a jentaktak stihnul uhnout dalšímu útoku. To donutilo tým Kakashi (bohužel už pěkných pár pátků bez Kakashiho - dej mu Pán Bůh věčný klid) ještě víc zrychlit.
Utíkaly po "mrtvých polích", která vznikla a byla pojmenována po válce Konohy s Akatsuki. Kdybyste tudy šli před rokem, ještě byste skákali po větvích hlubokého zeléného lesa, přímo sálajícího životem. Dnes zde byla černá suchá zem, občas s hromádkami popelu a s ohořelými větvemi kdysi krásných stromů.
Teď ale opravdu neměli čas kochat se přírodou. Jejich jediným cílem bylo co nejrychleji se zbavit mlžných ninjů, kteří jim dýchali na záda, a také co nejrychleji se dostat do vesnice a varovat a chránit hokage. Válka s Mlžnou totiž dosáhla bodu varu a náš tým na misi zjistil, že se chystá útok na Konohu.
"Tak co kluci, nějakej plán jak zmizet těm otravům s nekonečnou zásobou kunaiů a výbušných lístků?"
"Něco bych měl. Ale muselo by se to odehrát hodně rychle a přesně, jinak budeme v háji. Tak dva kilometry od nás by měla být řeka s dost hlubokým korytem. Až tam doběhneme, Sai by mi hodil kouřovou bombu, já byl použil kage bushin a henge, nechali bysme ty mlžný sledovat klony a my bysme to vzali přes vodu"
"No je to nic moc, ale za pokus to stojí. Saii, připrav se. Až budem u koryta, hoď kouřovou bombu"
A tak vše šlo podle plánu a zanedlouho už naše tříčlená skupina upalovala směr Listová. Když ale přiběhli k hlavní bráně, uviděli plameny šlehající do výše z jejich milovaného domova. Sakura celá vyděšená přiběhla k bráně a našla tam zraněného Izumu a Kotetsu. Ještě křikla na Naruta ať začne čerpat sage chakru na Senjutsu (používání přírodní síly, jsou to techniky žabích poustevníků) a pak se pustila so léčení. Nakonec Izumo nabral vědomí.
"Izumo, kde je Hokage-sama? Necítím tu její chakru"
"Š-šla, ona, mu-musela..."
"Kam šla?!"
"Pronásledovala Mizukageho sm-směrem k ve-velký louce. A-ale ne-neměla už skoro žá-žádnou c-charku"
Teď Sakura už na nic nečekala. Vzala Saie a Naruta, který se stihl dostat do sage-módu a běželi společně na velkou louku. To co ale uviděli jim vyrazilo dech. Uviděli svou hokage, která si z posledních sil udržovala svou podobu ležet v krvi na zemi a Mizukageho, který šel unaveným a pomalých krokem k ní s vytaseným kunaiem.
Nestihl ale už nic udělat, protože v tu ránu se na něj vrhnul Naruto posílený sage chakrou se svým Fuuton Rasen Shurikenem a vládce skryté Mlžné byl bez šance. Sakura se ihned pustila do léčení Hokage. Krev ale pořád tekla a Sakuře zamlžili oči slzy. Věděla, že je konec. Nechtěla si to ale připustit a zesílila ještě své lékařské ninjutsu. Sai mezitím poslal zprávu do Listové.
"Sakuro nech toho, nemá to cenu."
"Nemluvte Tsunade-sama!"
"Sakuro nech toho, to je rozkaz! A poslouchej mě, musím ti něco říct"
To už Sakuře tekly slzy proudem.
"Správná odpověď na tu otázku, kterou sem ti položila při tréninku, srávná odpoveď na to, co dokáže z těla i duše dostat pryč bolest a nenávist, správná odpověď j-je...."
"TSUNADE-SAMA!"
Teď to nebyli jen slzy, byli to vzlyky, byl to křik.
"Sakuro"
Naruto přišel k Sakuře a položil jí ruku na rameno. Sakura se otočila a nechala se Narutem sevřít do náruče a brečela mu na rameno
"Sakuro, neplač..."
"Naruto! Prosím, slibmi" podařilo se říct Sakuře mezi vzlyky "slib mi, že mě neopustíš, tak jako ostatní! Prosím, slibmi to!"
"Slibuju Sakuro, slibuju, že tě tady nikdy nenechám samotnou.

END FLASHBACK

Teď tu stojím v dešti u hrobu šestého Hokage. Na tváři se mi mihne nepatrný úsměv. Správná odpověď jsou SLZY, že Tsunade-sama?
Ale to už se zase rozbrečím.
"Naruto, ty lháři! Nesplnil si svůj slib!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rockerka Rockerka | Web | 1. listopadu 2009 v 17:09 | Reagovat

Páni to je krásný... =) Tak smutnž a krásný to je až neuvěřitelný =) páni..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama