Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<



Můj skype: kami.enrai

>>DJ Kami aneb písnička na přání?<<


VI. část - Život psance

30. března 2009 v 18:50 | Kami |  Naruto: Život psance - příběh Nii Yugito

"To nevypadá dobře, co myslíš?"
Ani jsem se už nedivila nad hlasem v mé hlavě a rovnou jsem odpověděla,
"No to teda. Pujdou po mě...no teda, po nás. I když teda nemají žádné důkazy, to by mohlo být plus pro nás."
"A co budeme dělat?"
"Navrhuju stáhnout se a dělat, že o ničem nevíme."
"Dobrej plán"
Vydala jsem se zpět domů. Po větvi jsem vyšplhala do kuchyně a zavřela za sebou okno.
"Skvělý Yugi. A co bude dál?"
"Já..já nevím."
Přiznala jsem se, ikdyž jsem moc dobře věděla, že buď ze mě démon dostane buď záchvat smíchu a nebo mi řekne, že nic nevím jako obvykle. Ani jedna reakce se aale nedostavila.
"Myslím, že bys měla dělat něco přirozeného. Nemáš hlad?"
Až teprve teď jsem si uvědomila, že jsem od poledne nic nejedla. Koukla jsem se do okna a s hrůzou jsem si uvědomila, že už je tma. Nibimu jsem neodpověděla a rovnou jsem se putila do přípravy sendvičů.
Po večeři jsem si sedla do křesla a přemýšlela.
"Nešlo by to s tvou chakrou nějak zařídit, Nibi?"
"Co přesně myslíš?"
"No, že bych ji třeba používala k útokům, ale zároveň u toho neztrácela hlavu."
"Musela by ses ji naučit přijímat?"
"Ale jak?"
Najednou se ozvalu hlasité bušení na dveře. Krve by se ve mně nedořezali.
"Běž otevřít a chovej se přirozeně a ospale."
Mlčky jsem šla otevřít. Stáli tam dva ANBU. Podle oblečení jsem poznala, že to jsou ti dva od Raikageho.
"Promiňte pánové, ale nemám čas."
"To nebude na dlouho, nebojte slečno."
"Co si tedy přejete?"
"Kde jste byla dnes po celý den?"
"Nejdříve jsem byla ve škole-"
To slovo jsem vyřkla s takovou úctou jako kdybych rovnou kříčela Sláva Raikagemu!
"-potom jsem šla domů."
Muži mě ale přerušili.
"Slyšeli jsme ale, že jste odešla dřív, ne?"
Sakra, sakra, sakra! Co jim mám jako říct?
"Řekni, že ti bylo špatně, a tak jsi odešla dřív. Poté sis lehla a spala si až do teď."
Nechápala jsem, jak by mi to mohli spolknout, ale potom, co jsem koutkem oka zalétla k zrcadlu, tak jsem zjistila, že vypadám ne na to, že je mi špatně, ale rovnou na to, že jsem vstala z mrtvých.
"Nebylo mi zrovna nejlépe, tak jsem odešla domů dřív. Poté jsem si lehla a spala jsem do doby, než jste mě ti nedokavým zvoněním probudili."
I když jsem jim neviděla přes masky do obličeje, poznala jsem, že jim došly argumenty. Paráda, jedna - nula pro mě.
"Dobře, myslím, že nemáme další otázky. V každém případě počítejte s tím, že se ještě někdo od nás zastaví."
No tak to se budu těšit. Nahlas jsem ale raději nic neřekla a zaklapla jsem jim.
"Tak fajn, Nibi, z tohohle průšvihu jsme vyvázli."
"Neraduj se předčasně."
"Co tím myslíš?"
Pak už jsem jen slyšela praskání skla z mého okna a ucítila jsem tupou ránu vzadu na hlavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie - hime Katie - hime | Web | 5. října 2011 v 22:06 | Reagovat

wow wow a wow.... keby som zajtra nemusela skoro stávať čítam ďalej, lebo ta poviedka je dokonalá :D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama