Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


Listopad 2009

3. vydání - Na stopě demence

30. listopadu 2009 v 21:18 | Kami |  Týdeník - Na stopě demence
(je to o den dřív, blbne mi to a já se s tím nehodlám hádat xD)
Konečně třetí vydání! Dnes je naším hostem Maggie a řešíme Proč je tráva zelená? A písnička pro tento díl:
Názor nejmenovaného davu: Na počátku byla tráva taková divná a krávy proto žraly stromy. Pak jedna sežrala trávu, udělalo se jí blbě, poblila se no a od tý doby je tráva zelená. (názor davu naši hosté neznají, aby se podle toho nemohli řídit)
PROSÍM HLASUJTE V ANKETĚ, JE TO OPRAVDU DŮLEŽITÉ xD

A zde je naše diskuze:
Kami:Tak slečno Maggie, měla byste nám říct, proč jste tady u nás ve studiu.
Maggie:Taky zdravím....Jsem tu u vás ve studiu, protože jsete mě pozvala a protože na meě dorážel lední medvídek xDDDDD
Kami:co prosím?
Maggie:ano lední medvídek Knut, psala jsem si s ním na lidé.cz
Kami:Aha...ale co to má společného s naším problémem, proč je tráva zelená?
Magie:založila jsem fórum o této otázce a přihlásil se jenom medvídek Knut
Kami:A k jakému jste došli závěru?
Maggie:Mno že kdyby nebyla zelená, neměli bysme mít co na kachliččkách v koupelně
Kami:Prosím?
Maggie:ano na kachličkách.Všude, v každém obchodě mají alespon jeden druh kachliček s travnatym vzorem
Kami:To ale podle mě není důvod...mě by se třeba v koupelně kachličky s modrou trávou hodily. My hledáme DŮVOD proč je zelená
Magie:travička zelená to je moje potěšení, travička zelená, to je moje peřina
Kami:HEj! Maggie, prober se. Proč je tráva zelená?
Maggie:protože kdyby byla třeba modrá, nerýmovalo by se to v písničce
Kami:konečně rozumné slovo! ale myslím, že je více důvodů...zkuste přijít ještě na nějaký, ať to trochu protáhneme xD
Maggie:počkejte slečno babička mi volá, kecy ujetý...další důvod by mohl být, že by se chameleoni jinak neschovali
Kami:To si nemyslím...dokázaly by se přizpůsobit i modré trávě
Maggie:nedokázali, třeba by nedoladili ten správný odstín
Kami:A co třeba u rudé trávy? to by určitě zvládli
Maggie:to si nemyslím, byli by vyčerpaní z přeměny na modrou, a ještě se měnit na červenou, to by asi nešlo a možná by se jim ani nechtělo
Kami:Aha..a ještě nějaký další důvod??
Maggie:máme dva, to vám nestačí?
Kami:Ne, nestačí, budu do vás rýt dokud nedostaneme alespoň tři xD
Magie:dobře....co svetry?máte nějaký teplý svetřík?
Kami:ano, nějaký by se našel...jak to s tím souvisí?
Maggie:nevím, jen tak mě to zajímá
Kami:ALE MY ŘEŠÍME TRÁVU!!!
Maggie:ICQ kytička, lidé co vymysleli icq Kytku měli docela dobrý nápad, udělat na jednom z listů chameleona
Kami:cože?? O_O
Maggie:ano, jak už jste dříve řikala, chameleon by se určitě zvládnul zbarvit na zeleno, teda na červeno
Kami:takže icq kytička je z chameleona...ale jak to souvisí s trávou??
Maggie:to je právě kvůli icq kytičce, když vymysleli zelenou kytku a na ní červeného chameleona, bohu to přišlo divné a tak udělal z růžové barvy zelenou
Kami:samozřejmě...myslim že je na čase toho nechat xDD
Maggie:proč? zrovna mě to začalo bavit?
Kami:dobře, tak pokračujte ve vaší teorii
Maggie:ale jeden odstín zelené mu nestačil, tak udělal více odstínů, ale to mů přišlo moc strakaté, tak na řadu přišla hlína. to se ale nelíbilo Tomu Cruisovi, tak tommy vymyslel seno, to přimíchal jako do perníčků k normální trávě s hlínou a vzniklo z toho něco jako je u nás na Radouči, to je moje teorie. takže zelená tráva je kvůli chameleonům, tomu cruisovi a vlněnému svetru od babičky
a taky kvůli písničce
Kami:Tak jsme dospěli k opravdu zajímavým závěrům, myslím, že budete žhavá kandidátka na dementa měsíce
Maggie:to jsou hned 4 důvody proč je travička zelená, velmi děkuji slečno KAMI
Kami:já vám taky Maggie, loučím se
Maggie:Sayonara

A další diskuzi máme za sebou a připadá mi to, že díl od dílu to má menší a menší smysl.
Co se týče ankety, bude se hlasovat do konce prosince, pak se to vyhlásí

PŘIPRAVUJE SE:
4.vydání - 8.12. - rozhovor s Lucy na téma: Proč je užitečné mít krokodýlí farmu?
Něco o hostu: Lucy je spíš tajemná holka, ale její názory jsou stejně šílené jako všech našich minulých hostů. Na uvažování o svém tématu měla opravdu hodně času a mě samotnou zajímá, jak to dopadne.

Sayounara, vaše Kami

2. kapitola - Vznešený rod Uchihů

30. listopadu 2009 v 20:21 | Kami |  Naruto: Vznešený rod Uchihů
Takže dlouho očekávané pokračování VRu, snad se vám bude líbit. Po stížnostech sem zařídila, aby tam každý něco řikal, takže je to divný xD. Vaše Kami

Stmívalo se a celou Konohu začala zahalovat stříbrná záře měsíce. Okolo řeky šly bok po boku dvě osoby. Kluk měl paži hozenou dívce přes ramena. Oba dva mlčeli. Dívka najednou ztuhla.
"Sasuke...řekni mi pravdu."
"O čem to mluvíš, Yuuki?"
"Co se to děje ve vašem klanu? Moc dobře vím, že ty dvě nové dívky jsou z Akatsuki..co se tady sakra děje?!"
"Yuuki...nemusíš se bát. Jde jen o to...prostě nechceme nechat klan Uchiha dál utlačovat."
"Nebojím se. Jen mi to připadá takový divný..."
Sasuke ji políbil do vlasů. Na stromě nad nimi zazpíval kos a pak odletěl na druhou stranu vesnice. Když byl dostatečně daleko, začal klesat a ještě ve vzduchu se proměnil v blonďatou mladou dívku. Ta lehce dopadla na zem. Byla kousek od ramen restaurace. Nenápadně k ní přistoupila. Ve vnitř se bavili dva lidé.
"Hej, Tereki, můžeš na chvilku?"
Dívka vstala a ihned vyklouzla ven.
"Co seděje Kami?"
"Zjistilas něco o té nové?"
"Ne, nemá složku, ale stejně si myslím, že je to Uchiha. A co máš ty?"
"Vesnicí se nám potulují Akatsuki."
"Cože?!"
Tereki rychle zmlkla, protože okolo nich procházely dvě osoby. Už podle výrazu, stylu oblečení a pohledu poznaly členy klanu Uchiha. Narumi a Itachi je minuli bez povšimnutí. Když byli ve vedlejší ulici, Narumi se opřela o zeď.
"Víš, kdo to byl, Itachi?"
"Jasně, že jo."
"Neměli bychom se s nima zkontaktovat?"
"Je sice pravda, že se chystáme jít proti klanu, pokud se o něco pokusí, ale tohle by nemělo cenu."
"Proč myslíš?"
"Copak si fakt myslíš, že by nám uvěřili?"
Narumi se zamyslela. Byla to pravda. Itachi se usmál a políbil jí.
"Však my to nějak zvládneme."
Ve stejnou chvíli seděla rudovlasá dívka na zíďce a hrála si se svým Akatsuki prstenem.
"Psst, Aki?"
Dívka se rychle otočila.
"Deidaro! Co tady proboha děláš? Víš, že máme zákaz se vídat, abychom zbytečně nezvyšovali riziko..."
Kluk se ale jen usmál, složil pečeť, čímž zrušil henge no jutsu a dlouhovlasý blonďák přistoupil k Aki a políbil ji.
"Copak bych to bez tebe mohl vydržet?"
"A víte vy dva, že porušujete zákaz?"
Rychle se otočili s vytasenými kunaii do tmy. Když si ale uvědomili, kdo na ně mluví, akorát se pousmáli. Kus od nich stál další pár.
"A nejsme asi jediní, co, Endy? A měl bys být trochu zodpovědnější Sasori."
"He, to říkaj ti praví."
"Aki, co si myslíš? O tom převelení sem a o tom klanu Uchiha..."
"Raději bych tu nebyla. Navíc mám starost, že to Hidan nějak proflákne. A co se týče klanu...hádám, že tam bude nějaká krysa."
"Jako že práskač? To přeci nejde!"
"Věř mi, Endy, každá větší společnost má nějaké nepřátelé. A tak velká společnost jako je klan Uchiha bude mít hodně nepřátel."
"Máš pravdu...a když o tom tak přemýšlím, je to asi i náš úkol co? Jak Madara říkal - pomozte klanu, protože u nich nastaly těžké časy."
"Jo...zničit ty krysy bude pravděpodobně náš úkol."
"Kdo sakra jste?!"
Všichni čtyři se otočili po směru, odkud vyšel vysoký křik. Endy protočila oči, složila pár pečetí a dívka se složila v bezvědomí na zem.
"Madara měl pravdu, vážně to je riskantní...vymažeme jí pamět a zmizíme."
"Jo..a příště si budeme muset dát větší pozor...ale je to otrava...leží tu přede mnou jinchuriki v bezvědomí a ani ji nemůžu chytit..."
Pak udělala Aki pečeť draka a okolo dívčiny hlavy začala proudit její chakra.
"Mělo by to být v pořádku."
Ostatní přikývli a zmizeli. Dívku našla Sakura, která chtěla ještě zajít do nemocnice.
"Kate! Prober se!"
"V pohodě...nic mi není..."
Kate si protřela modré oči a trochu zmateně zamrkala.
"Co se stalo?"
"To bych se měla ptát já tebe, ne? Našla jsem tě tu ležet..."
Kate se zamyslela. Pamatovala si jen, jak šla za Kakashim a pak už nic.
"Nezajdem na ramen? Ať se dáš trochu dohromady."
"Jasně, to budu ráda."
Došly až do Ichiraku, kde si spolu povídaly dvě osoby.
"Proč si vlastně přišla do vesnice, Nanao?"
"To se těžko vysvětluje, Hin. Já...snažím se najít svou rodinu."
"A víš přibližně kde hledat?"
"No, Třetí mi pár věcí řekl..."
"Co ti řekl?"
Hinata si nevšímala Nanaina zamyšleného výrazu. Jejím cílem bylo toho zjistit co nejvíce o hokagem a jeho rozhodnutích, alespoň tak jí to nařídil Fugaku a jeho poslouchat bude.
"Prý se zdám být z nějakého velkého klanu, ale neřekl mi přesně z jakého."
No jasně, pomyslela si Hinata, neřekl jí nic přesného, počítal, že se jí budu ptát. Hin se na ní usmála.
"Tak doufám, že najdeš co hledáš."
Fugaku kráčel naštvaně po prašné cestě. Najednou se zastavil.
"Co potřebuješ Sango?"
Těsně za ním se zjevila dívka.
"Sháněla jsem informace jak jste mi přikázal."
"A?"
"Třetí na nás asi vážně někoho nasadil."
Fugaku si odfrknul.
"To jsem si mohl myslet. Navíc si mě poslední dobou volá nějak často, právě jsem na cestě k němu. A máš nějakou domněnku o koho se jedná?"
"Podezřívám Narumi Hiroiu."
"Dobře, prověřím to. Ale nemyslím si, že by zradila, na to je na Itachim moc závislá."
Sango přikývla a zmizela. Fugaku pokračoval dál do kanceláře Třetího.
"Co potřebujete, Hokage-sama?"
"Chtěl jsem se jen zeptat, jestli se váš klan také zůčastní slavnosti Založení...?"
Fugaku sebou trhnul. Věděl, že to bude nějaká past, ale kdyby odmítnul, bylo by to podezřelé.
"Samozřejmě."
"Dobře, můžeš jít."
Fugaku bouchnul dveřma a Sarutobi se zamyšleně podíval z okna. Hyumi k němu přistoupila.
"Co máte v plánu, Hokage-sama?"
"Ještě nevím...ale výroční ples bude dobrá příležitost na získání informací.
"Myslíte, že na něj přijdou?"
"Určitě. Pro nás to možná znamená výročí Založení vesnice, ale pro ně výročí dne, kdy ztratili moc a kdy jejich vůdce Madara padnul. Jsou moc hrdí na to, aby tam nepřišli. Vědí, že by tak ukázali svou slabost."
"A co máte v plánu?"
Sandaime si opřel bradu o ruce.
"To ještě nevím. Ale asi to bude součástí tvé mise."
"Hai."
"Dobře, tak sestav tým. Na ples ale jděte jako normální hosté. Buďte ale připraveni kdykoliv zasáhnout. Protože ten zásah bude potřeba."

Diplomek pro Aerisku

30. listopadu 2009 v 19:52 | Kami |  Diplomky za eSB
21. SB v pořadí...snad se ti bude diplomek líbit a snad je na něm ta pravá osoba xD. Promiň, moc se v tom nevyznám...pokud to je špatně, napiš, předělám to

Diplomek pro Laitte

30. listopadu 2009 v 19:42 | Kami |  Diplomky za eSB
A máme tady další SB...promiň, že to tak dlouho trvalo, tady je diplomek, snad se bude líbit

KNLŽ - 9.Den - Konečně domů

29. listopadu 2009 v 17:07 | Kami |  Naruto: Konan nemá lehký život
Tak tady je dlouho slibovaný dílek. Jo a tu dobrou zprávu se dovíte už brzo xD.

Pein seděl na kufru a něco si mumlal.
"Konan? Co máme v plánu až se vrátíme domů?"
"No, chtěl si ovládnout Mlžnou a zničit Listovou."
"A jo...chjo, neprodloužíme si tu dovolenou ještě?"
"NE!"
"No jo, no jo, klid, vždyť sem toho tolik neřek."
Itachi se tam přikolébal a po cestě shodil všechno co mu přišlo pod nohy.
"Ach jo, Konan...nějak mě bolí hlava."
"To se stává, když s ní mlátíš do zdi."
"To nebylo naschvál!"
"To mi chceš říct, že si pětkrát za sebou narazil do tý samý zdi omylem?"
"No...není už čas jít? Kdo ještě chybí?"
"Tobi."
"No to si děláš srandu..."
Najednou se tam objevil Kakuzu, táhl za nohy Tobiho ven z jeskyně a v ruce nesl jeho kufr.
"Notak Tobi, prosím!!"
"Ne, já tam nejdu! Je tam tma! Najměte mi ochranku, pak uvidíme!"
"Tobi, už jsem sem s autobusem přijel, jsou to necelý čtyři metry!"
"To je jedno!!"
Pak ho Kakuzu pustil.
"Chováš se jako slečinka, Tobi."
"To není pravda! Já ty čtyři mětry v klidu ujdu! A kdo z vás gentlemanů mi vezme kufry?"
Kakuzu jen protočil oči, vzal svůj kufr, stejně jako všichni ostatní a vydali se do autobusu. Po menší rvačce o místa, kde kdekdo přišel o končetinu, hlavu či jinou vyčnívající část těla (Kakuzu pak přišil vše zpět), se už všichni usadili a Pein se chopil řízení.
"Peine, kde máš ostatní těla? Neměli řídit oni?"
"Jsou v kufru...víte jak rozptyluje, když díky nim vidim šest různejch obrazů? Raději sem je zavřel, takhle vidim, je to co mam a řídí se mnohem lépe."
Itachi si povídal s Kisamem.
"Tak co Itachi, co budeš dělat až se vrátímě?"
"Asi zajdu na trh."
"Cože sis natrh?"
Pein se řítil po dálnicí 150km/h. Deidara si sednul vedle něj. Zakoukal se na tachometr, který ale ukazoval asi jen 50 km/h.
"Hej, Peine, proč jedeš tak pomalu."
"Tak já přidám."
Šlápl na plyn, ručička na tachometru klesla na čtyřicítku.
"Vždyť spomaluješ!!"
"Ajo...sakra, já zapomněl."
"Na co?"
"Autobusy od vietnamců maj přece tachometry obráceně."
Tobi seděl vedle vynervované Konan a díval se z okna.
"Jééé, slon!! Ne, to byla jenom kočka..."
Ještě chvilku poslouchala, jak si Tobi povídá sám ze sebou, ale pak zaslechla ještě něco jiného...takový zvláštní cvrkavý zvuk.
"TOBI!! Já ti říkala, ať ty cikády s sebou domů netaháš!"
"Ale ony tam byly tak sami..."
"Přišel sem o něco?"
Deidara si přisednul k nim a opřel si hlavu o sedadlo.
"Tak co Tobi, kam pojedeme na další dovolenou?"
"Já bych navrhoval Antarktidu."
"Hm...já bych raději Čínu."
"To už máte zase hlad, sempáái?"
"Já nemyslel jídlo ty tupče."
Autobus sebou najednou začal házet. Konan, Tobi a Deidara přiběhli za Peinem.
"Co to proboha děláš?"
"Úhybný manévr!"
"Proč?"
"Pronásledujou nás racci!"
Konan si povzdechla.
"Peine, neměla bych tě vystřídat?"
"No dovol! Já jsem náhodou skvělej řidič! To ty silničáři jsou tupci. Tak sem si jel, vidim ceduli METROPOLE, řeknu si fajn, koukám po poli a metru a mezitím přijedu do nějakýho města!"
Tobi horlivě přikyvoval a pak si šel sednout k Hidanovi.
"Hidan sempáái, já vás hrozně obdivuji! Vy jste tak skvělej vrah!"
"Ano Tobi...a když si u Akatsuki, tak bych tě měl asi něco naučit."
"Vááážně?? No to je skvělý!"
"Poslouchej, Tobi, základem každé dokonalé vraždy je zdvořilost. Dám ti příklad. Jsi na koupališti a najednou dostaneš hroznou chuť někoho zabít. Tak připlaveš k nejbližší bezbranné osobě, v tomhle případě k nějaké dámě. Usměješ se, pozdravíš a pak se velice zdvořile zeptáš: Promiňte slečno? Právě se vás chystám utopit, byla byste tak laskava a zadržela dech?"
Tobi si horlivě dělal poznámky. Najednou Itachi zakřičel na Deidaru.
"Deidaro, přestaň olizovat ty hrnky!"
"To si nemůžu ani udělat kafe?"
"Jo, můžeš, ale vem si rukavice!!"
Deidara se podíval na svou pravou ruku. Zazubila se na něj a vyplázla jazyk. Deidara si povzdechnul a nechal to být. Přisedl si tentokrát ke Kisamemu.
"Hej Kisame, nechtěl bys vyzkoušet můj novej vynález?"
"Jo klidně. A co to je?"
"Náočnice."
"Co to proboha je?"
"No něco jako náušnice, ale na oko..."
Konan, která to poslouchala, jen zakroutila hlavou a šla si přisednout zpět k Peinovi. Měl velice nervózní výraz.
"Peine...neztratili jsme se náhodou?"
"Ne...teda ne tolik. Za to může ta vyčůraná mapa!"
"Vyčůraná mapa?"
"Jo, vždycky když chci najít nějaké místo, tak zmizí."
"Jsi si jistý, že hledáš na správném místě?"
"JO! Tu Konohu už tam kreslim potřetí."
Konan chtěla ještě něco rozčileně namítnout, ale Pein ji nenechal a místo toho promluvil do mikrofonu.
"Čůrací pauza půl hodiny!"
Ozval se nadšený pokřik a všichni vyběhli ven z autobusu. Byli u nějakého lesa a Konan se všimla, že celou dobu jedou po nějaké polňačce. Deidara se zájmem sledoval Itachiho.
"Ehm, Itachi...jsi si jistý, že lepidlo na toaleťáku je nejlepší lék proti vyrážce?"
"Samozřejmě."
"A já nějakou mám?"
"No, prevence je nejlepší."
Itachi mu podal toaleťák s tlustou vrstvou vteřiňáku a poslal Deidaru do lesa. Za půl hodiny už zase jeli. Konan a Itachi seděli u Peina. Ten zamyšleně zíral do mapy.
"Ehm, Itachi, nevíš, kde je sever?"
"Počkej kouknu se ti na wikipedii."
"A nevíš kolik je hodin?"
"Minutku, teď hledám ten sever, pak to zkusim taky najít."
Přihopsal k nim Tobi.
"Eh, Konan-sááán, nevíte, proč jdou ty hodiny obráceně?"
"Zkus stát na nohou a ne na hlavě, Tobi."
"A jo! Ono to funguje!"
Jeli dál, všichni usnuli (na nějakou chvíli i včetně Peina, ale všechno dopadlo dobře, jen pár sražených medvědů, jeden jelen, veverka a jeden cyklista). Ráno Pein zastavil a zakřičel:
"Jsme doma!"
Všichni nadšeně vyběhli z autobusu. Konan se zarazila.
"Ehm, Peine...já si nevzpomínám, že bysme měli okolo úkrytu nějaký prales a ta opice, co mi nevím proč sedí na rameni mi taky připadá podezřelá...určitě si zakreslil tu mapu správně?!"
"No...teoreticky..."
"TO SI DĚLÁŠ SRANDU?!!!!"
Konan se rozhlédla. Byli uprostřed nějakého pralesa, bez známky osídlení nebo civilizace.

No, tak jak vidíte, třetí pokus o ukončení této série nevyšel xD. Jelikož sem se dočkala velké odporu (stejně jako vždy, když to chci už skončit) rozhodla jsem se to prodloužit na neurčito dílů. Snad jste rádi xD. No a tohle byla zároveň ta dobrá zpráva kterou sem slibovala...a poslední věc - prosím hlasujte v anketě u tohodle článku, je to důležité xD. Vaše Kami

Kiba a Cheza

29. listopadu 2009 v 16:00 | Kami |  Videa: Wolf's rain
Další video na Wolf's rain


Život ve smrti shinobiho - 38.díl

29. listopadu 2009 v 15:34 | Kami |  Naruto: Život ve smrti shinobiho
Narumi udělala krok dozadu. Byla ještě pořád dost vyčerpaná a zdálo se, že Kisame je v plné síle. Rozmáchnul se proti ní samehadou. Narumi udělala několik pečetí a začala jí proudit z těla zlatá chakra. Ta ale ihned zmizela, jak ji samehada pozřela. Narumi se zamračila, tohle nevypadalo vůbec dobře. Itachi sebou pořád cukal...a překvapená Narumi si uvědomila, že bojuje sám ze sebou, jak přemýšlí, jestli jí pomoct nebo ne. Kisame se přichystal k dalšímu útoku, když se v tom najednou rozrazily dveře.
"Co ty tady sakra děláš?!"
Irishe ignorovala Kisameho, vyhnula se jeho útoku a doběhla až k Narumi.
"Zadrž dech!"
Narumi to nechápala, ale udělala co jí Irishe řekla. Viděla ještě jak Irishe složila několik pečetí a pak všechno začalo černat. Nemohla přijít na to, kde je. Cítila okolo sebe něco chladného a viděla jen nějaké rozmazané černé stíny. V tom ucítila na rameni něčí ruku. Irishe jí někam táhla. A až teď si to uvědomila. Začala pohybovat ztuhlýma rukama a vyplavala na hladinu nějaké řeky.
"Kde to proboha jsme?"
"Nevím...přemísťovací techniky mi ještě moc nejdou...vždycky skončím v nějaký řece nebo rybníku. Ale myslím, že nebudeme daleko od Listové."
Vylezly z vody a vážně. Podle okolí poznaly, že jsou ani ne deset kilometrů jižně od Konohy. Vydali se směrem do vesnice, musely podat hlášení. Celé uřícené a ještě pořád protmočené na kost doběhly do sídla Hokage.
"Tsunade-sama! Musíme-"
Narumi se zarazila na začátku věty. Kancelář byla prázdná. Najednou k nim přišla Shizune.
"Narumi, Irishe! Jsem tak ráda, že jste v pořádku.Jak dopadla mise?"
"Akatsuki jsou rozdělení, my jsme narazily na dva členy. Nemůžeme přímo určit polohu ostatních."
"To jsme asi měli čekat."
"Ehm, Shizune...kde je Tsunade-sama?"
"Ta je v nemocnici."
"To jsem si mohla myslet, musejí asi dost připravovat Konohu na bitvu i z lékařské strany...zajdeme za ní, jen aby věděla, jak mise dopadla."
Pak si ale Narumi všimla Shizuninýho výrazu.
"Počkej, Shizune...když si říkala, že je Tsunade-sama v nemocnici..."
"Myslela sem tím, jako pacient, ne jako lékař."
"Co se stalo?!"
"To nikdo neví. Buď nějaký tajný atentát nebo jí už prostě jen dohnalo stáří...v každém případě nikdo neví jestli se z toho dostane, ale je jasné, že bude muset z funkce hokage odstoupit."
"Zrovna teď před válkou...to není dobré. A kdo bude další-"
"Měly byste si jít odpočinout a převléknout se do suchého. Zítra se všechno dozvíte."
Narumi přikývla a vyrazila domů, kde se přivítala s Moruki a s Hirem. Dala si horkou sprchu, převlékla se a téměř okamžitě usnula. Druhý den se probudila brzo ráno a šla ihned od ulic, potřebovala od někoho, kohokoliv zjistit, co se děje. To co ale uviděla ji překvapilo. Potkávala tam ninji z různých vesnic - Písečné, Travnaté, Dešťové, Kamenné, Mlžné, Bleskové, dokonce i ze Zvučné a z mnoha dalších skrytých vesnic. Došla až k bráně Konohy, kde seděli Izumo a Kotetsu a kontrolovali každého přicházejícího ninju.
"Ahoj kluci, co se to tady proboha děje?"
"Copak ty to nevíš?"
"Ne, byla jsem nějakou dobu mimo vesnici."
"Aha, no...z Konohy se stalo centrum nového společenství, které všechny vesnice vytvořily proti Akatsuki. Tady bude hlavní štáb a taky tady proběhne největší bitva."
Narumi sledovala všechny ninji co přicházeli. Nelišili se jen znaky na čelenkách, ale i výrazy. Z někoho vyzařoval strach, z někoho odhodlání, z někoho napětí. Narumi se vydala k sídlu Hokage, potřebovala vědět nejnovější zprávy. Zaťukala na dveře.
"Dále."
Vstoupila a zůstala stát nehnutě na místě. To není možné, pomyslela si.

Cena za lásku

29. listopadu 2009 v 15:00 | Kami |  Vampire knight jednorázovky
Povídka na přání pro Lucy. Je trochu divná, ale snad se ti bude líbit. Kami

"Jste si jistý, řediteli?"
"Ano Kaname...nedělám to rád, ale je to jasné nařízení."
"Odkdy můžou lovci upírů dávat jasné nařízení zabít čistokrevného?"
"To nevím...prý je to výjmečný případ. Porušuje pravidlo o utajení."
"Jak?"
"Zabíjí hromadně a lidé si toho začínají všímat. Není opatrná...jako by chtěla ukázat, že i když toho tolik provádí, nic se jí nemůže stát."
Kaname se zahleděl z okna.
"Nelíbí se mi představa, že budu lovit jiného čistokrevného. Ale pokud to je rozkaz...Jak se jmenuje?"
"Mina Kaguya. Děkuji, že se toho ujmeš. Vem si s sebou ještě dva lidi- ehm, chtěl jsem říct upíry a běž. Hodně štěstí."
Kaname přikývnul a vydal se rovnou na oddělení noční třídy. Seděli tam všichni upíři z Cross akademie a každý si hleděl svého. Když Kaname vstoupil, všichni na něj pohlédli.
"Akatsuki, Ichijou, máme práci, pojďte."
Oba kluci vstali a poslušně se za Kanamem vydali. Nic jim neřekl. Společně opustili pozemky akademie a vydali se do ulic. Kaname věděl, že se má Mina pohybovat někde v okolí města, takže se nejdříve vydal do centrum. Nic ale nenacházeli a slunce pomalu, ale jistě vycházelo. Akatsuki zívnul. Kaname věděl co to znamená, zaplatil jim hotel a šli si lehnout. Ichijou ale nemohl usnout. Nechápal, proč jsou tady a taky nechápal, proč jim Kaname nic neřekl. Vstal a šel se projít ven. Nešel ani půl hodiny, když ucítil krev. Ihned se vydal po směru pachu. Vycházela z nějakého opuštěně vypadajícího domu. Vešel dovnitř a spatřil zmasakrovanou rodinu a tu nejkrásnější upírku, co kdy viděl. Dívala se na něj, celá od krve, a nesměle se umála. Pak si olízla prst od krve, mrkla na něj a zmizela.
Druhá noc probíhala stejně. Bezcílně se potulovali městem, Ichijou nechápal, co tam Kaname hledá. Věděl ale jistě, že až si jeho dva společníci půjdou lehnout, musí ji najít, musí ji spatřit. Kaname i Akatsuki usnuli a on se sám vydal do ranních ulic. Nemohl jí ale nikde najít. Posadil se na lavičku a sledoval lidi jdoucí do práce. Připadali mu celkem chutně. Snažil se vymyslet způsob, jak ji najít.
"Nehledáš někoho?"
Trhnul sebou a otočil se. Dívka stála za ním.
"Ano, hledám."
Usmála se a posadila se vedle něho. Připadal si hloupě, ale nemohl z ní spustit oči.
"Jak se jmenuješ?"
"Mina. A ty?"
"Nemám zdání."
Mina se musela uchechtnout. Ichijou, který jí byl přímo hypnotizován si uvědomil co řekl.
"Teda...já...no...Ichijou."
Znovu se zasmála, protože Ichijou zrudnul. Vstala a pohladila ho po tváři.
"Měl by sis dávat pozor. Potulují se tu nebezpeční tvorové."
A pak zmizela, jako se objevila. Ichijou se vracel zamyšleně do hotelu. Byl si jistý jedním. Tu holku co mu obrátila život naruby miluje.
Další den večer si Kaname povzdychnul.
"Akatsuki, vrať se na akademii. Zdá se, že tohle bude na dlouho a nesmíme nechávat Cross dlouho bez ochrany."
Akatsuki přikývnul a odpojil se od nich. Pak se Kaname obrátil na druhého společníka.
"Dneska se rozdělíme."
"Co ale hledáme?"
"To není důležité. Kdybys ucítil krev, ihned za mnou přijď."
"Rozkaz."
Ichijou naštvaně odešel. To mu Kaname nedůvěřuje? To mu nemůže alespoň jednou říct, co se děje? Procházel ulicema a hledal stopy po krvi. Asi o hodinu později krev ucítil. A ne ledajakou. Patřila Kanamemu. Rozeběhnul se za pachem. Doběhl až na kraj města. Tam spatřil malý domek. Pach vycházel z něj. Rozrazil dveře a ztuhla mu krev v žilách. Stáli tam proti sobě Kaname a Mina. Oba celí od krvé své i svého protivníka. Teď ho oba propalovali pohledem. Musel jednat rychle. Ale nevěděl jak. Když pomůže Kanamemu, zemře ta kterou miluje. Pokud by ji měl zachránit, musel by zradit Kanameho, což nechtěl. Kdykoliv chce člověk či upír alespoň trochu štěstí, musí zaplatit krutou cenu. A tohle bude jeho cena za lásku. Zrada.
Nestál tam ani dvě sekundy a všechno v hlavě mu prolétlo hrozně rychle. Věděl, že dělá špatnou věc, a že kvůli tomu nejspíš jednou zemře, ale bylo mu to jedno. Rozběhnul se a skočil Kanamemu po krku. Mina mu se zářivým úsměvem pomohla. Oči jí rudě zářily. Kaname padl mrtvý k zemi. Ichijou ho sledoval s lítostí v očích. Mina se na něj podívala.
"Děkuji ti, Ichijou."
"Nemáš za co."
Mina chytla jeho obličej do dlaní.
"Ale mám."
A políbila ho. Zatočil se s ním celý svět. A pak je ucítil přicházet. Ostatní upíry z akademie, kteří ucítili krev dvou čistokrevných.
"Musíme utéct!"
Mina přikývla a společně se dali na útěk. Upíři dorazili domku, kde ležel mrtvý Kaname. Ruka padla na kolena a rozbrečela se. Ostatní jen tupě zírali na jeho tělo a každému se v hlavě honily jiné myšlenky. A Ichijou a Mina? Ti už byli daleko.

Přehled napsaných povídek na přání

29. listopadu 2009 v 14:36 | Kami |  Naruto: Povídky na přání
Tak, tady je rozpis všech povídek na přání co jsem zatím napsala a budou přibývat. Bude tak jednoduché najít vaše povídku bez složité hledání. Povídky nejsou podle datumu vložení, nejsou nijak seřazené, prostě podle toho jak jsem je u sebe na blogu hledala.
Co se týče sérií na přání, tak ty jsou tady:

Tak to je prozatím vše, ale jak koukám, budou tady rychle přibývat další xD. Pokud byste i vy chtěli povídku na přání, klikněte >>tady<<. A já se s vám zatím loučím. Vaše Kami

Kde najít povídky na přání?

29. listopadu 2009 v 14:06 | Kami |  Naruto: Povídky na přání
Protože mi neustále chodí dotazy, kde najít povídku na přání, kterou ste si objednali a přiznávám, že sem to udělala dost nepřehledně, rozhodla jsem se vám se dát tento článek, kde vám popíšu, jak svou povídku najít.
1) povídka bude v jednorázovkách (pokud nejsme dohodnuti na sérii)
2) bude pod tématem, jaké jste si objednali (např. Naruto, real, atd.)
3) na začátku každé povídky bude napsáno, že je pro vás
4) pokaždé vám napíši koment nebo mail, podle toho jaký mi dáte kontakt, že je vaše povídka hotová, jak se jmenuje a pokud si na to vzpomenu tak i link na ni. Omlouvám se, vím, že je to šíleně zamotané a co nejdříve udělám přehled všech napsaných jednorázovek na přání.
Vaše Kami

Edwardovy ksichty část1. - moje tvorba

29. listopadu 2009 v 14:00 | Kami |  Videa: Moje tvorba
Myslim, že každý kdo sleduje Fullmetal alchemist se nejednou zasmál na Edwardovými výrazy...proto jsem se pro vás rozhodla vytvořit video na tohle téma. Je to moje druhé video...snad se vám bude líbit. Vaše Kami


Diplomek pro Minu Kaguya

29. listopadu 2009 v 13:58 | Kami |  Diplomky za eSB
A máme tady další SB. Snad se ti bude diplomek líbit.

Say my name

29. listopadu 2009 v 13:30 | Kami |  Naruto: Jednorázovky
Povídka na přání pro Katu Nakyama. Pojmenovala jsem jí Say my name (řekni mé jméno) podle písničky, která mě k ní inspirovala, a kterou s k povídce dávám. Snad se ti bude povídka líbit, Kami
Sasuke seděl zamyšleně v lavici. Díval se z okna a vůbec nevnímal Kakashiho výklad na téma "život ve druhé světové válce". Přemýšlel o snu co se mu zdál už několik nocí po sobě. Ani si nevšimnul, že zazvonilo. Někdo k němu přistoupil.
"Co tu sedíš tak sám, Sasuke-kun? Už je čas jít domů! Nechtěl bys mě doprovodit?"
"Dej si odchod, Karin, už jsem ti to říkal a ne jednou."
Karin po něm hodila uražený pohled. Sasuke si jí ale nevšímal, vstal, hodil si tašku přes rameno a hnal se domů. Odbyl mámu, nevšímal si Itachiho vlezlých poznámek a zabouchnul se v pokoji. Tašku odhodil do kouta tak silně, až to v jejím obsahu nebezpečně zapraskalo. Pak sebou hodil na postel a zíral do stropu. Nic si teď nepřál víc než usnout. A doopravdy se mu to podařilo.
Rozhlédnul se. Byl na té známé louce, kde trávil většinu nocí za poslední týden. Věděl, že je to sen. A byl schopný se rozhodovat stejně jako při vědomí. To byla jedna ze zvláštních věcí na těchto snech. Rozeběhnul se. A pak ji spatřil. Ležela v trávě. Její jemné rysy ozařovala sluneční záře, růžové vlasy dlouhé až po pás byly měla rozhozené po lučních květech, na sobě bílé šaty, z látky jemnější než hedvábí. Přistoupil až k ní. Když si ho dívka všimla, zářivě se na něj usmála. Chtěl jít až k ní, ale jako vždy nemohl. Jakoby okolo sebe měla nějaké silové pole. Nemohl k ní přistoupit. Tak si sedl asi metr od ní a pozoroval jí. Byla krásná jako vždy. Najednou se všechno okolo něj začalo otřásat...louka začala mizet...
"Hej, Sasuke!!"
Itachi stál nad Sasukeho postelí a třásl s ním. Sasuke naštvaně vstal.
"Co je?!"
"Máma ti vzkazuje, že nemáš spát a jít raději ven, když je tam tak hezky a- sakra proč máš tak nechutně sladkej výraz?"
Sasuke si najednou uvědomil, že se ještě pořád usmívá. Nahodil zase kamenný výraz, odstrčil Itachiho a vydal se ven, chtěl být sám. Došel až k sakurové aleji. Musel pořád myslet na ni. Sešel z cesty, sednul si do spadaných růžových lístků - protože sakury zrovna plně kvetly - a opřel se zády o kmen stromu. Na chvíli zavřel oči. Pak je otevřel a zkameněl. Na stromě naproti němu seděla dívka. Byla na větvi asi metr a půl nad zemí, zády opřená o kmen a sledovala nebe. Sasuke si byl jistý, že předtím tam nebyla...co ho ale uchvátilo a zároveň děsilo nejvíc byly její dlouhé růžové vlasy, bílé šaty a neodolatelná krása. A pak ten úsměv, co se jí objevil na tváři, když ho spatřila. Nebyl schopný pohybu. Jenom se na sebe dívali. Pak se najednou ozvaly nějaké hlasy, dívka se prudce otočila tím směrem a jak se objevila, tak zmizela. Za chvíli po cestě prošla nějaká parta dětí, co se hlasitě smála. Sasuke pořád zíral na tu větev.
Najednou mu v kapse začal hrát mobil - přišla mu sms. Měl jít ihned domů. Jen s velkým úsilím se odtrhnul od větve a vydal se zpět domů. V noci se mu zdál ten samý sen...nic se v něm nezměnilo. Akorát ta dívka mu připadala čím dál krásnější. Ráno se probudil, nachystal si věci a vydal se do školy. Rodiče i Itachi už byli v práci, takže i kdyby Sasuke neodešel, nikdo by si toho nevšimnul...a v tom ho to napadlo. Vrátil se zase do pokoje, věci do školy tam nechal, vyběhnul z domu, zamknul dveře a utíkal do té sakurové aleje. Našel strom, kde dívka seděla. Sedl si k němu a chvíli se nehýbal. Když se nic nedělo, opřel se zády o kmen a zavřel oči. Pak se ho zmocnil velice zvláštní pocit...rychle otevřel oči. Zkameněl. Vedle něj seděla ona dívka, krásnější než kdy dřív. Tak moc si přál, aby na něj promluvila...ještě nikdy jí ve svých snech neslyšel pronést jediné slovo. Dívka se na něj usmívala. Pak zvedla ruku a položila ji Sasukemu na tvář.
Sasuke ucítil její ledový dotek. Přivřel oči. Na chvíli mu ještě do mysli vlétla myšlenka - to už vážně zešílel tak moc, že jí i vidí a dotýká se jí? Rychle ale tu myšlenku zahnal. I kdyby nebyla skutečná, bylo mu to jedno. Hlavně, že je s ní.
"Kdo vlastně jsi?"
Pak na něj dívka poprvé promluvila. Její hlas byl stejně překrásný jako ona sama.
"Tvůj anděl."
Sasuke byl v takovém stavu, že ho tohle oznámení ani nezarazilo.
"Jak se jmenuješ?"
Dívka zvážněla, přestala se usmívat, odendala ruku z jeho tváře a zadívala se na nebe.
"To ti říct nemohu..."
Sasuke se usmál a lehce se dotknul její ruky. Projel jím znovu ten úžasný pocit. Další hodiny jen seděl vedle ní...připadalo mu to jako sekundy, jako by se zastavil čas. A pak se stalo to co včera. Někdo procházel alejí a dívka zmizela. Sasuke si najednou připadal šíleně opuštěný...jako by ztratil část sebe. Skupinka lidí přešla, ale ona se znovu neobjevila. Seděl by tu i dál...ale pak mu došlo, že bude muset domů. Neuvědomil si, jak je pozdě. Ostatní už byli doma.
"Sasuke, kde si byl?"
"Co? Já? No..."
"Nesnaž se nám nakecat, žes byl ve škole, protože věci máš doma."
Sasuke svou matku obešel a zamířil k sobě do pokoje.
"Co si jako o sobě myslíš? Já s tebou mluvím! Máš domácí vězení!"
Tohle by ho normálně nijak nerozhodilo, ale když si uvědomil, že nebude moct zpět do té aleje, obličej mu zkřivil výraz utrpení. Takto minul nechápavého Itachiho a zabouchnul se u sebe v pokoji. Lehnul si na postel. Chtěl usnout. Chtěl být s ní. Na místě, kde je nikdo rušit nebude. Ale jak dělal co mohl, neusnul. Setmělo se. Sasuke necítil žádné známky únavy. Otevřel okno, opřel se lokty o parapet a díval se na noční oblohu. Zašeptal:
"Můj anděli..."
"Volal si mě?"
Sasuke sebou trhnul. Vedle něj stála krásná růžovovlasá dívka a usmívala se.
"A-ano."
Dívka se usmála ještě zářivěji. Vzala ho za ruku a posadili se na koberec. Sasukeho zase naplnil ten pocit. Zavřel oči. A najednou jím projelo něco nového, tak silného a nepopsatelného - v okamžiku, kdy ucítil na svých rtech ledový dotyk rtů dívky...svého anděla. Snad by se od sebe nikdy neodtrhli, kdyby najednou někdo nevtrhnul do pokoje a dívka najednou nezmizela.
"Co to tady proboha děláš, bratře?"
"Co je ti potom? Vypadni!"
"Ale já sem ti přišel-"
"Říkám vypadni!"
Itachi se urazil a odešel Sasuke čekal, ale dívka se už neobjevila. Tu noc neusnul. Jen se díval na hvězdy a snažil se v nich spatřit tu, kterou bezmezně miloval. Druhý den ráno musel do školy...jeho matka zůstala doma, aby na to dohlédla. Sasuke si otráveně vzal věci a šel. Nevnímal své okolí...myslel na ni. Ani si neuvědomil, že sešel z chodníku. Ze snění ho probral pronikavý zvuk klaksonu a pak nesnesitelná bolest. Všechno okolo zešedlo, bolest mu nedovolovala normálně myslet. Slyšel nad sebou jen hlasy...vzdálené hlasy.
"Rychle, zavolejte sanitku!"
"Už jedou! Rychle, pomozte mu nějak!"
Najednou všechny hlasy utichly. Sasuke ucítil něco jiného. Ledovou kapku na své tváři. Donutil se i přes bolest otevřít oči a zaostřit vidění. Byl na té louce ze svých snů. Nad ním klečela ona dívka a její slzy dopadaly Sasukemu na tvář.
"Nesmíš zemřít..."
Sasuke vynaložil veškeré síly, aby se na ní usmál. Cítil něco horkého na své hrudi...musela to být krev. Dívka zavzlykala, ale pak se jí v obličeji objevil odhodlaný výraz.
"Sasuke...mé jméno je stejné jako jméno stromu, kde si mě poprvé spatřil spatřil. Řekni mé jméno...prosím."
Sasuke se nadechnul. I to ho bolelo jako by mu vráželi kudlu do hrudi.
"Sakura..."
Najednou se mu začala vracet síla. Sakura, stále ještě plačící se na něj usmála. Pak najednou i s loukou zmizela.
"Podívejte se!"
"Proboha to není možné! Probírá se! Byl jsem si jistý, že jeho srdce dotlouklo..."
Sasuke pootevřel oči. Byl v nemocnici a nad ním dva doktoři. Dozvěděl se co se stalo...prý ho srazil náklaďák a neměl téměř žádnou šanci se probrat, nikdo to nechápal.
O týden později byl Sasuke téměř v pořádku. Lékaři to považovali za zázrak. Jen co ho pustili, namířil si to ihned do sakurové aleje. Nepřál si nic víc než ji spatřit. A navíc, od té nehody ho i jeho sny opustily. Byl z toho nervózní. Procházel alejí. Volal jí jménem, i slovením "můj anděli" ale neobjevovala se. Pak si všimnul stařeny v plášti pod jednou sakurou.
"Tu, kterou hledáš nenajdeš."
"Kdo jsi, stařeno?"
"Jsem Sakuřina kmotra."
"Co? To je jedno...Proč bych ji neměl najít?"
"Jsi hlupák, chlapče. Na andělech nemůže smrtelník použít fyzické násilí...nemouhou zemřít. Ale mají jednu slabinu, své jméno. Jakmile někdo ze smrtelníků vysloví jejich jméno, jejich životní síla přejde na toho, kdo to řekl."
Sasuke chvíli jen hleděl před sebe, ale pak mu došlo, co řekla. Na tváři se mu rozlil výraz zděšení.
"Chceš tím říct, že jsem Sakuru..."
"Zabil. Dalo by se to tak říct. I když to bylo její rozhodnutí..."
Sasuke padl na kolena da růžových lístků. Stařena se na něj podívala zvláštním pohledem, kde se mísil soucit s nenávistí. Pak se zadívala na nebe a zmizela. Sasuke zůstal sám v sakurové aleji s věděním, že ji už nikdy nespatří, že on může za její smrt. Jediné co zbylo jsou vzpomínky a růžové květy sakur.

NaruSasuSaku a jedna boží písnička

29. listopadu 2009 v 13:00 | Kami |  Videa: Naruto
Tak pro začátek, než to tady zase po dovolený rozjedu, jedno video s písničkou od Hanson. Je na tým 7 - Naruto, Sasuke, Sakura. Snad se vám bude líbit. Kami


Jsem zpět!!! Bohužel, co? xD xD

29. listopadu 2009 v 12:00 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Takže jsem zpátky!! A dokonce o den dřív xD. Vim, že se vám po mě nestýskalo a nejspíš teď nadáváte, že vám ta zatracená Kami bude po týdnu klidu zase ničit život, ale už to tak je xD. Jinak má dovolená splnila svůj účel, nabrala jsem hodně inspirace a psaní zase beru jen jako zábavu a ne jako povinnost. A mám pro vás tři zprávy - dobrou, neutrální a špatnou.
1) dobrou se dozvíte brzo xD
2) neutrální je ta, že si tu dovolenou budu brát asi častěji, třeba vždycky pár dní na konci měsíce, ale to ještě není jistý, musim to promyslet
3) špatná je ta, že ruším the sims 2 komixy. Těm co to bavilo číst (pochybuju že jich je moc) se omlouvám, ale nějak mě to nebaví
To je ode mě vše. Vaše Kami

Takže lidičky, oznámení, ČTĚTE

23. listopadu 2009 v 21:38 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Takže lidičky, más pro vás jedno oznámení. Beru si dovolenou xD. Píšu téměř nonstop a celkem mě to už vytěžuje...a nebudu se tady vykecávat na školu, protože i kdybych to sem napsala, k učení by mě stejně nikdo nedonutil xD. Budu upřímná, mě se do toho psaní prostě nechce xD. Problém je taky to, že už psaní začínám brát jako povinnost a ne jako zábavu...což mě mrzí. Proto si od něj odpočinu a pak se do toho zase vžiju. Má dovolená bude trvat ode dneška do konce týdne, čili do 29.11. Tímto také odkládám vydání dalšího čísla Na stopě demence na příští úterý...v tomhle týdnu budu shromažďovat materiál a nabírat inspiraci, abyste ode mě pak mohli čekat dobrý povídky xD.
TÍMTO SE TAKÉ OMLOUVÁM LUCY A KATĚ NAKYAMA...vím, že čekáte na povídky na přání, ale já ten oddych fakt potřebuju. Vaše povídky budou někdy během příštího týdne.
TÍMTO SE TAKÉ OMLOUVÁM VŠEM SB, ALE NEBUDU OBÍHAT! Prosím za odpuštění, ale chci během tohoto týdne myslet na něco jiného než na blog.
Co ode mě můžete čekat až se vrátím?
1. 2.kapitola - Vznešený rod Uchihů
2. 38.díl - Život ve smrti shinobiho
3. závěrečný díl KNLŽ
4. povídky na přání pro Lucy a Katu Nakyama
tak tohle čekejte v průběhu příštího týdne...a samotřejmě k tomu další povídky a videa, tohle jsou jen základní body. Takže já se s vám prozatím loučím, vaše Kami

Jedno boží video na SasuSaku

23. listopadu 2009 v 20:49 | Kami |  Videa: Naruto
Tak sem zase projížděla youtube xD. Našla sem tohle krásný video pro milovníky SasuSaku. Ať se vám líbí. Vaše Kami
PS: dejte play a pak přehrát na webu youtube...fakt to za to stojí ;o)


1. kapitola - Vznešený rod Uchihů

23. listopadu 2009 v 20:26 | Kami |  Naruto: Vznešený rod Uchihů
Tak a je tu první dílek. Zatím to je o ničem, ale snad se to rozjede xD. Po dlouhém uvažování sem došla k rozhodnutí, že VRU budu přidávat jednou týdně, nejspíš každé pondělí (jen abyste se neptali, kdy bude další díl). To je ode mě vše, snad se vám to bude líbit. Vaše Kami

"Volal jste mě, Hokage-sama?"
"Ano, ano, Fugaku. Víš....chtěl sem se tě jen zeptat...říká se, že se poslední dobou se okolo tvého klanu motají nějací divní lidé...?"
Figaku zachoval kamennou tvář.
"O ničem takovém nevím, hokage-sama. A teď, pokud byste mě omluvil, musím jít, mám důležitou schůzi."
"Ano, samozřejmě."
Fugaku vstal a odcházel. Za deset minut už vcházel do knihovny v sídle klanu Uchiha. Včetně něj tam bylo celkem osm osob. Narumi s Itachim a Yuuki se Sasukem seděli v křeslech a pozorovali další tři osoby zahalené v pláštích, které si od nich držely odstup. Fugaku se posadil naproti nim.
"Co tu děláš? Víš, že je kritická doba..."
"Kritická doba? Myslíš, že mě něco takového může ohrozit, Fugaku?"
"Vždyť víš...chci být jen opatrný. Nejspíš nás sledují na každém kroku. Ale teď jiné téma. Proč si sem přišel, Madaro? Myslel sem, že jsme se dohadovali, že spojení mezi Akatsuki a klanem Uchiha zůstane utajeno."
"Nezdržím se dlouho. Jsem tu právě kvůli té kritické době. Někoho ti totiž vedu. Endariu a Aki. Pomohou ti ochránit klan před hokagem."
"Děláš si ze mě srandu? Dvě holky?"
Než si to ale Fugaku stačil uvědomit měl na krku katanu a pod sebou usmívající se Aki.
"Nepodceňujte nás."
"Má pravdu Fugaku, nepodceňuj je. Jsou to ti nejlepší z Akatsuki."
"A dál?"
"Jak to myslíš, a dál?"
"Tváříš se, jako bys chtěl něco dodat."
"No...vlastně jo. Jsou tu ještě tři muži. Trvali na tom, že chtějí jít s nima."
Ukázal na Aki a Endy.
"Pod technikou henge no jutsu se normálně pohybují po vesnici. Neměl by sis jich ani všimnout."
"Dobře. A teď už běž. Začíná to být riskantní."
Madara přikývnul a ve vteřině byl najednou místo něj jen obláček dýmu. Itachi vstal.
"Půjdu taky. Chceme s Rumi ještě trénovat.."
Najednou se ale otevřely dveře a dovnitř vstoupila Mikoto.
"Kam jdeš Itachi?"
"Trénovat..."
"Je neděle!"
"Já vím mami, ale..."
"Žádný ale! Ať ste všichni do deseti minut u oběda."
Mikoto zmizela a Itachi se Sasukem se na sebe otráveně podívali. Neměli rádi nedělní obědy. Všechno to pozdvyžení jen kvůli jednomu jídlu. Nechtěli se ale s mámou hádat tak se se svými společnicemi, otcem a dvěma členkama Akatsuki vydali do jídelny. Bylo tam neobvykle mnoho židlí. Faguku se posadil do čela, po jeho pravé ruce Itachi, po levé Sasuke. Vedle nich pak Narumi a Yuuki, každá ke svému partnerovi. A nakonec vedle nich Aki s Endariou.
"Mami, na koho se ještě čeká? Už mám vážně hlad..."
V tom se ale otevřely dveře a dovnitř vstoupila rudovlasá dívka s malým blonďatým chlapcem.
"Sango, Atosaki! Sem tak ráda, že jste přišli také."
"To my vám děkujeme Mikoto-san...klan Uchiha pro nás dělá hrozně moc."
"To nestojí za řeč, posaďte se taky."
Několik židlí zůstalo ještě neobsazených. Mikoto se točila okolo plotny a nevšímala si nechápavých pohledů ostatních. Najednou se ozvala rána a uprostřed stolu se zjevily dvě osoby.
"Juj...promiňte děcka...špatný přistání..."
"Kakashi sensei!"
Sasuke vylítnul a stáhnul svého mistra dolů. Kakashi se trochu zapotácel, pak ale nahodil zbožný výraz a pomohl dolů černovlasé dívce s jasně modrýma očima. Pak spolu zasedli ke stolu.
"Kakashi, Kate, vítejte! Konečně jsme všichni! Dobře, pusťme se do jídla!"
Mikoto složila několik pečetí a obrovské mísy sami přelétly na stůl. Všichni se do toho hladově pustili. Za chvíli už se talíře začínaly vyprazdňovat a všichni si spíš už jen povídali. Kakashi dal Kate ruku kolem ramen a rozhlédnul se.
"A kdo jsou tyto dvě dámy? Ty ještě neznám."
Fugaku si odkašlal, aby ostatním došlo, že Kakashi nic vědět nemusí.
"Jsou to naše dvě příbuzné...vzdálené. Přijeli k nám na návštěvu."
"Aha...no, těší mě."
Fugaku vstal, čímž ukončil nedělní oběd, a odcházel do své pracovny. Zamknul dveře a posadil se do křesla. Najednou se před ním zjevila hnědovlasá dívka v masce.
"Chtěl si se mnou mluvit, otče?"
"Ano Hin...mám pro tebe speciální úkol. Půjdeš za Třetím, že mu tě posílám jako výpomoc. Budeš shromažďovat informace. Musíme zjistit koho na nás nasadil a kolik toho vědí."
"Hai."
Dívka zmizela stejně jako se objevila. Utíkala směrem k sídlu hokage. Zaklepala na dveře.
"Dále."
"Dobrý den, hokage-sama. Jmenuji se Hinata Uchiha. Posílá mě Fugaku-san, prý na výpomoc."
"Vážně? To je od něj milé... a zrovna pro tebe máme práci...Hyumi!"
Hokage zavolal na asistentku a zároveň pravou ruku. Vedle něj se najednou zjevila rudovlasá dívka. Uvnitř Hinaty to začalo vřít, ale najevo nic nedala. Jí ta Endaria, co zahlédla vcházet do jídelny, připadala nějaká povědomá...vypadala téměř stejně jako tahle Hyumi. Hyumi přistoupila k Hin a podala jí složku papírů. Ta z ji otevřela a prohlížela je.
"Máme nového shinobiho ve vesnici, byla bys tak hodná a provedla ji?"
"Samozřejmě."
"Dobře, můžeš vstoupit, Nanao!"
Otevřely se dveře a dovnitř vstoupila krásná černovlasá dívka s jasnými Uchihovskými rysy.
"Hinato, tohle je Nanao Ise, budu rád, když jí ukážeš vesnici."
Hinata přikývla a Nanao se Hinatě uklonila. Pak spolu mlčky vyšly ven. Jen co ale vystoupily z budovy, Hinata sebou trhla a napřáhla se k hození kunaie. Na zídce ale spatřila jen malou mourovatou kočku. Nanao se usmála.
"Je to jenom kotě, Hin, půjdeme?"
Hinata složila kunai a jen znovu přikývla. Kočka sledovala jak odcházejí. Pak vstala vyskákala po střechách do vedlejší ulice, kde byla jen jedna osoba - rudovlasá dívka opřená zády o zeď. Uprostřed skoku se kočka proměnila v blonďatou dívku.
"Tak co Kami, něco nového?"
"Nic moc, Tereki...Pokoušela sem se proniknout k Uchihům, ale bez úspěchu. Mají moc silnou ochranu. A ještě jí znásobují...Fugaku tuší, že jde někdo proti nim. A ta Hinata...je mi nějaká podezřelá..asi to bude tím, že o ní nic nevíme. Ale je jasné, že jo to věrná zastánkyně Fugaka."
"To jo...já si zase proklepla tu Nanao...zdá se, že bude taky z klanu...nějak se nám začínají množit. Pokud by si něco zkusili tak proti nim vesnice nemá šanci."
"No...uvidíme..."

Návštěvnost 16.11 - 22.11

23. listopadu 2009 v 6:35 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Já vím, já vím...řikala sem, že už to sem nebudu dávat...ale vy mi děláte takovou radost xD

Pondeli: 73
Utery: 132
Streda: 76
Ctvrtek: 57
Patek: 67
Sobota: 111
Nedele: 75

Celkem: 591

Mooooc vám děkuju lidišky, je to zatím nejvíc, co sem tady kdy měla. Jsem ráda, že tu trávíte čas a já tady začnu ještě víc makat, aby se vám tady líbilo ještě víc xD. Vaše Kami

Krvavý polibek

22. listopadu 2009 v 22:00 | Kami |  Vampire knight jednorázovky
A další povídka na přaní...tentokrát pro Aki. Dala sem jí do Real jednorázovek, ale je na anime Vampire Knight...hold sem nevěděla kam to dát a nechtělo se mi kvůli jedné povídce zakládat novou rubriku. Jinak, Aki, omlouvám se, ale podle mě je to děsný (ale stejně mi pořád nevěříš, co? xD). Kami

"Takže noční třído, představuju vám novou studentku."
Rudovlasá dívka se mlčky posadila do zadní lavice a nevšímala si pohledů, které se na ní upíraly.
"Poslouchejte, máme tu zprávu od vědců, vyvinuly další stádium kreních tablet."
"No to bude skvělý..."
"Máš nějaké problém, Akatsuki?"
"Vždyť se to nedá pít..."
Najednou ale zmlknul, protože na sobě ucítil pohled Kanameho. "Škola" utekla rychle...Aki vyšla ze třídy a vydala do chladného rána. Šla na pozemky školy, dozadu za akademii. Posadila se tam ke stromu a zadívala se na nebe. Bylo sametově šedé, slunce ještě nevyšlo. Najednou vedle sebe zaslechla hlas.
"Co tu děláš, Aki?"
"To je milý přivítání, Kaname."
"Nedohodli jsme se náhodou, že nás od "té" události už nesetkáme?"
"Mám jistý důvod, bratře."
Kaname přihmouřil oči.
"To tě to ještě nepřešlo?"
Aki po něm hodila vražedný pohled, ale pak se znovu zahleděla na nebe.
"Nemluv se mnou takhle. Víš jak to je."
"Pokud to je tak jak říkáš, měla si to předtím udělat hned. Ne to nechat takhle dlouho probíhat a objevit se tu takhle z ničeho nic."
"Tahle diskuze k ničemu nevede. Kde je?"
Hodil po ní bolestný pohled. Šeptal.
"Promysli si to, ještě jednou...prosím."
"Kde?"
"Sklep Cross Akademie...poslední dveře."
"Děkuji."
Aki vstala a odcházela. Kaname pořád hleděl jedním směrem, i když ho jeho sestra minula. Pak se ale zastavila. Stáli teď k sobě zády.
"Viděla sem to. Vím, co by se stalo, kdybych to neudělala."
"To vím i já a nepotřebuju vidět do budoucna."
"Přestaň mi to už prosím konečně vyčítat. Je to moje rozhodnutí."
Pak pokračovala dál pomalým, ladným krokem. Prošla budovou noční třídy a pokračovala do sklepení. Cítila ho. Přibližovala se. Otevřela poslední dveře. Byl tam. Přikovaný řetězy ke stěně, v očích šílený výraz.
"Ahoj Zero."
Podíval se na ní.
"Pamatuješ si mě? Nebo ti level E zakalil zdravý rozum?"
"Neznám tě."
"Ale znáš, sem Aki."
Zero zavřel oči. V hlavě se mu promítlo několik vzpomínek. Všechny chvíle, které s ní prožil, předtím, než se "to" stalo. Tak moc ji kdysi miloval...ale pak ho kousla...
"Co tu děláš, Aki?"
"Přišla jsem za tebou."
Zero se zasmál. Aki k němu přistoupila a klekla si před něj. Zero vykulil oči.
"C-co to děláš?"
"Je jen jeden způsob, jak ti pomoct z levelu E. Tak, že se napiješ krve toho, kdo tě proměnil."
"NE!"
Oči mu ale začínaly červeně zářit.
"Dělej..."
Zero zrychleně dýchal. Snažil se odolávat, ale i tak se k ní pomalu přibližoval.
"Co bude, až se stanu upírem jako ty?"
"Odejdeme spolu...někam daleko..."
Zero to už nevydržel. Celý se klepal. Jen zašeptal:
"Odpusť mi to."
Pak se zakousnul a pil její krev. Cítil jak jím najednou proudí síla. Musel přestat...musel, nemohl jí ublížit. Silou vůle se od ní vzdálil. Pak jedným pohybem přetrhnul řetězy. Aki se mu zadívala do očí...a pak se jejich rty spojily v dlouhý krvavý polibek.

Můj strážný anděl

22. listopadu 2009 v 21:22 | Kami |  Naruto: Jednorázovky
Další povídka na přání..tentokrát pro Kasumi. Omlouvám se, je krátká a divná, asi mi dochází inspirace...snad se ti bude aspoň trochu líbit. Kami

Při dopadu na kamenou podlahu sem sykla bolestí. Muž nade mnou se jen slizce zasmál.
"Neměla ses proti nám stavět."
Vykašlala sem krev a pokusila se zaostřit vidění.
"Udělali ste z naší vesnice bojiště pro svojí válku! Někdo se vám musel postavit!"
Za tuhle poznámku sem schytala facku. Poté muž odešel a zamknul dveře. Doplazila sem se ke stěně a přitiskla se na ní. Chlad stěny mi alespoň trochu mírnil bolest. Po tvářích mi steklo pár horkých slz. V ruce se sevřela malý zlatý medailonek. V hlavě se mi přemítali události z posledních dvou hodin. Přiběhli tam ninjové z Kamenné, bylo jich moc, všude byla spousta krve...
"Peine..."
Stiskla sem medailonek ještě víc. Pak sem stisk uvolnila a otevřela sem ho. To byly krásný časy...společné chvíle, kdy nás nic netrápilo, žádná válka, žádní nepřátelé.
Pak se rychle trhla hlavou. Tohle musí skončit. Vstala sem. Všechno mě bolelo, ale nehodlala sem to vzdávat před bojem. Jeho sen...Peinův sen...bylo skončení téhle nesmyslné války. A já mu ten sen teď splním. Došla sem ke dveřím a složila sem několik pečetí. Nic se ale nestalo. Musela sem mít nějak blokovanou chakru. Rozhlédla jsem se. Na stěnách byly napsány bariérové znaky. Nejspíš ony blokovaly mou sílu. Povzdechla sem si a začala sem prohrabávat kapsy. Po chvíli sem našla to, co sem potřebovala - výbušný lístek. Hned na to se už mohutné dveře rozlétly na malinké kousky. Vyběhla sem na chodbu.
"Co ty tu děláš?!"
Stráž vytáhla katanu a začala se ke mně přibližovat.
"Za tebou u stěny je pohozený kunai!"
Zkameněla sem.
"Peine?"
Uhnula sem výpadu stráže a vrhla sem se ke stěně. Ten kunai tam vážně byl. Odrazila sem další útok a vrhla sem se na něj. Za chvíli už padl mrtvý k zemi. Zabouchla sem dveře od své chvikové cely a najednou se mi zase tělem rozlil překrásný pocit síly. Chakra se mi vrátila.
Teprve teď se se rozhlédla, vůbec sem nevěděla kde sem. Byla tu nějaká dloupá chodba, nikde nikdo, jen tělo mrtvého strážného, co mě měl hlídat. Co mě ale předtím zaujalo víc....pozorně sem si prohlížela všechno okolo mě. Ale nemohl tam být...viděla sem ho umírat.
"Peine?"
Opět žádná odpověď. Nevěděla sem kam jdu, ale prostě sem se vydala na cestu chodbou. Přišlo mi, že je to nekonečné. Všude jen kamenné stěny, nic víc. Najednou sem uslyšela zvláštní klapnutí.
"Skrč se!"
Byl to on. Vím to jistě. Udělala sem co mi přikázal. Tesně nad hlavou mi prolítlo několik jedovatě vyhlížejících jehel. Pokračovala sem v cestě. Nevím, co mě teď hnalo dopředu. Najednou sem došla na rozcestí. Dívala sem se na dva různé směry. Neměla sem tušení kam se dát.
"Do prava."
Poslechla jsem ho. Šla jsem dál.
"Odraž to!"
Nechápala sem co tím myslí, ale začala sem se ohánět kunaiem a nevím jak sem odrazila spršku shurikenů, co vylétla ze stěny.
"Děkuju ti."
Vím, že tam nebyl, ale také vím, že mě slyšel. Pokračovala sem v cestě.
"Teď jdi v pravo u stěny, vyhneš se tak nášlapným pastím, po třech metrech přejdi na levo."
Dělala sem, co mi poroučel. Prošla sem zatáčkou a najednou sem uviděla světlo. Rozeběhla sem se. Stále sem zrychlovala. A najednou sem byla venku a padala sem...dopadla sem do studené trávy. Pršelo. Rozhlédla jsem se. Byla sem celkem daleko za vesnicí...ale proč mě Pein dovedl sem? Kdybych se předtím vydala doleva, nejspíš bych došla k nim, k nepřátelům...copak nechce, abych tu válku ukončila? Nebo mě chce jen tak moc chránit...? Najednou sem zaslechla hlasy.
"Podívejte, támhle někdo leží! Je zraněná! Vždyť to je Kasumi, pomozte jí!"
Děkuju Peine...ale já se sem stejně jednou vrátím. A pak splním tvůj sen.

Narutův problém zvaný Sasuke

22. listopadu 2009 v 17:17 | Kami |  Naruto: Jednorázovky
Tak další povídka na přání, tentokrát pro Irishe-kun, je trochu divná, promiň, ale snad se ti bude líbit. Kami

Vyprahlou pouští šly dvě osoby zahalené v plášti.
"Notak Naruto, přestaň tady plazit ten jazyk nebo se ti ještě do huby dostane písek."
"Ty mlč, Sasuke, jo? Nebyl si to ty, kdo před chvílí říkal, že už nemůže?"
"Ne, to vážně nebyl."
"Doufám, že budou v Písečný alespoň nějaký pěkný holky..."
"Ty a holky, Naruto? Dobrej vtip."
"Na co jako narážíš?!"
"Vždyť si břídil, strašpitel a hlavně velkej kus vola."
"Css, nech si toho jo?"

Dívka se probudila do krásného horkého rána. Rychle se oblékla a vyšla na balkon, kde se zadívala do neúnavného pouštního slunce. Usmála se. Hodila si na záda katanu a seběhla na ulici.
"Dobré ráno, Irishe-san."
Dívka v květinářství se na ní usmála a pokynula jí. Irishe její pozdrav opětovala. Dneska měla mít volný den, tak si ho hodlala pořádně užít. Najednou jí někdo zakryl oči.
"Hádej kdo tam je."
Irishe si ale místo odpovědi sundala ruce s očí, otočila se a rudovlasého chlapce s úsměvem políbila.
"Tak co budeme dneska dělat, krásko?"
"Kdo ví? Neměli by dneska přijít ti z Listové?"
"Jo..."
"Proč se tváříš tak otráveně?"
Gaara se uchechtnul.
"To uvidíš až je poznáš. Ale to teď není důležitý, co takhle zajít někam na snídani?"
Irishe přikývla a společně se vydali do místního bistra. Všechno probíhalo v pohodě, povídali si...a najednou se rozrazili dveře.
"VODU!!"
Všichni se otočili směrem k blonďatému chlapci, který se už téměř plazil po zemi. Irishe se otočila na Gaaru s tázavým pohledem. Ten si jí ale ani nevšimnul, protože zrovna mlátil hlavou o stůl.
Vyděšená obsluha přinesla Narutovi vodu. Ten jí do sebe hodil a pak si všimnul Gaary. Začal opět zřáv na celý lokál.
"GAARO, PŘÍTELI!!!"
Teď už dovnitř vstoupil i Sasuke a jeho pohled jasně říkal - ten blonďatej idiot ke mně nepatří. Irishe se zakřenila a podívala se na otráveného Gaaru.
"Hmm, tak už to chápu."
Naruto se připlazil až k nim.
"Gaaro, tak dlouho sme se neviděli! A kdo je tahle krásná holka?"
"To je moje holka, Naruto."
Naruto postřehnul Gaarův pohled, tak se raději stáhnul. Celý den pak probíhal v klidu. Večer byla Irishe sama doma. Najednou uslyšela někoho pod oknem. Za chvíli už uslyšela jasný hlas.
"V měsíčním světle, bych tě spatřiti chtěl,
pro tebe krásko bych tu celou noc bděl,
tvá krása, jako zlatá plaketa
a tvář jako tenisová raketa- co?!! Sasuke, ty idiote, cos mi to tam přepsal?!"
Poté nejspíš následoval proud Narutových nadávek, ale to jak Sasuke, tak Irishe neslyšeli, protože se oba popadali za břicho smíchy.
Další den byl pro Irihe celkem zábavný. Kdykoliv totiž Naruta se Sasukem potkala, tak se začala šíleně smát, po čemž následovaly dvě věci - Sasuke chytl záchvat smíchu s ní a Naruto zrudnul a snažil se zahrabat do písku. Další večer uslyšela Irishe další hlas, také patřil Narutovi, ale nebyl směřovaný Irishe.
"SASUKE!! Říkal sem ti růže, ne nůše a taky se ti říkal bomboniéra Lví Donverssa a ne psí konzerva!!"
"Vždyť to je skoro to samý..."
"Jo jasně. A co jí mám jako říct?! Ahoj Irishe, přinesl sem ti nůši a psí konzervu jako důkaz mé přízně?!?!"
"Třeba to na ní zabere, Gaara jí psí konzervu určitě ještě nepřinesl..."
"SASUKE!!!"
Irishe se zase prohýbala smíchy, ale raději zavřela okno, aby jí Naruto neslyšel. Den na to se rozhodla, že si bude muset s Narutem promluvit. Našla si ho hned ráno.
"Ahoj Naruto."
"A-a-ahoj I-irishe..."
"Chtěla sem si s tebou promluvit."
"A o čem...??"
"Hale Naruto...mezi náma by to neklapalo...vážně, zkus si najít někoho jinýho."
Irishe dělala co mohla, aby se nerozesmála. Naruto sklopil oči.
"To kvůli Sasukemu, co? Já ho vážně zabiju..."
"Ne, ne, kvůli Sasukemu ne...hale, leze ti hodně na nervy?"
"JO!!"
Irishe se zakřenila. Nechala tam Naruta nechápavě stát a vypařila se. To odpoledne se Naruto a Sasuke vraceli společně do Listové. Už byli asi dvacet metrů za vesnicí, když za sebou uslyšeli Gaarův hlas. Doběhnul až k nim.
"Sasuke!!"
"Jo?"
Bylo vidět, že s Gaarou cuká nějaký silný pocit, ale nebylo poznat jestli to je zlost nebo smích.
"Ty...ty si přinesl mojí holce psí konzervu?!"
"Co?! Já?! Ne! Počkej...hej, necpi mi ten písek do uší!!!"

Maes Hughes - vlastní tvorba

22. listopadu 2009 v 1:45 | Kami |  Videa: Moje tvorba
Protože už mi připadalo blbý, hledat vám videa různě po youtube a dávat je sem, i když to dělal někdo cizí, rozhodla jsem se, že vám nějaké vytvořím sama xP. Je to moje první video (obrázky s hudbou nepočítám xD). Dělala sem na tom 6 hodin, ale možná se dneska stihnu ještě vyspat xD...no, podle mě to neni moc dobrý, ale posuďte sami. Vaše Kami


Postavy - Vznešený rod Uchihů

21. listopadu 2009 v 18:42 | Kami |  Naruto: Vznešený rod Uchihů
Tak, konečně je tu výpis postav...konečně mám všechny fotky, tak sem to mohla dodělat. I video sem ještě předělala, takže konečně tam jsou všichni. První díl bude brzo...snad xD. Vaše Kami

Tak jak zjišťuji, s videem je nějaká chyba a nejde mi sem dát :-(. Kdo by se na něj chtěl kouknout, tak odkaz je >>tady<<

1)
Jméno: Narumi Hiroia
Věk: 16
Vztah s klanem: Podporuju ho
Láska: Itachi
Povaha: Tvrdohlavá, přátelská, přaštěná, tajemná (nikdo o ní neví všechno)
Schopnosti:
démon: Rokubi no Raijju
techniky: Raiton: Ookami Odori (vlčí tanec)
Suiton: Jaseino Tatsu (divoký drak)
Hibiki no Otono Hari (ozvena jehel zvuku)
Eirina Ongaku: Koogeki no Heiki (ostrá hudba: útok ticha)
Sameru no Taito (probuzení oceánu)
Minulost: Taková skoro normálka.....když jsem se narodila museli do mě zapečetit démona Rokubiho. O dva roky později se nám narodila další členka. Moje sestřička Yuuki. Jako každý člen klanu Hiroia máme i my na krku znak klanu Hiroia, zakousnutý had do vlastního ocasu. Též máme Kekei Genkai, která je podobná té Ranmaroví (tamten kluk nějakej XD), ale já jí nepoužívám. Radši využívám své zvířecí přátele, vlky. Když mi bylo asi tak 6 let a Yuuki 4 roky napadli naší vesnici ninjové ze Zvučné a všechny zabili až na nás dvě. Naštěstí jsme utekli. Musela jsem se postarat o Yuuki a tak jsem nás odvedla do Konohy, kde jsme i teď.
Přátelé: Všichni z Konohy a Suny
Nepřátelé: Ostatní, kteří jdou proti ní


2)
Jméno:Yuuki Hiroia
Věk:14
Vztah s klanem:Podporuju ho
Láska:Sasuke
Povaha:milá, hodná přátelská
Schopnosti:medic ninja
Minulost:Když jsem se narodila měla jsem už i sestru, která je o dva roky starší než já. Když mi byly čtyři roky naší vesnici napadli a my jsme s Narumi museli utéct. Moc věcí si z toho nepamatuju, ale Narumi mi slíbila, že mi to jednou vysvětlí. Potom co jsme utekli, tak se o mě starala a odvedla nás do jedné vesnice jménem Konoha, kde jsme zatím pořád od té doby.
Přátelé, nepřátelé:Stejné jako u Narumi


3)
Jméno:Aki Hatake
Věk:17
Vztah s klanem:Nepřítel Uchihy Sasukeho, práce pro Madaru
Láska:Deidara
Povaha:tichá, optimista, cholerik, introvert
Schopnosti:Stejné jako Kakashiho
Minulost:V 15 jsem odešla z Konohy a přidala se k Akatsuki. Můj bratr je Kakashi.
Přátelé:Akatsuki
Nepřátelé:Konoha, hlavně Karin, Kabuto, Sasan a Sakura!


4)
Jméno:Kate Seyora Wong
Věk:19
Vztah s klanem:Podporuji
Láska:Kakashi
Povaha:Povahou jsem tvrdohlavněj mezek,který se nikdy nevzdává,nemám a neznám city.Mé srdce zkamenělo.Jsem strašně zbrklá,nesnáším týmovou spolupráci.Když se zlobím je
dná za mně Gobi no Houkou.Dokážu zradit.Milá jsem jen na Itachiho,Kakashiho a Kurenai.A čas od času chci zapoměnou na minulost, i když to nejde.
Schopnosti:V sobě mám Gobi no Houkoua.Mám kekkei genkei Hokugan,později Cats Eyes.Místo kde je nejvíce zranitelná jsou její dlaně a celkově pravá ruka.Nosí na ní neustále obvaz,který jí alespoň tam trochu chrání.Když jí někdo zraní do dlaní stačí jí jen říznou a hned se přeruší její neustálý zdroj chakry.Jak síla Gobi no Houkou tak i živelná chakra.Pak je úplně bezmocná.Proto při boji neustále tato místa hlídá.A zabít se mě dá propíchnout mi srdce.
Minulost:Minulost:Má matka Ellie Seyora byla Lady klanu Wong,který se splečně s
Uchiha klanem dělil o přední místo ve vesnici.Můj otec Daisuke Wong pocházel ze Skryté temné vesnici.Matce se nelíbily vztahy mezi klanem Seyora a Konohou..Nesnášela Danzoo a všechno co tam bylo.Pak utekla směrem do Skryté temné.Otec ji pochopil a matka tam zůstala.Společně přísahali pomstu Konoze.Vesnici kterou ted oba dva nesnášela.Později jsem se jim narodila já,Amika.Nikdo o tom neví ale Uchiha a Wong klan jsou příbuzný...Později Amik
a vyvraždila kompletně celý klan Wong-bylo jí 13let..
Přátelé:kakashi,itachi,kurenai,sakura
Nepřátelé:sestra Amika,Danzoo,Orochimaru




5)
Jméno:Hizume Sango Agarime
Věk:18
Vztah s klanem:Podporuji
Láska:nikdo
Povaha:Trochu agresivní, ale přátelská a ztřeštěná.
Schopnosti:Nemám žádné speciální schopnosti, ale jsem velice rychlá a jsem dobrá v boji s katanou a vrhání kunaiů a shurikenů.
Minulost:Moje jediná rodina je můj malý bratříček Atosaki a pár ninken,
které cvičím. Když jsem byla mladší, utekli jsme s bráškou od rodičů, kteří byli násilničtí a bili nás. Teď se starám o brášku a klan Uchiha mi moc pomáhá.
Přátelé:Itachi, Sasuke
Nepřátelé:Orochimaru

6)
Jméno:Nanao Ise Uchiha
Věk:17
Vztah s klanem:Podporuji, jsem nevlastní sestra Sasukeho a Itachiho
Láska:Neji
Povaha:Milá,přátelskám,upřímná,tvrdohlavá,nevírazná
Schopnosti:Bojová umění,Uvolnění meče do dvou fází a lekářské techniky, ovládání sharinganu
Minulost:Moje matka je matkou Itachiho a Saského.Můj otec pohází z klanu Ise,který pomází ze Suny.Se svojí matkou jsme žila do svých 5 let.Pak mě otec unesl a žačal vy hovávat.Otec mi začal tlouc do hlavy ,že nejsem Uchiha.Postupem času jsme zapoměla na svoji pravodu matka a zasvoji jsem barala svoji matcechu.Když mi bylo 10 žačla jsme ovládt šaringan.V 15 letech jsme utekla.Dostala jsem se k Orochimarovi.Ten mě cvičil a Kabuto mě učil lékařské technice.Když mi bylo 17 tak jsem utekla od Orochimara.Teď jsem v Konoze a pátrám po své pravé matce.Všichni mi roriž říkají ,že jsem Uchiha
Přátelé:Naruto,Sasuke,Itachi,Shino,....
Nepřátelé:Ise klan a Orochimaru a Kabuto, Karin



7)
Jméno:Hinata Uchiha
Věk:17
Vztah s klanem:Podporuji, jsem Itachiho dvojče, ale ví o mě jenom Fugaku
Láska:Pein
Povaha:uchihovská povaha,Hyper,miluju legraci atd
Schopnosti:sharingan techniky s raitonem a katonem
Minulost:hned po narození daná vrchnímu veliteli anbu...pozděju se o mně ae doví=)




8)
Jméno:Hyumi Nikarashi
Věk:19
Vztah s klanem:nijako...nepoznám ich (rodiče ale pocházeli z klanu)
Láska:Hidan
Povaha:povahovo som ako tsunade som horka kandidatka na hokage
Schopnosti:obľubujem katanu a môj zazracny prsten, som nositelka rinneganu ako pein co je zvlastnostou a ovladam ninjutsu,genjutsu a doujutsu
Minulost:moji rodičia zahinuli pri misii a preto ma vychovával 3.hokage a neskôr Tsunade.
Přátelé:Temari,Neji a Shikamaru
Nepřátelé:nenávidim Sakuru a ino a chcem zabit Orochimara a nemám rada
Hyumi a Endaria jsou dvojčata, ale vzájemně o sobě nevědí

9)
Jméno:Tereki Tiragai
Věk:15
Vztah s klanem:Nepřátelé
Láska:Naruto
Povaha:Hyperaktivní, přárelská, klidná
Schopnosti:Ovládání sněhu, moje vélíká záliba
Minulost:Rodiče mi umřeli a brácha též tak sem z klanu odešla a vychovávala se sama.
Přátelé:Naruto, Shikamaru, Gaara a Neji
Nepřátelé:SASUKE a akatsuki


10)
Jméno:Endaria Temako Tiyjari Uchiha
Věk:19
Vztah s klanem:Podporuji
Láska:Sasori
Povaha:
Schopnosti:Ovládam všetky jutsu techniky,všetky
elementy (oheň,voda,zem,vzduch,blesky),ovládam
Sharingan,Byakugan,Rinengan,a môj vlastný,ním ovládam
počasie,život aj smrť,ním ovládam aj čas,dokážem čítať
myšlienky,vidím budúcnosť,minulosť,vidím aj to,čo sa práve deje
na inom mieste,dokážem komunikovať z duchmi,takze som aj šamanka a
som bábkarka.Dokážem sa premeniť na hociktoré zviera a dokážem
otvoriť aj pekelnú bránu.Ovládam aj démonov.Mám aj démona:Biely
pieskový drak menom Shirono Sunagu Tatsu.
Minulost:Keď som mala 6 rokov,zomreli mi rodičia.Po ich smrti ma našiel Sasori
a vzal si ma do Akatsuki.Trénoval ma a učil ma narábať z
bábkami,jedmy a učil ma ich aj vyrábať.Keď som mala 10
rokov,oficiálne som sa pridala do Akatsuki a Sasori si ma vzal do
svojho tímu,vtedy som zistila,že patrím do Uchiha klanu.V 13 rokoch
som sa do Sasoriho zamilovala,pretože mi vtedy zachránil život.
Keď som mala 15 rokov,po bitke zo Sakurou a Chiyo som pomocou svojho
Kekkei genkai Sasorimu vrátila život a on má odvtedy najradšej
mňa.Dokonca ma premenil na takú bábku ako je on.Teraz mám 19 a
tvoríme zo Sasorim veľký zamilovaný pár a ešte stále som s ním v
tíme.Som členom Akatsuki a som na to hrdá.A za to vďačím len
Sasorimu.ĎAKUJEM TI SASORI A MILUJEM ŤA!♥♥♥♥♥


11)
Jméno:Kami Enrai
Věk:16
Vztah s klanem:Nepřítel
Láska:nikdo
Povaha:Tvrdohlavá, vážná, tichá, bezcitná
Schopnosti:Vynikám hlavně rychlostí a lékařskými technikami, ovládám jen jeden živel vodu (která se mi už proti Uchihovskému ohni celkem osvědčila). Mám jen jednu jedinečnou schopnost, a to přeměňovat se libovolně v jakékoliv zvíře, a tak se lehce infiltrovat mezi nepřátelé. Snažím se zatím úspěšně tuto schopnost tajit. Jsem jedna z mál shinobi, co v Konoze vyniká tichým zabíjením.
Minulost:Žila sem celkem spokojeně...do doby, než sídlo našeho klanu záhadně vyhořelo. I já, nezkušené děcko sem poznala, že to nebyl obyčejný oheň, byl tak zvláštně cítit. Přežila sem jenom já, protože matka těsně před svou smrtí v plamenech na mě použila speciální bariérové jutsu, které mě ochránilo. Od té doby jsem se o sebe s pomocí vesničanů starala sama. Zrovna sem začínala chodit na akademii. Pořádně sem se učila a od rána do večera jsem trénovala, vymýšlela vlastní jutsu. Jediný můj cíl byl sloužit vesnici. Pak ale přišla první chuninská zkouška. Byl tam i nováček číslo 1, o dva roky mladší než já. Nevěnovala sem mu žádnou pozornost a zkouškou sem v klidu procházela. Ale když se ho vyděla bojovat ve třetím kole - v hlavních bojích, použil jednu ohnivou techniku a mě ztuhla krev v žilách. Ten oheň byl cítit úplně stejně jako ten, co zničil naše sídlo a zabil mou rodinu. Oheň Uchihů. Začala jsem se o to zajímat. Našla sem založené staré dokumenty, zjistila sem, že mí rodiče byli v utajované jednodce, která zkoumala pohyby a plány jednotlivých klanů, aby nedošlo ke vzpouře. Specializovali se na klan Uchiha. Došla jsem k závěru, že přišli na něco co neměli, proto museli zemřít. Od té doby se na klan Uchiha zaměřuji a pod velením samotného Třetího hlídám jejich pohyby a odhaluju jejich plány.
Přátelé:Nikdo
Nepřátelé:Klan Uchiha, Akatsuki, Orochimaru a spol, Zvučná

Jinak se omlouvám za veškeré nepřesnosti, pravopisné chyby a všechno co vám na tom vadí xD ale dělám to dneska celý den a na kontrolu všeho už vážně nemám sílu. Snad se vám to líbí, Kami

Prosím o hlásky

21. listopadu 2009 v 10:41 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Ahojda lidišky, moc vás prosím, hlásli byste mi tady??? Jsem tam jako Kami - jako obvykle xD. Kdo mi hlasne, písněte to do komentů, udělám vám diplomek ;o) (Plus připište, co na něj chcete). Moc děkuju všem comi hlásnou. Vaše Kami

Ocenění pro Tereki za 4. místo v SONO

21. listopadu 2009 v 9:42 | Kami |  Diplomky za soutěže
Gratuluji ke 4. místu, tady máš diplomek :o)
A tady je tvá cena (promiň, vím, že to je děs):

2. kolo SONO!!

21. listopadu 2009 v 9:32 | Kami |  Soutěže
Takže lidičky, první kolo skončilo a to takto:
Eny32 % (0 Hlasy)32 %37 Hlasy
Nao-chan51 % (0 Hlasy)51 %59 Hlasy
Tereki4 % (0 Hlasy)4 %5 Hlasy
Endy11 % (0 Hlasy)11 %13 Hlasy
Bohužel, Tereki nepostupuje, diplomek a svou cenu dostanes brzo ;-). Endy, Nao-chan a Eny, přeju vám hodně štěstí do dalšího kola!!
A STEJNĚ JAKO PŘEDTÍM JE ZAKÁZÁNO VEŠKĚRÉ URÁŽENÍ!!!
Druhé kolo bude trvat zase týden, do příští soboty - 28.11., jestli dobře počítám a pak vypadne další soutěžcí a zbylé dvě se utkají ve finále. Takže holky, DO TOHO :-). Kami

změna - z důvodu mé dovolené se 2. kolo prodlužuje do pondělí 30.11.

Eny

Nao-chan

Endy


Láska, vášeň, odloučení

20. listopadu 2009 v 21:42 | Kami |  Naruto: Jednorázovky
Dívka dopadla do sněhu. Z úst jí vytekl pramínek krve. Pak s bojovým pohledem vzhlédla.
"To se navíc nezmůžeš? Jen mlátit holky slabší než ty?"
Přiletěla jí další rána.
"Css...jak sem ti vůbec mohla někdy říct, že tě miluju."
Další rána. Byla dost naštvaná, poslední dobou jí mlátil čím dál víc.
"Řikala a pořád mě miluješ. A i kdyby ne, tak já tě donutím. Jsi totiž moje."
Narumi se na něj výhružně podívala. Ten se tomu ale jen zasmál. Sice byla Narumi ninja, ale on byl silnější. Vysoký muž, alespoň o šest starší než ona se otočil a odešel do domu. Narumi se za ním dívala. Chtěla skončit. Jednou provždy. Pohlédla na druhou stranu od domu. Brána byla otevřená. Těžce vstala a rozeběhla se. Nezastavovala. Probíhala ulicemi Sněžné, i když jí všechno hrozně bolelo, stále zrychlovala. Nezastavila ani když opustila vesnici. Nohama už pohybovala jen silou vůle. Byla si jistá, že už určitě přestoupila hranice Sněžné země. Musela být asi někde v zemi Ohně. Tělo jí přestávalo poslouchat, už neběžela, šla pomalým vrávoravým krokem. Když v tom ucítila silnou chakru. I když jí cítila, neschovala se. Nemohla. Neměla už víc síly. Najednou se před ní zjevila nějaká osoba. Narumi viděla dost rozmazaně, ale nemohla si nevšimnout, že je to chlapec, asi stejně starý jako ona a je celý od krve. Zemře? Zabije jí ten kluk jako nejspíš právě zabil hodně lidí? Neznala odpověď a bylo jí to jedno. Chlapec si jí měřil pohledem. Nejspíš odhadoval, jak moc je nebezpečná. Narumi na něj ještě naposledy pohlédla, pak padla na kolena a složila se do prachu cesty. Ležela, nemohla se pohnout. Slyšela hlasy.
"Támhle je! Ten kluk! Chyťte ho!"
Narumi cítila, jak jí někdo chytil kolem pasu a pak usnula. Probudila se až za hodně dlouho. Ležela na nečem měkkém a bylo jí teplo. Nedaleko ní slyšela praskat oheň. Rozhlédla se. Byla v nějaké jeskyni a ležela na něčí mikině. Teprve teď si vzpomněla na toho kluka a rozhlédla se po místnosti. Nějaká osoba seděla opřená o zeď, neviděla jí do tváře, ale byla si jístá, že je to on.
"Tak už si vzhůru?"
Trhla sebou. Ten hlas byl tak chladný a bezcitný, ale zároveň jí připadal tak neodolatelný.
"Jo...pravděpodobně."
Měla totiž pocit, že se jí ten kluk jen zdá. On asi poznal, na co myslí a uchichtnul se. Narumi zrudla.
"A jak se vlastně jmenuješ?"
"Narumi...Narumi Hiroia a ty?"
"Itachi Uchiha."
Pak se Rumi vzpomněla na něco, co jí uvízlo v myšlenkách.
"Proč tě ti chlapi honili? A proč si byl celý od krve?"
"Promiň, ale to ti vážně říct nemůžu."
Vstal, došel k ohni, něco od něj vzal a pak se vydal směrem k Narumi. Podal jí misku s rýží.
"Jez, musíš doplnit sílu."
Měla hrozný hlad. Vzala si od něj misku a pustila se do jídla. Itachi si jí sednul k nohám a pozoroval jí. Narumi si toho snažila nevšímat, ale dva černé diamanty upřené na váš obličej se ignorují dost těžce. Narumi dojedla a odložila misku, pohled zabodnutý do země. Snažila se odolat pohledu do jeho očí, protože věděla, že by se v nich utopila. Nevydržela to ale dlouho. Asi po minutě a půl mu do očí pohlédla. Najednou na všechno zapomněla, na všechny starosti, na všechny problémy, na všechnu bolest. Jediné o čem věděla, byl on. Najednou jí připadalo, že sedí mnohem blíž než předtím...nebo to možná bylo také tím, že se Itachi každou sekundu nevědomě posunul o kus blíž. Viděla v jeho očích touhu. A taky usílí, kterým se jí snaží potlačovat. Naklonila se k němu. Itachi zrychleně dýchal. Sledoval jak se přibližuje.
"Počkej...nic o mě nevíš..."
"To je mi jedno."
Něco jí k němu hrozně moc táhlo, nevěděla co, ale bylo to silné.
"Jsem vrah..."
"Je mi to jedno."
"Vyvraždil jsem celou svoji rodinu. Krev kterou sem měl včera na sobě byla jejich."
"Nevadí mi to..."
Byla už jen pár centimetrů od něho. Pak se ale provokativně zastavila. Itachi už to nevydržel a políbil ji. Narumi mu zajela rukama do vlasů. Užívala si jeho polibky, ještě nikdy se necítila tak v bezpečí, tak šťastná. Nevnímala nic okolo. Teprv když se od ní na pár sekund odtrhnul aby oba nabrali vzduch, uvědomila si, že už nemá triko. Nezůstávala ale pozadu. Znovu ho začala líbat a sundávat mu košili. Pak mu sjela ústy na krk a začal ho líbat tam. Cítila jak se Itachimu napnuly svaly a zatnul ruce v pěsti. Itachi to už nevydržel, položil ji na záda, přišpendlil ji svým tělem k zemi a strhal z ní všechno zbylé oblečení. *No a zbytek si domyslete xD.*

Narumi otevřela oči. Nejdříve si nemohla nic vybavit. Pak si ale uvědomila, na kom leží a pousmála se. Itachi ještě zhluboka oddechoval. Narumi se schoulela v jeho náručí a zašeptala:
"Miluju tě."
"Zopakuj to..."
Narumi se usmála.
"Miluju tě."
Itachi si jí k sobě ještě víc přitisknul, pokud to vůbec šlo. Pak ale zvážněl.
"Měli bysme se obléknout...oininové z Listové tady myslím budou co nevidět."
Rychle na sebe naházeli všechno oblečení. Pak se ještě políbili a vyběhli z jeskyně.
"Sakra jsou blízko. Narumi, prosím, udělej pro mě něco."
Narumi se na něj podívala Itachi měl v očích úzkost.
"Vem si tohle," podal jí svitek "a utíkej tímhle směrem."
"Jak dlouho?"
"To poznáš! Teď běž."
"Slib mi, že přijdeš."
Itachi se na ní podíval očima plnýma něhy.
"Slibuju."
Narumi se rozeběhla. Chakry oinunů se vzdalovali, museli pronásledovat Itachiho. Utíkala bez přestávky směr severo-západ. Musela už uběhnout desítky kilometrů, ale nehodlala se zastavovat. Itachi by si to nepřál. Byla už zase šíleně unavená. Najednou před sebou něco spatřila. Byla už tma, takže musela přistoupit blíž, ale pak zůstala stát s pusou dokořán. Teprve teď se podívala na svitek. Stálo tam: pro hokageho. Tak tohle Itachi chtěl? Aby byla v bezpečí Konohy, protože on se stal psancem? Najednou se někdo ozval z druhé strany brány. Když Narumi řekla že jde za hokagem, pustili ji a doprovodili k sídlu hokage. Ten ji mile přijmul a převezmul si od ní svitek. Kamenným pohledem tikal od svitku k Narumi. Pak přikývnul a něco zašeptal jednomu svému Anbu. Ten také přikývnul a zmizel.
"Takže slečno Hiroia...v dopise jsem se vše dozvěděl. Budeme rádi, když se k nám přidáte a nebojte, postaráme se o vás. Tady máte klíče od bytu."
Dokonale zmatená Narumi si vzala klíče a odešla. Odemkla překrásný byt. Nedokázala ho ale vnímat. Přistoupila k oknu a zdívala se na hvězdnou oblohu. Po tváři jí stekla slza.
O MĚSÍC POZDĚJI:
Narumi ležela v posteli a zírala do stropu. Byl to už měsíc...a neuplynula jediná sekunda, kdy by ji nechyběl. Najednou někdo zaklepal na dveře, byl to člen Anbu.
"Dobrý den...mám vám jen oznámit novinu, že naši oininové konečně zabili toho vraha Uchihu."
Narumi se zastavil svět. Přikývla, zabouchla dveře a lehla si zpět na postel. Z očí se jí hrnuly proudy slz. Najednou ucítila něčí chakru a rychle se posadila. Rozhlédla se po temné místnosti. V nejvzdálenějším rohu stála nějaká pláštěm zahalená osoba. Pomalu k Narumi přistupovala. Ta se ani nepohnula. Něžná ruka jí setřela z tváře slzy.
"Já vždycky splním své sliby, Narumi."
"Oni tě nezab-"
Položil ji ukazováček na ústa.
"Pšššt."
Políbil jí.

5.kapitola - stoletá bouře

20. listopadu 2009 v 19:26 | Kami |  Real: Stoletá bouře
Takže další, trochu smutný díl, snad se vám bude líbit. Kami

O DVA MĚSÍCE POZDĚJI, KONEC PRÁZDNIN:
Horké kapky letního deště dopadaly do vlasů a na tváře...všude bylo zlověstné šero. Naruto se díval před sebe a jen málo slyšel z řeči muže, který stál tak dva metry od něj. Očima zajel doprava od něj. Hinata seděla na bobku u nohou Sakury a vzlykala do dlaní. Sasuke, co vedle něj stál z druhé strany měl zavřené oči. Zdálo by se, že i pláče, ale pokud ano, déšť to dost dobře zamaskoval. Sakura se zarudlýma očima sledovala onoho muže a držela nad sebou a nad Hinatou deštník. Zbytek party na tom byl podobně. Pak muž ukončil svou řeč.
"A najdi klidu a dohlížej na ty, kterým na tobě nikdy nepřestane záležet."
Teď se rozzvykala i Ino s Tenten a Temari. Naruto, Sasuke, Shikamaru a Neji měly v obličeji křečovitý výraz, jak se snažili zakrýt své emoce. Lidé postupně odcházeli. Nakonec tam zůstali jen oni, sami v dešti a všude kolem bylo hrobové ticho. Sakuřa si otřela z očí slzy.
"Proč..."
Sasuke k ní přistoupil a obejmul jí.
"Nikdo tohle nechtěl."
Naruto se zadíval na šedé nebe.
"Co bude dál?"
"Vrátíme se, Naruto...psali jsme ti to přece. Našli jsme na místech, kam jsme odjeli na prázdniny útočiště. A po..tomhle..bysme tady stejně asi nemohli zůstat."
"Takže se na vašem názoru nic nezměnilo?"
Na Narutův smutný hlas odpovědělo ale jen zavrcení osmi hlav.
"Ale co bouře? Co náš slib?"
"Snad tomu ještě pořád nevěříš, Naruto..."
"Byl to jeho sen!"
"Nesmyslný sen. Ta bouře nikdy nepřijde, je to jen pohádka. Naruto...měl bys konečně začít žít v realitě. Najít si práci nebo jít studovat. A najít si holku."
Naruto se ale jen ušklíbnul.
"No jasně. Jsem jen malý dítě co věří pohádkám."
Sasuke k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno.
"Měli bysme jít, Naruto."
Naruto se otočil na Sasukeho a pak zpět na náhrobní kámen, kde stálo:
Zde leží Kiba Inuzuka,
Chlapec, co věnoval život svému snu
a zemřel při tom, co nejvíce miloval.
"Nikdy sem si neuvědomil, jak je surf nebezpečný...je moje chyba co se mu stalo."
"Naruto! To není pravda!"
"Je...to já mu řekl o tom, že v Kirigakure se zvedají vlny a chystá se něco velkého...kdybych mu o tom neřekl, nic by se mu nestalo..."
"Nech toho Naruto, ty za nic nemůžeš."
Blonďatý chlapec ho ale neposlouchal a upřel oči na nebe.
"I nebe pro něj pláče."
Sasuke Narutem lehce zatřepal.
"Vážně bysme měli jít, brácho."
"Jo..."

NaruHina - The last night

19. listopadu 2009 v 20:56 | Kami |  Videa: Naruto
Takže pro dnešek poslední článek a to jedno video na pár NaruHina


Hrozba zvaná evoluce - 11.část

19. listopadu 2009 v 20:51 | Kami |  Real: Hrozba zvaná evoluce
Letadlo přistálo, propletli se davy lidí a před letištěm si chytli taxi. To je dovezlo až k nejdražšímu hotelu z celého města. Alesh se celkem divil.
"Proč jedeme sem?"
"Jedině tady po nás nebudou chtít kontrolu čipů a navíc tady budeme mít dokonalé soukromí."
Vstoupili do hotelu a zaplatili si pokoj. Žádné zbytečné otázky, žádné kamery, systémy proti odposlouchávání, přesně to potřebovali. Vešli k sobě do pokoje. Posedali si. Alesh shodil batoh a začal z něj vytahovat zbraně, některé i takové, co Michel ani neznala.
"Proboha Aleshi, kde si to vzal?"
Alesh se na ní zazubil.
"To bys chtěla vědět, co?"
Michel zvedla oči v sloup, vytáhla notebook a rychle jezdila prsty po klávesnici.
"Bezpečnostní zařízení ve městě je všude v pořádku a nikde to nevypadá na pohyby agentů."
Nikol vytáhla zvláštní přístroj.
"Nehýbej se Michel."
Michel pocítila v břiše zvláštní pocit.
"Přeprogramovávám tvůj čip. Od teď si civilistka Micheale Brownová. Máš štěstí, že sem to byla já, kdo vymyslel čipový systém, jinak bys byla nahraná."
Sarah dotelefonovala a hodila mobil k sobě do kapsy.
"Vše je zařízeno. Nebudou nás vyrušovat, pokud sami nezavoláme a v případě nouze znám tři cesty, plus máme dole nachystané motorky a dvě auta, kdyby se něco zvrtlo."
Michel přikývla. Vyndala od sebe z báglu tři malé krabičky. Všichni si je od ní vzali. Nikol se usmála.
"Takže pro změnu tvůj vynález...co ty čočky všechno umí?"
"Téměř všechno co můžeš potřebovat. Nasaďte si je. Ovládejte je hlasem."
Všichni ji poslechli a čočky si nandali. Pak si sesedli do kroužku.
"Takže jaké jsou další plány?"
"Chytla bych se Narimen...toho Lifesptura. Myslím, že to je jediné vodítko."
"Není jediné, ještě máme svojí teorii o Révé de la Imortalité."
"Je to jen teorie...ani nevíme jestli po tom Evo jde."
"Ale stejně to prozkoumáme. Michel, Sarah, vrátíte se do školy a budete se chovat jakože nic. Váš úkol bude sledovat Lifesptura. Nikol, ty budeš pátrat po Evo, musíme zjistit kde se skrývají. A já si vezmu na starost tu teorii...zjistím o tom vše co se dá a popřípadě to začnu hledat."
Přikývly. Ještě nějakou tu chvíli plánovali, ale pak si šel každý lehnout. Ráno se Michel a Sarah vydaly zpět do školy. Procházely zrovna neobydlenou částí Edinburghu, když v tom jim nějaká osoba v plášti zastoupila cestu. Dívky se zastavily.
"Kdo jsi?"
"Nepůjdete dál...pojďte si se mnou hrát."
Dívky vytřeštily oči. Ten hlas jim byl až moc povědomý a při tom byl tak krásný. Osoba si sundala plášť. Dlouhé vlasy lemující překrásný obličej se smutnýma očima dopadly téměř až na zem.
"Vypadáš jinak...ale si to ty, Narimen."
"Pojďte si se mnou hrát."
V tom Michel a Sarah odletěly asi o dva metry dál po zásahu něčím co nebylo vidět. Michel cítila, jakoby okolo ní stálo mnoho osob...i když tam nikdo nebyl. Šeptem aktivovala čočky a Sarah udělala to samé. Přepla na průhledné vidění a zkameněla. Ozval se vysoký dětský smích.
"Takže už to vidíš? To jsem já! Fáze dokonalosti!"
Okolo Michel a Sarah stály desítky osob, každá vypadala trochu jinak, ale všichni měli typické rysy lifesptura a z každé vedl tenký pramínek záře zpět k Narimen...jako by si hrála s neviditelnýma loutkama. Všechny osoby v průhledném vidění zářily modrým světlem. Michel polkla. Tohle nebyla příjemná situace. Už pochopila, co šéf myslel nepředstavitelnou sílou lifespturů.
"A teď zemřete."
"Proč? Nic jsme ti neudělali!"
"Ne, ale tatínek si přeje vaši smrt."

Diplomek pro Ryouko

19. listopadu 2009 v 20:22 | Kami |  Diplomky za eSB
A máme tady dalšího SBíka...promiň, diplomek je malý, ale mě se ten obrázek hrozně líbil xD. Kami


4.kapitola - stoletá bouře

19. listopadu 2009 v 20:17 | Kami |  Real: Stoletá bouře
"Ženy jsou tak problematické..."
Shikamaru zívnul, dal si ruce za hlavu a ještě víc se rozvalil na rozpálený plážový kámen. Naruto ho napodobil.
"Sice sem nemyslel, že to někdy řeknu, ale máš pravdu."
Sasuke pootevřel ospalé oči, ale jen tak, aby mu do nich nevniklo moc světla, které na zem dopadalo skrz větve stromů, o který byl opřenej.
"Tohle taky nikdy nepochopím...co je na tom nakupování může bavit. Měli by být rády, že pan Minato nachystal úklidovou četu ještě předtím než jsme připluli, a že jsme z toho tak neměli žádný průšvih..."
Neji, který ležel na větvi asi metr a půl nad Sasukem jen přikývnul a dodal:
"Ale můžeme být ještě rádi, Kiba je na tom nejhůř..."
"Kdyby jim ten vůl nenabídl pomoc, tak jim teď nemusí dělat nosiče!"
Zanedlouho se ozval výskot.
"A jé, už jsou tady."
"Kluci!!"
Holky na ně křičely už z dálky.
"Tak co? Máte všechno co jste potřebovaly?"
"ANO! A ještě spoustu dalších věcí!"
"Jako by tohle byla nějaká novinka..."
Za tuhle poznámku si ale Naruto vysloužil od Sakury pořádnou ránu po hlavě. Holky opatrně uložily tašky stranou a posedaly si ke klukům. Kiba s výrazem jako by prožil tak tři dny mučení se jen sesunul vedle Sasukeho. Naruto znovu zívnul.
"A kam se vůbec chystáte na prázdniny?"
"No zatím nic moc...a ty?"
"Samozřejmě že zůstanu tady a budu surfovat! A vy se mnou!"
"Jasně Naruto, i kdyby sme se u toho měli utopit!"
Naruto se ušklíbnul, ale pak zvážněl.
"No co, třeba příjde stoletá bouře..."
"To by byla hodně velká náhoda...i když se to nestane."
"Stane! Jednou ano...víte co? Něco si slíbíme!"
Všichni se otočili na Naruta, který byl rázem plný života.
"Ať už to bude za bůhví jak dlouho, ať už budeme kdekoliv...až stoletá bouře přijde, sejdeme se na tomhle plácku a půjdeme na to, všichni společně!"
Každý z nich se usmál a řekl: Slibuju. Kiba se zazubil.
"I kdybyste nepřijeli, já tady budu...je to můj sen...nic jinýho si nepřeju, jen sjet vlny stoletý bouře..."
"Jasně Kibo, ale nemusíš o tom mluvit pořád dokola!"
Zasmáli se. Pak se každý vydal domů, aby se alespoň trochu připravili na zítřejší školu.
O TÝDEN POZDĚJI:
Naruto seděl ztrápený v lavici. Najednou k nim přiběhla Sakura.
"Poslouchejte! To mi nebudete věřit! Jedu na celé prázdniny do Tokia! Dostala sem nabídku k brigádě v hlavních novinách Japonska!"
Naruto se zatvářil ještě ztrápeněji a několikrát praštil hlavou do lavice.
"Děje se něco Naruto?"
"Jo děje! Ty si odjedeš do Tokia! Ino dostala dopis od sestřenice v Paříži, v kterém ji zve aby za ní přijela a představila jí některé ze svých modelů! Hinata letí do Takahamy nazpívat svoje CD a zůstane tam také celé prázdniny! Tenten letí do Německa věnovat se modelingu a Temari zase naopak jede do Suny, kde dostala místo reportérky! Sasuke si otevírá autoopravnu dole na sídlišti Konohy, kde bude zalezlej od rána do večera a tady se neukáže! Neji jede zase do Iwy zdokonalovat bojové umění, Shikamaru letí za sestrou na druhou stranu země a Kiba dostal možnost na výcvik policejních psů - 120 kiláků od Konohy!"
Ostatní se po sobě podívali. Moc dobře chápali, jak se Naruto cítí...představoval si to tak, že i dál budou jako parta všude spolu. Sakura mu opatrně položila ruku na rameno.
"Víš Naruto...všichni se známe téměř od školky...a ty roky, kdy si nás deset stálo po boku byly určitě pro každýho z nás to nejlepší, co kdy zažije, ale...končíme školu. A cesty se rozdělují...příští rok už budeme každý někde jinde...a nemůžeme jen věčně sedět na pláži s prknem a čekat na bouři, která nejspíš ani nepřijde..."
Naruto hleděl do zdi, ve tváři kamenný výraz.
"Vždyť jo, já to chápu, jen si jeďte."

Obrázek Rin...

19. listopadu 2009 v 19:33 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Tak sem pro Nanao a Orichime konečně nakreslila ten obrázek...omlouvám se, je to děsný, ale hold už neumím kreslit :(.

Diplomek pro Kate & Sisu

18. listopadu 2009 v 21:52
A máme tady další SB...promiňte holky, že vás tak zkracuju xD. Snad se vám bude diplomek líbit...taky doufám, že sem vás dobře vyskloňovala, pokud ne, omlouvám se. Kami


Přihláška - Vznešený rod Uchihů

18. listopadu 2009 v 19:24 | Kami |  Naruto: Vznešený rod Uchihů
Tak sem se rozhodla rozepsat dlouhoplánovanou novou sérii pro fanoušky, ale i odpůrce klanu Uchiha. Tentokrát se do ní můžete přihlásit i vy, stačí vyplnit přihlášku - jen jen jedna podmínka - vaše osoba musí nějak souviset s Uchihy - buď přímo člen klanu, nebo mít jako lásku někoho z klanu, být zapřísáhlým nepřítelem klanu, nebo třeba být i podřízený klanu, nebo dle vaší fantazie)
1.Jméno
2.Věk
3.Podporujete klan nebo jste jeho nepřátelé?
4.Jak souvisíte s klanem?
5.Podoba - pošlete odkaz na anime foto
6.Vaše láska, pokud nějakou máte - nemusí to být nikdo z Uchihů, pokud s klanem souvisíte nějak jinak (promiňte, ale Itachi už je zabraný)
7.Povaha
8.Minulost + rodina
9.Schopnosti
10.Přátelé/nepřátelé
Děj se bude odehrávat ještě v době Třetího hokage, ale Sasukemu bude 14, Itachimu 17 a klan bude celý naživu (kromě Obita).
Dále povoluji JEDNO MÍSTO V AKATSUKI (jako Madarův stoupenec, Itachi v Akatsuki není), kdo dřív přijde ten dřív bere, tak prosím koukejte, ať už s láskou nebo tím místem v Akatsuki, jestli si to už nezabral někdo před vámi. Na přihlašování máte asi týden...nebo než dám dohromady první díl xD. Tak to je asi všechno. Vaše Kami

Kdo dřív přijde ten dřív bere - zabraní kluci: Itachi, Sasuke, Deidara, Kakashi, Neji, Pein
Plus - místo v Akatsuki už je zabrané
UŽ NEPŘIBÍRÁME DALŠÍ NOVÉ ČLENY, PŘIHLÁŠKY UŽ NEPOSÍLEJTE!!

KNLŽ - 8.Den - večer - V krokodýlí tlamě

17. listopadu 2009 v 21:41 | Kami |  Naruto: Konan nemá lehký život
Tak sem sesmolila další dílek, snad se bude líbit. A moc díky za tu úžasnou návštěvnost a všechny ty komenty :o). Vaše Kami

Konečně dochrlali na poslední stanici, která byla nedaleko lesa. Tobi si za chůze pořád něco čmáral na papír. Konan to celkm zaujalo.
"Co je to, Tobi?"
"No...to je masožravá helma."
"Nechtěl si říct masožravá šelma?"
"Nééé, tohle je speciálně upravená helma na jedno použití."
"Proč na jedno použití?"
"No nasadíš si jí jednou a podruhý už nemáš na co..."
Konan se nad tím musela pousmát. Konečně došli k tý jeskyni, ale tam zůstali stát s otevřenou pusou. Rozhlíželi se jak mohli, ale jejich zavazadla byla pryč. Kisame se zatvářil chytře.
"Vím co se stalo-"
Konan mu ale zacpala pusu toaletním papírem, který vytáhla z kabelky (jak už ste si mohli všimnout v minulém dílu, nosí u sebe Konan mnoho praktických věcí - od toaleťáku až po kusy obrubníku).
"Kisame, žadný řeči o tom, že nám je ukradli zákeřní krtkové!"
"Tak možná-"
"Ani žádný létající krávy, Tobi!!"
Pein si povzdychnul.
"Asi nám někdo nepřeje, abychom se dostali domů..."
Najednou Itachi vyvalil oči.
"Oni nejenom že nám ukradli zavazadla! Ale oni i přestavěli jeskyni! Tenhle kámen měl být támhle! A tenhle dokonce až támhle! To mohli dokázat jedině mimozemšťani!"
Začal se točit dokola křičet.
"Rychle! Všichni si nasaďte kastroly! Taste vyřečky! Konan, udělej sekanou, ne, sendviče, musíme se jít zahrabat! A doneste poslední CD Michaela Jacksona! Nemáme moc času!"
"Dejte mu někdo přes hlavu lopatou, to mu možná pomůže..."
"Lopatu nemám, ale mám s sebou motorovou pilu a-"
"NE TOBI!"
Konan si povzdychla, chytla Itachi za ramena a zatřásla s ním.
"Hej, Itachi vrať se na zem!"
Itachi se trochu vzpamatoval.
"C-co? J-jsme v bezpečí?"
"Ano, žádní mimozenšťani tady nejsou."
"Fakt?! Já je porazil?! Ha a máš to vesmírnej kojote!!"
"Vesmírnej kojote?"
"To je na dlouho..."
Konan se raději dál nevyptávala a zvednutou rukou (a pár ranami po hlavě) si zajistila ticho.
"Je nad slunce jasné, že jsme v jiné jeskyni. Musíme najít tu naší."
"To je pravda! A mě připadalo, že v tý minulý nebylo po kolena vody..."
"Deidaro!! Ty stojíš v nějaké bažině!!"
"Co?!"
"Počkej, promyslím, jak tě dostat ven."
Pein začal obcházet okolo a usilovně přemýšlet. Deidara si odkašlal.
"Ehm, Peine?"
"Neruš Deidaro, přemýšlím jak tě zachránit!"
"To jsem rád, ale-"
"Buď zticha!"
"Jenom malou poznámku..."
"Tak co je?!"
"No...zdá se...že tu sou krokodýli..."
"Nesmysl, to ti asi okousává nohu nějaká rybka..."
"Já nemluvím o sobě, to ty máš nohu v krokodýlí tlamě..."
"COŽE?! A jo...ÁÁÁÁÁÁ!!"
Ani nevěděli jak, ale Deidara byl najednou z bažiny venku, Pein venku z krokodýla a už utíkali pryč. Zastavili se asi dvacet metrů severojižně od jeskyně, kde našli vchod do své jeskyně.
"UŽ-MÁM-VŠEHO-PLNÝ-ZUBY!!"
"Klid, Konan-sán, kouří se vám z hlavy..."
"To jsou vlasy ty blbečku!"
"Ahá...no to je fuk..."
"NENI! Ihned si dojdete pro kufry a odjíždíme!"
Zastavil jí ale Pein.
"Konan, jestli mají moje těla řídit, tak se potřebují trochu prospat..."
"Já už v týhle jeskyni další noc nebudu!"
"Tak můžeš jít do té krokodýlí..."
Pein schytal ránu po hlavě a pak si šli všichni lehnout.

Diplomek pro Iritachi Hatake

17. listopadu 2009 v 10:09 | Kami |  Diplomky za eSB
A máme tady 16. SB, snad se ti bude diplomek líbit :o)


2. vydání - Na stopě demence

17. listopadu 2009 v 4:25 | Kami |  Týdeník - Na stopě demence
Vítejte u druhého vydání! Dnes zde máme Tereki a problém: Proč je jedna budova vyšší než druhá? Máme zde i písničku, která se skvěle hodí k našemu tématu:
Názor nejmenovaného davu: Psychologicky a fyziologicky vzato musí být vždy jedna budova vyšší. (názor davu naši hosté neznají, aby se podle toho nemohli řídit)
A zde je už naše diskuze:
Kami:Takže, slečno Tereki, sešli sme se zde, abychom vyřešili jistý problém, který trápí už po tisíciletí lidstvo a to, proč je jedna budova vyšší než druhá. Měla ste čas na přemýšlení. Dospěla ste k nějaké klíčové teorii?
Tereki:Ano došla..xD Kdyby byly budovy vy stejné výšce pořád tak by ubývalo méně sebevrahů.. Takže sebevrahové navrhli ať je jedna budova výšší než druhá..xD
Kami:To je velice zajímavé...ale můžeme (už jenom kvůli prodloužení této diskuze) předpokládat, že se sebevrahové podíleli jen na architektuře těch vysokých budov. Ale co potom ty malé?
Tereki:Ty malé no.... K tomu jsem ještě tak moc nepřemýšlela.. Ale podle mého tajného zdroje jsou mále budovy k tomu aby se v nich dalo bydlet.. xD
Kami:Ano?? To je ale opravdu cenná informace...ale pořád neřeší problém, proč je jedna vyšší než druhá
Tereki:aby přes ně mohli obři běhat překážkový běh.. xD
Kami:wow, to ani nikoho z nejmenovaného davu nenapadlo...jak takovýto běh probíhá? řekněte nám o tom více
*zarytě mlčí a přemýšlí až se jí kouří z uší*
Tereki:NO, začne se u startu.. Obři běží a když narazí na nějakou velkou budovu tak ji musí přeskočit, ale když narazí na malou tak se obr musí opatrně prohrabat přes budovu a pak běží dál. Vízěze pak vyhlásí sám Barack Obama
Kami:Počkejte!! Asi sme trochu odbočili od tématu...jak Obama souvisí s problémem, proč je jedna budova vyšší než druhá?
Tereki:Obama prvně bydlel v malé budově a teď bydlí v té vyšší
Kami:Ano to je pravda...takže vlastně tvrdíte, že jedna budova je vyšší než druhá kvůli sebevrahům a Obamovi?
Tereki:nene to ne.. přece kvůli počasí
Kami:počkejte, o počasí sme se ještě nebavili. Co máte na mysli?
Tereki:no přírodní podnínky přece.. vyšší budovy slouží jako obrana před povodněmi a menší před zemětřesením
Kami:povězte nám o tom víc, to je zajímavé
Tereki:no povodně.. malé budovy ničí a velké jen prvních 10 pater takže, když se dostanete do pater 11 a výš tak jste před povodní v bezpečí.. Ale malé budovy mají výhodu v zemětřesením.. V patrech 5 a výš u větších budov zažíváme velké otřesky (např při pádu dolu - DUKLA) tak v malé budově skoro nic necítíte
Kami:AHA - to je nelogické, čili správné...takže jsme došli k závěru, že na vysokých budovách se podíleli sebevrazi, na malých Obama a celé to vlastně je kvůli počasí a přírodním katastrofám, souhlasí to?
Tereki:ano
Kami:mockrát vám děkuji za rozhovor a za vyřešení problému. Je vidět, že našemu jménu Na stopě DEMENCE děláte skvělou reklamu, stejně jako my všichni ostatní. Tak ještě jednou děkujeme a loučíme se
Tereki:Sayonara

Tak to vidíte dámy a pánové, někdy je všechno jinak, než se na první pohled zdá. Zde sme s Tereki vyřešily další záhadu...i když se s nejmenovaným davem vůbec neshodla. To víte, každý má svůj názor a vy určitě také...ale pravé tajemství stavitelů budov se asi nikdy nedozvíme.

PŘIPRAVUJE SE:
3. vydání s hostem Maggie, se kterou budeme řešit problém: Proč je tráva zelená?
Něco o hostu:
Maggie je ztřeštěná holka, co má ráda The sims a zajímá se o počítačovou grafiku. A vzhledem k jejím šíleným názorům se velice těším na naší diskuzi. Těšte se taky!

Sayounara, vaše Kami

Itachiho příběh

16. listopadu 2009 v 22:18 | Kami |  Videa: Naruto
Tohle mi poslala kámoška přes icq...a já to sem dát prostě musela xD


1. díl - Zastavte svět, chci vystoupit!

16. listopadu 2009 v 21:32 | Kami
Protože minulý sims komix ztroskotal, začala sem dělat nový. Je to zatím o ničem, ale snad se to rozjede. Jinak, prosím pište jestli chcete další díl, protože jinak se na to vykašlu. V bublinách není všechno, takže čtěte i text pod fotkami. Tak to je z mých keců asi všechno, tady je komix (pod perexem):

KNLŽ - 8.Den - odpoledne - Metro

16. listopadu 2009 v 15:23 | Kami |  Naruto: Konan nemá lehký život
A je tu další dílek, omlouvám se moc za chyby, ale tlačí mě čas, vaše Kami

"Tak co budeme dělat teď sempááái? Je tak krásnýý den..."
V tu chvíli ale Tobi schytal ránu po hlavě kusem obrubníku. Konan si odfrkla, zastrčila obrubník zpě do kabelky a otočila se na Tobiho.
"TEĎ JEDEME DOMŮ!!! Měli sme odjet už včera! Ale ty ses místo toho koukal na ten úchylnej film, takže teď už žádný blbosti!!"
"No dobřé, Konan-sán, takže kam teď?"
"Teď do tý jeskyně pro kufry a pak na parkoviště pro autobus."
"Tak jo."
Rozhlédli si. Teprve teď si uvědomili, že jsou na druhé straně města.
"Co budeme dělat?"
"Tak to...pojedem tim...podzemním autobusem!"
"Myslíš metro?"
"Podzemní autobus, metro, krtčí plechovka, mrkev na kolečkách...vždyť je to to samý!"
Konan protočila oči a vydali se na zastávku metra. Tam ale zůstali stát s hubou dokořán. Byla tam obrovská tabule: METRO V REKONSTRUKCI. MOMENTÁLNÍ RYCHLOST - 2KM/H
"Fajn, jdeme pěšky, bude to rychlejší."
"Néé, nám se nechce chodit, pojedeme!"
Nechtěla se s nima hádat, tak jen přikývla. Alespoň se trochu prospí. Nastoupili do metra, bylo prázdné. Konan si sedla do rohu, opřela se a během pár minut usnula. Probudila jí až obrovská rána.
"Co se děje?!"
Tobi, Deidara a Itachi stáli uprostřed chodby a byli celí očouzení, jako by právě vyhráli soutěž v zájemném uzení. Deidara se poškrábal na hlavě.
"Nerozčiluj se Konan...my...no..."
Itachi si povzdechnul a dokončil to za něj.
"No prostě Pein navrhnul, aby sme šli pařit hry, abychom ho neotravovali a cesta nám rychleji utekla. Jenže..asi sme ho špatně pochopili...no a když jsme se ty hry pokoušeli napařit, tak nám trochu bouchnul papiňák..."
Konan několikrát praštila hlavou o sedadlo.
"Hale kluci...co kdybyste dělali něco neškodnýho? Třeba zkuste vymyslet nějakej novej vynález!"
"Jasně! Něco mě napadá...co takhle skejt na flusací pohon?"
"Jóó a mohli bysme to vylepšit-"
Konan je rychle zastavila, protože by byli schopni rozebrat to pomalý metro ve kterým jeli a začít sestavovat.
"Ne ne ne! Nebo si můžeme zahrát něco jiného...už vím, budu vám vyprávět příběh!"
Než se stihla nadát byli kolem ní seskupení všichni z Akatsuki.
"No dobře...jednou nejednou byl jeden obrovský hrad...z cukru!"
"Jůůůů!"
"No a tam žil jeden věděc, který byl chromej a měl sluneční berle. Vynalezl toho hodně...například hodiny na větrnej pohon (foukalo se tam do ručiček) a nebo hranatej glóbus. Ale ani jedno mu neuznali, protože to prý bylo velice nepraktické. Ale pak se tam najednou objevil zloděj a ten na vědce poštval létající kýbl. A ten pak-"
Konan se rozhlédla a všimla si, že všichni z Akatsuki spí. Povzdychla si. Koukla se na hodiny, už byl večer...tohle bude dlouha cesta.

To paradise...Wolf's rain

16. listopadu 2009 v 11:04 | Kami |  Videa: Wolf's rain
Tak sem začínám dávat další videa a to na Wolf's rain...je to fakt boží anime a kdo ještě neviděl, doporučuju se kouknout ;o). Pro začátek jedno video:


10.část

16. listopadu 2009 v 10:49 | Aredhel |  Twilight: Cullen nebo Volturi?
Další dílek od Aredhel, snad se vám bude líbit

"Zřejmě na něj tvůj talent nepůsobil, nebo měli také někoho, kdo má schopnost štítu. Teď hlavně musíme vymyslet co dál." "Co dál? Samozřejmě se vrátíme a nakopáme jim p*del. Oni mě nebudou nikam posílat." To je jasné, musíme zjistit co se stalo. Edward se na mě chvíli koukal a pak přikývl na znamení souhlasu, "No tak honem, běžíme." při těch slovech sem však pocítila lehkou vyčerpanost. "To spíš nejdřív na lov." odpověděl mi Edward a úzkostně se na mě díval.
"Neboj, přizpůsobím se, mědvědi těšte se." uklidnila sem ho. Trochu se pousmál, ale ta úzkost v jeho očích tam zůstala. Po lovu jsme se vydali pro něco na sebe k nim do domu, Edward říkal, že tam vše nechali, že Alice koupila vše nové.
Když jsme se přiblížili k domu, zasáhly mě nepříjemné vzpomínky na nás, nás dva. Vešla jsem k Alici do pokoje a převlékla se. Vzala sem si na sebe mini top, který měl na zádech jen proužek látky a byl tmavě modrý. K tomu černou minisukni a černé boty na 15 centimetrovém jehlovém podpatku. (děsně praktické na tisíci kilometrový běh)
Edward si vzal černé upnuté triko a džíny s teniskami, měla sem nepředstavitelnou chuť se na něj vrhnout, ale naštěstní sem odolala, za to on málem ne. Když mě uviděl, byla v jeho očích touha po mě a byla velká. No co, opustil mě, tak ať trpí.
Seběhla jsem schody a vydala se směrem Atlanský oceán. Běželi jsme bez přestávek a zastavili se až u oceánu. Museli jsme dál, protože do La Push jsme nesměli. Tam to Edwrad už nevydržel. Přišel ke mně, když sem byla otočená zády a otočil si mě k sobě čelem. Stačila sem zaznamenat jen divoce planoucí oči a pak jeho rty na mých, nebyly opatrné a něžné jak sem si pamatovala, byly zuřivé a toužebné z dlouhého odloučení. V tu chvíli sem uvěřila, že mě miluje. Chtěla jsem ho, celého. Jeho polibek jsem opětovala a rukou mu zajela do vlasů. On mě objímal. Za chvíli jsme byli oba nazí a milovali se, další den a noc a teprve pak pohasl plamen naší vášně. Jedno však vím jistě, ten plamen v nás dvou nikdy neuhasne.
Edward doběhl pro nové oblečení, on měl černé triko a džíny, a já džínovou minisukni a modré tílko s trochu větším výstříhem. Nevěděla jsem, jak se chovat. On asi ano, přitočil se ke mně, zezadu mě objal a dal mi pusu na krk. "Tak co, jdem na to?" Já se zmohla jsem na pouhé "jasně".
Plavat přes Atlanský oceán by bylo nudné, nemít s sebou Edwarda. Věčně mě stahoval pod vodu a topil mě. (utopit mě nemohl)
Konečně jsme se dostali na břeh Itálie. Okamžitě jsem se vydali do Voltery. Kousek před ní nás našel Felix a přivedl nás k ostatním. Jane tu ještě nebyla, ale podle Alice je blízko, Carlos jí šel naproti, jinak už tu všichni byli, nikdo nevěděl, co se stalo.
Za chvíli už jsme byli všichni pohromadě. Alec mě chvíli obletoval a pak to vzdal. Edward si mě bránil. Udělali jsme skupinu. Já, Alec, Jane a polovina gardy půjdeme do Voltery. Zbytek zůstane, pro případ nouze. Nevěděli jsme jak silný štít mají. Já šla s Jane vzadu a chráním ostatní a Jane štítem. Dovnitř jsme se dostali bez problémů, až uvnitř nastaly potíže. Narazila jsem na další štít, byl silný, ale zatím jsem se držela. Propukl boj a já neměla čas na nic jiného než na udržení štítu.
"Alecu!" křikla jsem "dlouho už to nevydržím, musíme zpátky." Naši se začali stahovat. Nechápala jsem, kde vzali Rumuni tolik síly. V tom mě zezadu někdo popadnul. Snažila jsem se rvát, ale nešlo to, byl silná a muž podle stavby těla, někam mě vedl nebo spíš tahal.
Ostatní se stahovali, nevšimli si a pak už jsem byla v chodbě. Vlekl me do Volterského želáře, to jsem poznala. Pak nějaký upír otevřel dveře a ten co mě držel mě hodil dovnitř. Spadla jsem na podlahu až to zadunělo. Okamžitě u mě někdo byl. Vrčela jsem (od tý chvíle co mě chytil), ale pak jsem si uvědomila, že ten někdo je Carlisle a přestala jsem. "Jste v pořádku a kolik vás přežilo?" začala jsem se vyptávat. "Klid Bello," začal na mě mluvit Carlisle, ale Caius ho přerušil. "Kde sou ostatní?" "Vrátili se, myslím, alespoň, když jsem o nich ještě věděla, ustupovali, oni byli silnější, mají štít a je silný Caie." při tomto mini seznámení se situací sem sledovala všechny přítomné. Byli tu Carlisle, Esmé, Caius, Marcus, Demetri, Heidi a jedna manželka (Caiova).
"Víc vás nezbylo?" zeptala jsem se "Ne, víc ne. Co Jane, je v pořádku?" Demetri byl strachy bez sebe. "Myslím, že ano, při plánovaném boji jsme přišli jen o pár mužů z gardy, ale kdo přežil tenhle boj, to nevím. Všichni mlčeli a to ticho bylo tíživé. Pak přišli čtyři Rumuni a otevřeli. "Ty." ukázali na mě. "S námi."

Neobvyklé páry

16. listopadu 2009 v 0:29 | Kami |  Videa: Naruto
Tentokrát sem našla videa na páry, které se až tak moc nevyskytují...jsou celkem 3, více pod perexem. Vaše Kami

Shika-Saku

1. kolo soutěže SONO

15. listopadu 2009 v 18:33 | Kami |  Soutěže
Takže tu máme (se spožděním) první kolo soutěže o nejšílenější obrázek (SONO). Přihlásili se nám celkem 4 soutěžící a to Eny, Nao-chan, Tereki a Endy. První kolo bude trvat do 21.11., ten den jedna vypadne. Takže shánějte hlásky holky!!
A naši soutěžící:
Eny

Nao-chan

Tereki

Endy

Tak a teď už hlasujte!! A určitě vás taky zajímá co vyhrajete xD.
4. místo - kompletní sada sekyrek a sekerčiček pro začínající dřevorubce
3. místo - exkurze do továrny na hnojiva
2. místo - masožravá šelma dle vlastního výběru
1. místo - dovolená na Sibiři pro dvě osoby
Tak co, chcete? Jo? Tak to máte blbý, protože stejně dostanete jenom diplomy xD. Nééé, to bylo ode mě hnusný, no co, ale pokud ceny neseženu (nebo v případě, že je chtít nebudete xD) vám nic než ten diplom nezbyde. Vaše Kami xD

NIKDO NEBUDE V KOMENTECH URÁŽET MOJE SOUTĚŽÍCÍ! IRIKUN, POSLEDNÍ VAORVÁNÍ - JEŠTĚ JEDNOU URAZÍŠ NAO-CHAN NEBO NĚKOHO JINÉHO TADY A BLOKUJU TĚ!

Kss: 8.díl - Svět plný nenávisti - konec

14. listopadu 2009 v 22:02 | Kami |  Naruto: Krutý svět Shinobi
Tak sem to konečně dopsala, snad se vám tato série líbila. Tady máte poslední díl:

"Shikamaru, Lily, kolikrát vám mám říkat, abyste mi neházeli kunaie v kanceláři?!"
"Ale mamííí, my si chceme hrát!"
Sakura se jen usmála. Už to byl týden po té bitvě, co svedla s Mizukagem. Najednou se otevřely dveře a úsměv na Sakuřině tváři se ještě víc rozzářil.
"Ahoj zlato, jaký si měl den?"
"No hrůza."
Shikamaru se zakřenil a obejmul děcka, která se na něj pověsila.
"Ale ale ale, jakpakto?"
"Víš jakou mam depresi z toho, že mě pozoruješ na každým kroku?"
Sakura se pokusila udržet vážnou tvář, ale koutky jí silně cukaly a Shikamaru s vlezlým úsměvem čekal, kdy propukne v záchvat smíchu. Podařilo se jí to ale potlačit.
"Nemůžu za to, že mi konečně a navíc v tak rychlé době udělali na skále hokagů portrét."
Shikamaru se na ní podíval, jakoby jasně říkal: jasně, vedeš to tady, ale nemůžeš za to co se děje. Pak oba už propukli v ten očekávaný záchvat smíchu.
"Jo, ale proč sem tady."
Podal Sakuře obálku.
"Co je to?"
"To přišlo z Mlžné."
Sakura se pousmála a otevřela dopis. Vůbec to nevypadalo na úřední poštu. Bylo to pomuchlaném papíru, psané rukopisem se spustou pravopisných chyb.


Sakura, které v očích zářily jiskřičky si dopis prohlížela. Přišlo jí, jakoby tam něco chybělo. Pak ho otočila a dočetla:
"Doufám, že i v Listové jde všechno tak, jak má. S pozdravem Mizukage."
Sakura to dočetla a usmála se. Byla ráda, že v Mlžné je vše jak má být. Shikamaru, který věděl co v dopise je jí spokojeně pozoroval. Pak ale Sakura zvážněla, což nechápal.
"Co se děje Saky? Dokázala si to. Díky tobě zemřel v celé válce jen jeden člověk! Lidé tě milují, ať už z Listový nebo z Mlžný."
Shikamaru se pousmál.
"A navíc si dostala i svůj vlastní portrét."
"Já nevím...prostě mi připadá...že tohle nebude trvat věčně. Nejspíš to je tím, že jsem toho tolik zažila, ale prostě tuším...ne, vím, že nic šťastného a krásného netrvá dlouho...za chvíli se oběví zase někdo, kdo bude dělat problémy a já už s tím nebudu moct nic udělat..."
Shikamaru se na ní smutně usmál a políbil jí. Sakura přivřela oči, konečně si po dlouhé době připadala zase v bezpečí a v klidu.
"Ano, máš pravdu. Ale s tím už nic nenaděláme...svět shinobi je krutý a plný nenávisti."
"Copak s tím člověk nemůže nic dělat?"
"Ale ano, může. Koukni se na sebe, kolik si toho dokázala. Vždycky se najde někdo, kdo bojuje proti nenávisti, proti těm, co přináší jen zkázu..."
Sakura celou svou rodinu obejmula. Věděla, že štěstí jednou skončí, tak si ho hodlala plně užít.

Tak co líbilo? xD Jo a za ten dopis se omlouvám...je divnej...nemohla sem najít žádnou šablonu, tak sem prostě zmuchlala papír, vyfotila a na kompu sem k tomu dopsala text...no, snad mě neukamenujete xD. Vaše Kami

NaruSaku - SasuSaku - NaruHina - ShikaTema

14. listopadu 2009 v 19:47 | Kami |  Videa: Naruto
Nemohla sem si nevšimnout, že každý rád vidíte hlavní hrdiny v páru s někým jiným, tak sem tentokrát dávám celkem 4 videa těch asi nejpopulárnějších párů, takže si každý můžete pustit, co vám vyhovuje...pokud tady vážně oblíbený pár neni tak se omlouvám. Kami

NaruSaku

SasuSaku - ta hudba je divná, ale video good

NaruHina

ShikaTema

Nový desing, nebo jak se to píše xD

13. listopadu 2009 v 21:33 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Takže lidičky, mám tu zase nový desing, který mi udělalo moje milovaný eSBénko Eny (blog zde - vřele doporučuju). A za to ti Eny moc moc moc moc děkuju! Máš u mě jedno přání xD, jak už sem říkala na ičku, udělám cokoliv (do Chvalcova nejedu!) xD. Vaše Kami