Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


Prosinec 2009

Lidičky, asi další dovolená...

29. prosince 2009 v 20:50 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Takže lidi, myslela sem, že k tomu nedojde, ale já prostě už nemůžu...beru si další dovolenou. Do 3.1....takže vám tímto přeju KRÁSNÝ NOVÝ ROK!!
Musim taky využít příležitosti xD a požádat ještě jednou o hlas >>tady<<
SB obíhat nebudu...za to se omlouvám, ale prostě budu na blog kašlat. Cejtím se unavená, nemám inspiraci na psaní a navíc mám hromadu domácích úkolů. Je mi to líto...zatím ahoj, vaše Kami

Život ve smrti shinobiho - 42.díl - Konec

29. prosince 2009 v 20:32 | Kami |  Naruto: Život ve smrti shinobiho
"Ubližovali ti...opovrhovali tebou...ničili tě...chtěli tě zabít...jen tě využívali..."
"To není pravda démone! Jsou to mí přátelé!"
"Hloupost...chceš je zabít...prahneš po tom...toužíš po tom..."
"Ne!"
Na bojišti bylo hrobové ticho. Nikdo nevěděl, co se bude dít. Až pak jedna mladá dívka vykřikla:
"Narumi! Ty si silnější než oni!"
"Moruki! Zmiz ty démone z mého těla! Já jim neublížím!"
"Chceš jim ublížit."
"Ty to dokážeš! Nemají proti tobě šanci!"
"Irishe..."
Najednou démon hrozivě zařval a začal mizet...změnšovat se. Asi po patnácti minutách nesnesitelného řevu už tam stála jen Narumi a dívala se do země. Několik lidí se k ní rozebělo.
"Narumi!"
Ta ani nezvedla hlavu a složila se do trávy, která ještě zbyla. Hned bylo u ní několik lékařských ninjů a začali s vyšetřením.
"Nic jí není, je jenom vyčerpaná."
"Díky bohu..."
To už se lidi začali vzpamatovávat a pomáhali svým přátelům, co ještě přežili. Irishe se rozhlížela, až ho konečně našla. Gaara ležel pod kmenem jodnoho ze stromů. Soustředila chakru do ruky a strom odhodila o kus dál.
"Irishe?"
"Není ti nic?"
"Nevim...asi mám něco s nohou..."
Irishe se usmála a protočila oči.
"A to si říkáš Kazekage..."
Složila několik pečetí, ruce jí rozzářila zelená chakra a pustila se do léčení. Gaara se akorát usmál. Najednou ale mezi ninji začal povyk a další mrtví začali padat k zemi.
"Nezapomněli ste na nás trochu?"
Několik lidí v pláštích Akatsuki stálo před amrádou ninjů. Čekali, že se lidé zaleknou a po těch všech pohromách se dají na útěk. Ninjové ale zareagovali jinak.
Narumi ležela a slyšela jen hlasy svých přátel. Pokusila se otevřít oči, ale neměla už téměř žádnou chakru. Lidé se se zuřivostí vrhli na Akatsuki. Ti něco takového nečekali a nepřátel na ně bylo moc. Po pár minutách už neměli šanci. Jediní kdo ještě bojovali byl Pein a Kisame. Itachi padnul na zem s katanou v zádech asi dva metry od Narumi. Ta se z posledních sil doplazil až k němu.
"Itachi..."
Zhluboka se nadechla, sebrala poslední zbytky chakry a složila několik pečetí.
Ninjové bojovali s čím dál větší zuřivostí. A po chvíli padnuli i Pein a Kisame. Pak zavládlo hrobové ticho. Všichni čekali co za pohromu ještě přijde. Nic se ale nedělo. Asi po půl minutě ticha se najednou ozval jásot. Boj byl konečně u konce.
O dva dny později:
"Moruki! Potřebuju s tebou mluvit...co to máš?"
"Ahoj Irishe...to je dopis od Sasukeho."
"A co?"
"Nic...po Narumi nejsou nikde ani stopy..."
Moruki se tvářila dost smutně. Irishe uhnula pohledem.
"Myslíš, že..."
"Ne."
Moruki se usmála.
"Určitě není mrtvá. Cítím to."
"Takže až se vrátí, bude mít co vysvětlovat."
Holky se zasmály, ale Moruki pak přivřela oči s neurčitým výrazem.
"Ona už se nevrátí."
"Proč myslíš?"
"Ona...miluje svobodu. Nevydrží dlouho na jednom místě, i přesto že se k nám tady tak hezky chovali. Jde cestu jedním směrem...a nikdy zpět. Ale já jsem ráda. Chci aby byla šťastná. A o čem si se mnou chtěla mluvit?"
"Přišla sem se rozloučit."
"Rozloučit?"
"Jo...rozhodla jsem se, že odejdu s ninjama do Písečný."
"Nemá to náhodou něco společnýho s tím rudovlasým Kazekagem?"
Irishe zrudla a Moruki se uchichtla. Pak se obejmuly.
"Hodně štěstí, Irishe."
"Tobě taky, Moruki, bůh tě provázej."
Irishe se usmála, mrkla na Moruki a zmizela. Moruki přešla k oknu domu a zadívala se ven. Poslední ninjové - Píseční - opouštěli Listovou, aby se vrátili domů. Musela se pousmát, když viděla rozesmátou Irishe, jak se drží s Kazekagem za ruku a živě si povídají.

Itachi otevřel oči. Viděl ohořelé stěny a rozhodně to nevypadalo jako bitevní pole. Tak peklo? Nic jinýho ani nečekal.
"Tak si se konečně vzbudil?"
"Co? Narumi?! Co tady děláš? A kde to sem?"
"Je to celkem ironie...že moje první teleportace - a ještě k tomu prováděná s minimálním množstvím chakry mě hodila právě sem. Jsme v bývalém sídle klanu Hiroia."
Itachi hlasitě polknul.
"Narumi...odpusť mi to..."
"A co? V době kdy byl klan vyvražděn si u Akatsuki ještě nebyl."
"Nevím co...já jen..."
"Raději mlč a jez."
Narumi mu strčila pod nos misku s polévkou. Itachi se usmál a pustil se do jídla. Po chvíli ale nahodil kamenný, spíše zklamaný výraz.
"Až se trochu vzpamatuju - což snad bude brzo - zařídím ti bezpečnou cestu zpět do Konohy..."
"Já se do Konohy nevrátím."
"Cože? Proč?"
"Myslíš, že by mě přivítali s otevřenou náručí, když sem pomohla prchnout nepříteli? A náš hokage by byl určitě nadšený, že sem pomohla právě tobě..."
"Zničil sem ti život..."
"Ani ne, stejně bych tam dlouho nevydržela. A kam půjdeš teď?"
"Nevím. A ty?"
"Taky nevim."
"Tak to asi budeme mít společnou cestu."
"Počkej Itachi, jak to myslíš?"
Itachi se jen usmál, přitáhnul si Narumi k sobě a políbil jí.
"To poznáš sama."
THE END

Doufám, že se vám povídka líbila...dala mi celkem zabrat xD. A holky - Narumi, Irishe - snad vám ten konec moc nevadí, ale myslela sem, že takhle byste to braly. Vaše, už unavená, Kami

Miss shinobi!

29. prosince 2009 v 20:11 | Kami |  Jen tak pro pobavení
Místo týdeníku pořádáme tento týden Miss shinobi. Já jsem pořadatelka Kami a budu vás provázet celou soutěží. Do Konohy se nám sjelo mnoho soutěžících a je jen na vás, kdo vyhraje! Hlasovat se bude do příštího úterý. Přihlásili se nám tito soutěžící:


Sakura

http://th01.deviantart.com/fs14/300W/f/2007/043/b/4/Time_Skip_Sakura_by_paintpixel.jpg

Hinata:
http://th01.deviantart.com/fs17/300W/f/2007/217/8/1/Hinata__Waiting_at_Midnight_by_ramy.jpg

Temari:
http://weareawesomeness.files.wordpress.com/2009/09/temari_by_sandfreak.jpg

Tenten
http://th01.deviantart.com/fs5/300W/i/2004/338/2/7/Tenten__Colored_w_BG_by_Sharingan_Girl.jpg

Ino:
http://th01.deviantart.com/fs8/300W/i/2005/337/c/9/Ino_PinUp_ver_2___FINISHED_by_jadeedge.jpg

Tsunade:
http://img100.animecharactersdatabase.com:81/images/naruto/Teen_Tsunade.png

Kurenai:
http://www.palimpalem.com/1/naruto-fans/userfiles/kurenai.jpg

Guren:
http://images2.wikia.nocookie.net/naruto/images/thumb/0/01/Guren_as_a_child_in_winter_scene.jpg/180px-Guren_as_a_child_in_winter_scene.jpg

Itachi:
http://media.animegalleries.net/albums/userpics/64139/Sailor%20Itachi.jpg


Život ve smrti shinobiho - 41.díl

29. prosince 2009 v 11:46 | Kami |  Naruto: Život ve smrti shinobiho
Ninjové vystrašeně čekali, co se bude dít. Ta děsivá chakra prosytila vzduch, ptáci odletěli, lesní zvířata utekla, slunce se schovalo za mraky. A stále se to přibližovalo. A pak to uviděli. Tvor větší než Shukaku a děsivější než Kyuubi. Měl podobu obrovského pavouka a rychle se k ninjům přibližoval. Kage neváhali.
"Neustupujte! Oddíl K1, zahájení plánu!"
Ninjové z Kamenné přikývli a začali skládat pečetě. Pavouk se začal zmítat v bahně, které se pod ním vytvořilo. Najednou z něj ale začala tryskat chakra vzniklá spojením sedmi démonů, utvořila pod ním jakousi plochu a on po ní pokračoval dál. Veškeré útoky byly zbytečné. Démon se nedal zastavit.
Irishe se rozeběhla směrem k němu a chtěla udělat jednu z pečetících technik. Nestihla ale ani složit pečetě a démon ji odhodil chakrovou vlnou o několik desítek metrů dozadu. Irishe čekala tvrdý dopad, ten ale nepřicházel. Otevřela oči a uvědomila si, že ji drží vlna písku. Pak jemně přistála na zem.
"Není ti nic?"
"K-kazekage-sama?"
Démon se rozeběhnul na Gaaru, ten ho s obtížemi odrazil pískovou stěnou. Písek omotal démonovi nohy. Irishe, která už mezitím vstala složila pečetě. Vzduch kolem démona začal houstnout a vítr ho začal řezat po celém těle. Udrželi to asi deset sekund, pak je démon odhodil.
"To bylo něco."
"Děkuju vám, že jste mi pomohl, Kazekage-sama."
"Prosim tě...sem Gaara."
"Irishe."
Podali si ruce a pak pokračovali v boji. Bylo to ale bez úspěchu. I ty nejsilnější útoky mu nijak neublížily. A ninjové padali mrtví k zemi. Už se vzdali naděje.
A pak se najednou vzala ve vzduchu další chakra. Také neuvěřitelně silná. Ninjové postupně přestávali sledovat démona a otáčeli se směrem ke Konoze a zděšeně uhýbali Narumi, která sebejistě kráčela směrem k démonovi a její tělo obtékalo obrovské množství žíhané rudozlaté chakry. A ninjové nebyli jediní, kdo si ji všimnul. Démon pozoroval každý její pohyb. Narumi došla až k němu a několik sekund se sobě dívali do očí. Pak jako na povel oba zaútočili. Lidé se rychle stahovali, protože se bitevní pole proměnilo ve smrtelnou propast - kdo se přiblížil, zemřel.
Démon Narumi propaloval pohledem a pak promluvil hlubokým hlasem, hrozivějším než nejhorší noční můry.
"Jsi silná...ale nikdy nedokážeš porazit mě, spojení bijuu."
"Nejsi jedinej, kdo tady má víc než jednu chakru!"
Narumina chakra začala najednou růst a získávat tvar. Narumi se změnila v obrovského démona. Vypadal jako Kyuubi, akorát byl mnohem větší a na srsti měl zlaté žíhání Rokubiho. Narumi ucítila ostrou bolest. Tohle bylo víc než čekala. A po první minutě nad ní démoni získali kontrolu.
Liška s pavoukem se do sebe pustili. Byl to najednou souboj zvířat. Obrovské chakry tvořili tlakové vlny. Stromy se vznicovaly, zem praskala, lidé utíkali. Démoni do sebe naráželi, šli si po krku. V jednu chvíli zaplavila údolí voda, pak se změnilo v obrovskou poušť, vítr řezal jako nože, blesky šlehaly z nebe, plameny spalovaly démony navzájem. Vše probíhalo v maximální rychlosti a po pěti minutách boje se krajina změnila k nepoznání.
"Jaktože jsi tak silná?!"
Za Narumi odpověděl Kyuubi svým hlubokým hlasem.
"A to si myslíš, že by nás někdo jako ty dokázal porazit?"
Pavoučí démon se rozzuřil a vrhnul se po Kyuubim. A přesně na tohle Narumi, Kyuubi i Rokubi čekali. Pavouk se na ně vrhnul, Kyuubi uhnul, skočil na něj a kousnul ho do krku. Bylo vidět jak jím začíná proudit Kyuubiho rudá chakra. Pak bolestně zařval, že si museli všichni ninjové co přežili zacpat uši, chvíli se snažil ještě z Kyuubiho sevření uvolnit, ale pak se rozplynul a nezbylo z něj nic. Narumi se snažila co mohla, aby démoní chakru potlačila. Neměla ale proti dvěma démonům šanci. Kyuubi se s vražedným pohledem obrátil na armádu ninjů.

Smích je zdravý - 29.12.

29. prosince 2009 v 8:45 | Kami |  Smích je zdravý
Oddávající úředník byl trochu vyveden z míry ženichovými dlouhými vlasy. Pak se ale na oba novomanžele usmál a pronesl: "Mohl by jeden z vás políbit nevěstu?"

Lucy and Kouta

28. prosince 2009 v 21:51 | Kami |  Videa: Elfen lied

Život ve smrti shinobiho - 40.díl

28. prosince 2009 v 20:05 | Kami |  Naruto: Život ve smrti shinobiho
Neděle se rychle blížila a s ní i válka. V konoze bylo živo a ve vzduchu bylo cítit napětí. Narumi a Irishe trávily hodně času se Sasukem a dávaly dohromady bojový plán.
"Nějak se mi to nezdá..."
"Co tím myslíš, Narumi?"
"Zaprvé, jak se Itachi dozvěděl tak rychle o tvém jmenování? Zadruhé, řeknou nám, kdy přesně zaútočí...a zatřetí všechno dělají tak, abychom si byli jistí, že vyhrajeme."
"Kam tim míříš?"
"Že mezi sebou máme pravděpodobně nějakou krysu co donáší informace. Nechají nás vyhrávat a nakonec zaútočí zevnitř."
"Jak by ale mezi nás proklouznul špeh?"
"Přemýšlej...za poslední dny se tady nahromadilo tolik ninjů...jeden navíc se v tom ztratí."
Někdo zaklepal na dveře.
"Dále...Á, ano, vítejte, Kazekage-sama, Tsuchikage-sama, Mizukage-sama, Raikage-sama."
Narumi s Irishe se zvedli k odchodu. Sasuke ještě udiveně sledoval, jak si Narumi plácla s Gaarou, jakoby byli nejlepší přátelé a pak už dívky zmizely.

Neděle, 8:37, Konoha:
Celá Konoha je vzhůru nohama. Ninjové se řadí podle vesnic a oddílů a chystají se opustit Listovou a vydat se na Velké Pláně, kde se má válka odehrát. Všichni Kage jsou připraveni vést své shinobi.
Narumi byla v oddílu 10, tedy úplně v posledním. Neměla bojovat, dokud Akatsuki nepošlou zálohy. Najednou ji někdo položil ruku na rameno. Byl to jakýsi bělovlasý muž zahalený v plášti.
"Ty jsi poslední Hiroia, že?"
Narumi mlčky přikývla.
"Pojď se mnou."

Mezitím Irishe šla v první linii do boje. Všichni ninjové už stáli na Velké Pláni, tedy kromě Narumi, ale toho si nikdo nevšimnul. Najednou ninjové ucítila chakru, jakou ještě nikdy. Nastalo hrobové ticho.

Narumi šla mezitím s tím mužem. Došli do nějaké opuštěné budovy. Tam stál další muž, spíš chlapec, také v plášti.
"No teda, dva roky tu nejsem a oni stihnou začít válku dattebayo!"
Bělovlasý muž zabouchnul dveře.
"Uklidni se Naruto. Tohle je ona - šestiocasá."
Naruto se se zájmem podíval na Narumi. Muž se posadil.
"Takže budu stručný. Jmenuju se Jiraiya a tohle je Uzumaki Naruto. A znám způsob, jak zlikvidovat Akatsuki."
"Cože?!"
"Už nějakou dobu je sleduju. Jsou si sebou dost jistí z jednoho důvodu. Podařilo se jim nasbírat sedm bijuu (berte to tak, že i Hachibi a Shukaku jsou ulovení) a teď je použijí. Spojili je v jednoho obrovského démona. Jediní bijuu, které ještě nemají jsou Kyuubi a Rokubi."
"Počkat. Jak to souvisí s námi?"
"Řekni mi, Narumi, podařilo se ti zkrotit svého démona?"
"Ano."
"V tom případě ti pomůžu. Znám techniku, která vezme Kyuubiho chakru z Naruta a zapečetí ji do tebe. Výsledkem bude, že tvůj démon získá obrovskou sílu. Pak půjde jen o to, aby se ti ho podařilo ovládnout. Souhlasíš?"
"A tady Narutovi se nic nestane?"
"Ne, on i Kyuubi budou v pohodě, akorát ztratěj nějakou tu chakru, kterou si vlastně vezmeš ty. Díky ní se ti pak snad podaří zničit démona, kterého vytvořili Akatsuki."
"Dobře, souhlasím."

Diplomek pro Yumi

28. prosince 2009 v 19:12 | Kami |  Diplomky za eSB
Tak mám další SB a to Yumi. Snad se ti bude diplomek líbit.


a tady je diplomek pro mě...moc děkuju, je vážně skvělej :o)


Diplomky za Vánoční soutěž

28. prosince 2009 v 19:12 | Kami |  Diplomky za soutěže
Takže tady jsou diplomky za Vánoční soutěž...moc děkuju všem za účast :o). Kami

v Celém článku

Vždycky je co ztratit

28. prosince 2009 v 17:36 | Kami |  Naruto: Jednorázovky
Takže KONEČNĚ povídka pro Miyako...moc moc moc se ti omlouvám, že to tak trvalo :(...ale i tak se mi zdá ta povídka divná...hold mi asi selhává představivost. Kami

"Další bijuu zapečetěné...odvedla si skvělou práci, Miyako."
"Děkuji Peine. Máš pro mě nějakou další misi?"
"Jo, tentokrát půjdeš bez parťáka, Itachiho potřebuju na něco jiného. Tvým úkolem bude zajít do vesnice Shitua a najít tam chlápka jménem Hashiro. Dluží mi hodně peněz takže..."
"Chápu. Zmlátit, ale nezabíjet."
"Chytrá holka."
Miyako si s ďábelským úsměvem hodila na záda katanu a rozeběhla se. Vyskočila z okna, uprostřed skoku se změnila v obrovského vlka, dopadla a ještě přidala na rychlosti. Itachi přistoupil k Peinovi.
"Chtěl si se mnou mluvit, Itachi?"
"Jo."
"A o čem?"
Itachi praštil pěstí do stolu a ten se rozlítnul na třísky.
"Snad sme se jasně dohodli, že ji nebudeš posílat na takové nebezpečné mise jako je lov bijuu!!"
"Uklidni se. A co mam jako dělat? Nechat ji uklízet úkryt? Když už její sílu mám, tak jí využiju."
"Jestli se to bude opakovat, tak-"
"Tak co? Zrušíš genjutsu a řekneš jí pravdu?"
Itachi mlčel a zahleděl se do země. Pein se akorát rozesmál.
"Na to seš moc velkej srab, Itachi, takže laskavě nech toho vyhrožování."

Miyako mezitím utíkala lesem. Užívala si ten pocit, kdy jí vítr šlehal do tváře, kdy si nemusela s ničím dělat strarosti. Najednou zastavila a místo vlka tam stála zase ona dívka. Přistoupila k větvi, na které seděla malá sýkorka.
"Pověz příteli, kudy do vesnice Shitua?"
Sýkorka zapískala krátkou melodii a Miyako se usmála.
"Díky."
A znovu se rozeběhla. Už se ani neměnila, protože byla opravdu blízko.

Itachi se posadil do trávy a zadíval se na mraky. Pein měl pravdu - je srab. Nedokáže jí to říct...nedokáže žít, pokud ho bude nenávidět. Prudce praštil do země.
"Sakra!"
Proč je to tak těžký? Tahle otázka mu trápila mysl, dokud v trávě neusnul.

Usmívala se. Celkem jí to pobavilo...ten chlápek vypadal fakt vyděšeně. Samozřejmě, že peníze neměl...no, tak přišel o zuby. Miyako se musela zazubit, když si vzpomněla na jeho výraz při větě: Pokud to do měsíce neseženeš, uřežu ti postupně všechny vyčnívající části těla...
Najednou na sobě ucítila něčí pohled. Otočila se a dívala se na skupinku ninjů z Listové.
"Proboha, to je..."
"Ne, to není možný..."
Ucítila, že je na čase zmizet. Otočila se a utíkala směrem k lesu. Ale ti ninjové za ní. Jen co zmizela v prvních větvích, dopadla na všechny čtyři a pro ninju neschopnou rychlostí se rozeběhla. Byla už celá zadýchaná, ale nehodlala zastavovat. Úsměv jí už z tváře zmizel.
Přiběhla až do skrýše Akatsuki, kde se postavila zase na nohy a rozrazila dveře Peinovy kanceláře.
"Co to má jako znamenat?!"
"A co přesně?"
"Říkal si, že ninjové z žádné vesnice moji tvář neznají, jak je tedy možný, že po mě šla skupinka z Konohy?!"
"Na to se zeptej spíš Itachiho."
"Cože? Co sem pleteš Itachiho? Sice sme už skoro rok parťáci, ale nejsme ani přátelé, vlastně se ani neznáme."
"Jak už sem řekl. Na tohle se zeptej jeho."
Miyako šla zmateně za Itachim. Našla ho spícího v trávě kousek od úkrytu Akatsuki.
"Itachi!"
"Co? Kdo? Proč?...Miyako? Co potřebuješ?"
"Byla jsem za Peinem, zeptat se, proč ta zatracená Konoha ví kdo jsem a on mě poslal za tebou...takže bych ráda věděla, co to má všechno znamenat!"
"Miyako..."
Itachi se nadechnul. Teď jí musí říct pravdu.
"Tak zaprvé, pocházíš z Konohy."
"Cože? To je blbost, pocházím ze Suny!"
"Všechno to je jedna velká lež...poslední rok...celou dobu, co jsi u Akatsuki, žiješ v genjutsu."
"C-cože?"
"Raději ti to ukážu..."
Itachi složil několik pečetí. Miyako udělala několik kroků dozadu a otřásla se, jak genjutsu opadlo. Najednou si na všechno vzpomínala...na ty krásné chvíle v Konoze...na to, jak byla šťastná, když se s Itachim zasnoubila...na všechnu tu krev, když vyvraždil celý klan...
"Miyako..."
"Napřibližuj se ke mně!"
Začínala na ní jít histerie. Kromě vzpomínek se jí vrátily i všechny pocity. Podívala se na Itachiho jinýma očima než za poslední rok, kdy se na něj dívala s chladem a nezájmem. Teď byla v jejím pohledu láska a nenávist.
"Miyako..prosím..musel sem to udělat..jinak bys vesnici neopustila..mysleli by si, že si ve vraždě klanu jela taky..prosím..já tě miluju.."
Itachi udělal krok k ní, ale ona udělala několik kroků dozadu. Pak se otočila, promněnila se a rozeběhla. Z vlčích očí jí tekly slzy...nemohla to zastavit. A i když to všechno bolelo, nehodlala přestat běžet. Když doběhla na hranice Země Rosy, vyčerpáním se složila u stromu, proměnila se zpět a rozzvykala se.
"Jak si mi to mohl udělat, ty grázle?"
Pomalu se začínalo stmívat. Zadívala se na nebe...to začaly zakrývat černé mraky. Rozpršelo se. Miyako zavřela oči. Milovala ho tak dlouho...ale může mu odpustit? Koneckonců, udělal to, aby ji chránil...a sám při tom taky musel trpět. Zadívala se mezi stromy...a rychle, aby si to nestihla rozmyslet, se rozeběhla zpět.
Bylo něco po půlnoci, když konečně doběhla zpět do skrýše Akatsuki.
"P-peine, k-kde j-je I-itachi?"
"Miyako? Je mi líto, ale Itachi odešel."
"Cože?! Kam?"
"To já nevím...říkal něco Křišťálovém údolí."
Miyako projela tělem šoková vlna.

"Hej, Itachi, nech toho!"
Miyako se prohýbala pod záchvatem smíchu. Itachi ji konečně přestal lechtat.
"Miluju tě Miyako...nezvládl bych žít, kdybych tě ztratil..."
Miyako se zazubila tak jak to umí jen ona.
"A co bys dělal?"
"Asi bych šel do Křišťálového údolí...žije tam dost tygrů...a kdo tam jednou vstoupí, nevrátí se."

Miyako rychle zahnala tuhle vzpomínku, a rozeběhla se. Zvířata jí říkala směr a ona pořád přidávala. Měla pocít, že jí tlapy hoří, ale nemohla se zastavit. Doběhla až ke Křišťálovému údolí. Nechápala, proč se mu říká Křišťálové, protože bylo celé ze šedé skály.
A uprostřed údolí stál neozbrojený Itachi a hleděl do země. Okolo něj kroužilo několik bílých tygrů s krvelačným pohledem.
Další vlčí slzy dopadly na zem. Miyako sebrala poslední síly co jí zbyly a bolestně zavyla. Itachi se na ni překvapeně otočil. Chtěla jít za ním, ale už neměla sílu. S bolestným pohledem a slzami v očích se promněnila zpět a dopadla na chladnou zem.
Itachi to celé sledoval s vytřeštěnýma očima. Tygři zaútočili. Umřít, teď bylo to poslední, co by chtěl. Tygři se začali zmítat v plamenech Amaterasu a Itachi se rozeběhnul k Miyako. Byla v bezvědomí. Vzal ji do náruče a běžel pryč. Zastavil se až kilomery daleko od údolí. Jemně položil Miyako na zem. Se ztrápeným výrazem v očích ji pozoroval.
"Miyako..."
V tu chvíli mu přilítla facka. Chvilku se vzpamatovával a Miyako se rozzuřeně posadila.
"Co sis sakra myslel ty idiote?!"
"Už sem neměl co ztratit..."
"Jsi stejný hlupák jako kdysi..."
Itachi se jí zahleděl do očí.
"Vždycky je co ztratit."
S těmi slovy ho políbila.


Angel od all horses - 1.díl

28. prosince 2009 v 15:37 | Eny
První dílek od Eny - její blog >zde<

Podivné zvuky aneb co je s Jasstym?

Chvíli jsem se koukala na televizi a pak jsem jí vypnula.Vyčistila zuby a lehla si do postele.
Probudilo mě zařehtání koně.."Jassty?" Řekla jsem si v duchu.Oblékla jsem si župan a nazula jezdecké boty.Běžela jsem do stáje.
Otevřela jsem dveře a tam svítilo světlo.
Všimla jsem si že Jasstyho box je pootevřený.Plížila jsem se tam.
Začal vyhazovat zadníma nohama.Naznačoval abych si na něj sedla.Chtěla jsem vzít sedlo ale on zařehtal.Jako by mi chtěl naznačit abych ho tady nechala a
jela bez něj.Nasadila jsem mu tedy pouze otěže.Jasstyho se nebojím.Je to kůň kterého miluji a věřím mu.
Vyjely jsme ze stáje a on se dal se do cvalu.Za nedlouho jsme se ocitli na kopci.
Na obloze se rozzářila hvězda.Na chvíli mě to trochu osleplo ale pak jsem uviděla ženu která stojí na kopci.Dlouhé černé vlasy a modré oči.Poznala jsem ji.Je to má máma.
"Jass ty jsi vyrostla."
"Mami?Kde se tu bereš?"
"Jass,vem si tohle."
"Co je to?"
"Je to náhrdelník a až bude úplněk,přesně v jedenáct hodin večer stůj na tomhle kopci a otevři jej.Uvidíš sama co se stane."
"Mami počkej...!"
Najednou zmizela.Ten náhrdelník co jsem dostala jsem chtěla otevřít ale nebyl úplněk tak jsem to radši nezkoušela.Šla jsem do stáje a vyhřebelcovala Jasstyho pak jsem šla domů.Pořád mi to
vrtalo hlavou."Že bych měla halucinace?" "Ne to určitě ne." Vstala jsem z postele a podívala se na kalendář.Zjistila jsem že úplněk je hned zítra!"Teda!"

Vykřikla jsem po celém pokoji,najednou se otevřely dveře.
"Jass proč nespíš?"
"Babi já,měla jsem špatný sen."
"A proč stojíš u kalendáře?"
Mlčela jsem.
"To je jedno jdi si lehnout."
"Dobrou babi."
Zavřela dveře.Otočila jsem se a viděla na stáj z okna.Už jsem zavírala víčka ale v tom uvidím nějakou postavu jak jde do stáje."Kdo to může být?" Řekla jsem
si.Vešla dovnitř.Za sebou vede koně.Poznala jsem ho vždyť to je "Jassty!".Otevřela jsem okno a zavolala."Nech Jasstyho ty zrůdo!" Otočil se a všimla
jsem si že je to žena."Co chce Jasstymu udělat?" Tohle jen tak nenechám musím ho zachránit.Jassty začal být neklidný.Nazula jsem si papuče a vyběhla jsem
ven.Jenže nikde nikdo.Podívala jsem se do stáje."Jassty je pryč!" Zaječela jsem a přiběhl za mnou Iny a babička.
"Co se děje?Proč ječíš?"
"Ně-kdo t-tu byl u-u-nes-l Ja-ja-stt-y-ho."
"Notak Jass uklidni se najdeme ho."
Rozbrečela jsem se.Proč by chtěl někdo ukrást Jasstyho?Je to kůň jako každý ostatní.
"Počkej Jass,dneska jsem byl v knihovně.Dovezly novou knihu.Mám jí doma pojď."
"Jdi,Jass já budu hlídat jestli se nevrátí."
"Dobře babi dej na sebe pozor."
Šly jsme k Inymu,posadila jsem se na židličku u něj v pokoji.Vytáhl knihu a nalistoval si stranu 111.
"Jass ta stránka tu nění!"
"COŽE?!"
"Někdo jí musel vytrhnout,někdo byl v mém pokoji."
"Sakra Iny co na ní bylo?!"
"Počkej dal jsem si to na internet."
Zapnul svůj notebook a našel si stránku www.Inyho-stranka.cz .
"Je to tu!"
"Čti...Honem!"
"Tenhle kůň je velmi vzácný druh a dá se prodat nejméně za několik miliard korun.Ten kdo má toho koně si ho ale může nechat.Plemeno toho koně není doposud
známé ale víme že na,..."
"Iny proč nečteš dál?"
"Já nevím najednou to zmizelo.Zkusím to tam dát ještě jednou."
Chvíli jsme počkaly ale pořád to ukazuje že je stránka přetížená.
"Iny co teď?"
"Nevím to jistě ale bylo tam že... Na světě je pouze jeden kůň a kdo by ho měl dostane devět miliard pokud by ho odevzdal."
V tu chvíli sem si to uvědomila.Někdo ho chce prodat.
"Iny je tu někde taková laboratoř?!"
"Počkej ten kdo toho koně ukradl nebyl tak chytrý,vzadu je odkaz Lanquánská 111.To je půl kilometru od sud!"
"Deme tam!"
"Počkej počkej Jass,nemůžeme tam jít nemáš na toho koně papíry a navíc jsi nezletilá.A navíc je 0:10 myslíš že by měly otevřeno?"
"Ale co chceš teda dělat?"
"Musíme počkat,zavolej babičce že u ní přespíme a ráno tam s ní půjdeme."
"Dobře ale já...mám strach."
"Neboj se,spolu to zvládneme."

Naruto - Sasuke - Gaara

28. prosince 2009 v 15:03 | Kami |  Videa: Naruto

Angel od all horses - postavy

28. prosince 2009 v 14:45 | Eny
Takže tohle je povídka od mého milovaného SB Eny - její blog >zde< - a je to její první povídka, takže buďte shovívaví :o)


Je to pohodová holka a jejím snem je chovat koně.Bohužel její mám umřela při autonehodě a její táta spáchal sebevraždu.
Těžko Jass nese smrt obou rodičů.
Třináctiletá holka teď žije s babičkou na statku kde se jí splnil její jediný sen,dostala koně.
Je to hříbátko ve věku kdy už se na něm může jezdit.
Jass (Džes)se o něj stará dobře ale někdo jí hází klacky pod nohy.

Tohle je hřebeček,Jassty.(DŽASTY)
Je to velmi chytrý kůň a společně s Jass jezdí na vyjížďky.Na jiném koni sice Jass jela,ale Jassty cítí že ho má nejraději.Je to pro něj něco jako jeho adoptivní máma.Jass má nejraději ze všech lidí co poznal.

Iny.(Íny)
Společenský kluk který miluje koně.Chodí s Jass.Taky by chtěl koně ale nemůže.Jeho rodiče jsou proti tomu.Říkají mu že to stojí jen hodně peněz a není kam ho dát a takové kecy.On ale ví že jednou ho prostě mít bude.Iny a Jass si hodně pomáhají.Iny trénuje jako Jass tak i Jasstyho.Je to úžasný trenér.

Hannzl.(Hónzl) Kluk se kterým se baví jen jedna jediná osoba.Endaina.Oba jsou na stejné cestě.Chcou všem jen ubližovat.Jeho jediná dobrá vlastnost je že občas zajde dědečkovi pro léky a když mu někdo řekne uklidí stáj...Je mu 18 let.Namyšlený kluk který si myslí jaký je frajer.Na koni moc jezdit neumí.Umí jen krok a klus.Cval a trysk mu nejdou.Nikdo kromě Endainy ho nemá rád.Ani jeho dědeček.Jeho kůň je pro začátečníky.Jmenuje se Minson.Jsou mu 3 roky.

Endaina.(Endaín)
Nemá ráda Jass a jejího koně Jasstyho.Sama vlastní koně kterého si moc neváží.Je to pro ni jako nějaká hračka.Vyhrává s ním dostihy.Je v tom dobrá.Už od malička měla špatnou výchovu.Rodiče jí bili,nadávaly a učily jen to špatné.Podle toho je taková.

Pendrel.Stejně jako Jassty je to hříbě na kterém se už může jezdit.
Je to kůň který umí dostihy.Závodil sice jen dvakrát ale pokaždé vyhrál.Společně s majitelkou se chystají na olimpiádu v dostihách.

Smích je zdravý - 28.12.

28. prosince 2009 v 6:38 | Kami |  Smích je zdravý
(omlouvám se za rasistický podtext, ale vtip mi prostě připadal dobrej)

Zemře černoch a dostane se do nebe ke sv. Petrovi. Sv.Petr se ho ptá: "Jak se jmenuješ?"
Černoch, v obavě že v nebi jsou rasisti, řekne: "Leonardo Di Caprio."
Sv. Petr se na něj ještě jednou podívá, zamyslí se a znovu se ho zeptá, jak se jmenuje.
Černoch opakuje, že je Leonardo Di Caprio.
Sv. Petr vytáhne mobil a volá Ježíši:
"Šéfe, ten Titanic se potopil anebo shořel?"

Tsunade - Ever Dream

27. prosince 2009 v 23:21 | Kami |  Videa: Naruto

Kawův příběh - 7.část

27. prosince 2009 v 23:15 | Kami |  Kawův příběh
Takže speciálně pro Hyumi ještě dneska jeden dílek..snad se bude líbit. Kami

Cítil tupou bolest, ale to už od chvíle kdy začal padat, takže žádnou změnu ani necítil.
"A kdy začneš?"
"Co? Už to mam hotový..."
Kawa vytřeštil oči. Dělá si srandu? Vždyť nic necítil...ohromeně se na ni díval, Tarina se jen usmála. Kawa pak ale zvážněl a vstal.
"Měli bychom jít dál...náš cíl by měl být severně od nás...což je podle kompasu někde támhle. Jak znám Shitu, tak půjde dál. Jsme na tom i domluvení...že když se rozdělíme, půjdeme každý za sebe."
Tarina přikývla a poprvé od pádu se pokusila vstát. To se ji ale nepovedlo a padala...místo nárazu ale ucítila silné paže, které ji zachytili.
"Tarino! Co ti je?"
"Mám něco s kotníkem...dokud sem seděla, tak sem to necítila."
Znovu se sedla, sundala si botu a kotník si obvázala.
"Fajn, můžu jít...snad."
"Myslím, že to není dobrý nápad."
Tarinu už se ani nestihla zeptat proč, protože i na ni dopadly vločky sněhu.
"No skvělý...jedno lepší než druhý."
"Támhle je nějaký výklenek...asi bychom se tam měli schovat."
Tarina přikývla a pokusila se opatrně vstát. Ale ani teď se ji to nepovedlo. Kawa protočil oči, hodil si Tarinin batoh přes rameno a pak bez nějakých řečí vzal Tarinu do náruče.
"Co to děláš?!"
"Než bys odpajdala těch deset metrů, tak bychom zapadli ve sněhu."
Tarina nahodila uražený výraz, ale pak se rozesmála. Kawa ji jemně položil do skalního výklenku...měl tak dva na tři metry, takže se tam v pohodě vešli.
"Počkej tady, seženu nějaké dřevo."
Kawa odcházel, zaslechl ještě něco ve smysl "a kam bych jako chodila?" a pak už začal sbírat větve. Dřevo bylo zvlhké, ale ne tolik aby nešlo zapálit. Nasbíral ho co nejvíc, aby jim to stačilo na celý večer a vrátil se k Tarině, kde rozdělal oheň.
"Nějakej zkušenej..."
Kawa se usmál a přihodil do ohně několik klacků. Už začínalo dost sněžit a navíc se už téměř setmělo. Prohrábl oheň, který naštěstí chránila skalní římsa a sedl si naproti Tarině.
"Dříve jsem hodně času trávil sám v přírodě...když sem potřeboval prchnout před rodičema nebo bratrem...les pro mě byl vždycky útočiště."
"Asi si to neměl moc snadný, co?"
"Snadný? Jediný s kým se dalo přežít byla sestra a babička."
Tarina se uchichtla.
"Tak to to muselo být vážně mizerný."
Kawa se taky usmál a přejel si rukou po ráně na čele.
"A co ty? Kde ses naučila takhle šít?"
"Původně jsem chtěla dělat na horách záchranářku...ale sešlo z toho, když...rodiče..."
"Chápu....asi bysme se měli zkusit trochu prospat....dneska už tam stejně nedojdeme."
Oba se namáčkli co nejblíže k ohni (samozřejmě do bezpečné vzdálenosti od uhlíků) a pokoušeli se usnout. Měli štěstí, že ta římsa bránila větru proniknout k ohni. Oni samotní ale tolik štěstí neměli. Tarina ležela v klubíčku, oči pevně zavřené a tiše drkotala zuby. Byla jí hrozná zima.
Kawa na tom nebyl tak zle. Byl na zimu zvyklý, takže mu bylo celkem dobře. Dost ho ale štvalo, že je zima Tarině, než jemu samotnému, což nechápal. Prohlížel si její dokonalý obličej, ještě nikdy neviděl nikoho krásnějšího.
Tarině byla čím dál větší zima a připadalo ji, že ani ten oheň už nehřeje. Najednou ucítila na svém promrzlém rameni horkou paži...a za chvíli druhou. Ty paže si ji přitáhly na horkou vypracovanou hruď.
Neotevírala oči...věděla, že kdyby je otevřela, tak by správně měla protestovat a to ona nechtěla...byla spokojená. Její tělo pomalu roztávalo a zanedlouho usnula. A nebyla sama.

SasuSaku - Come clean

27. prosince 2009 v 22:13 | Kami |  Videa: Naruto

Dobytí ráje (1/2)

27. prosince 2009 v 22:06 | Kami |  Naruto: Jednorázovky
Tak jsem měla zase divnej nápad a tohle z toho vzniklo...snad se bude líbit.

Dívka zabodla svůj bolestný pohled do země. Z katany ji odkapávala krev. Byl slyšet pláč dětí, které bez naděje hledaly své rodiče. Rudé plameny, pohlcující domy, prosycovaly vzduch černým kouřem, který prozařoval měsíc v úplňku. I ti nejstatečnější muži už padli. Kdesi v hlubokém lese zavyl vlk.

Flashback:
Mohutný černý vlk utíkal lesem. Neexistovalo pro něj nic, jen jeho cesta. Nakonec se les rozevřel a vlk spatřil svůj cíl. Na chladné skále nebyl žádný život. Žádné rostliny, žádná zvířata, jen on a temná noc.
Vlk se najednou změnil v dívku s očima černějšíma a pronikavějšíma, než je noc sama. Zahleděla se na oblohu. Uslyšela za sebou kroky, ale neobtěžovala se otočit. Moc dobře věděla, kdo to je.
"Už si zase tady, Narumi?"
"Do toho ti nic není, Itachi."
Itachi k ní přistoupil a zezadu ji obejmul. Zavřel oči.
"Ale vážně…co tě na tom tak fascinuje?"
"Ani nevím…možná ta touha…dotknout se hvězd."
"Hvězd? Neměla bys jako vlk toužit spíš po měsíci?"
Narumi trhla hlavou a vykroutila se z jeho objetí. Pak začala s ďábelským úsměvem ustupovat zpět do tmy.
"Ale já nejsem nějaký obyčejný vlk…rozumím ptákům, rozumím stromům…a noc mě ochraňuje."
S těmi slovy zmizela. Itachi zůstal na skále sám, jen kdesi v lese uslyšel vytí vlků.
Narumi utíkala dál a vychutnávala si ten slastný pocit šlehání větru. Nemusela se bát, že by se Itachimu ztratila, oba měli stejný cíl - skrýš Akatsuki. Pein je volal kvůli nějaké závažné události. Asi za hodinu doběhla k obrovské skále, která se před ní rozevřela.
"Jdeš pozdě."
Narumi se jen zakřenila.
"Víš Itachi, běh je zdravější než teleportace, měl bys to občas taky zkusit."
Itachi nahodil zděšený výraz a pak se oba se smíchem vydali za Peinem.
"Volal si nás?"
"Ano, mám pro vás misi."
"A jakou?"
"Chci abyste pro mě dobyli Skrytou Listovou, pokud to teda zvládnete."
V Narumi to hrklo. Tohle nemohla, Listovou milovala, stejně jako Itachi…nemohli splnit takovouhle misi.
"Tak zvládnete to?"
Instinkty shinobi ji ale přemohli.
"Jasně že jo."

Itachi-Sakura-Deidara

27. prosince 2009 v 19:04 | Kami |  Videa: Naruto

Kawův příběh - 6.část

27. prosince 2009 v 18:16 | Kami |  Kawův příběh
Shita koukal no mapy a s kompasem studoval směr.
"Tímhle tempem tam budeme až tak za šest hodin...terén je dost špatný. Můžeme akorát doufat, že nás ta bouře mine, jinak to nebude žádná sranda."
"V pohodě, my to zvládneme."
Prošli po malé louce a dost prudce stoupali lesem. Byli už celkem zplavení, ale shodli se, že na přestávky je málo času, pokud chtějí ještě za světla dojít do cíle. Asi po hodině uviděli mezi stromy světlo. Ještě přidali a došli až ke skalnatému údolí, zde si sedli a dali si deset minut odpočinek. Kawa pozoroval Tarinu. Z nich tří vypadala nejvíc v pohodě, asi měla s tůrami nějaké zkušenosti.
"Eh, Shito, je tahle cesta bezpečná?"
"V pohodě...to nejhorší co nás může potkat jsou sesuvy."
Vyrazili zase společně na cestu. Cesta byla celkem úzká a po obou stranách byly příkré skály. Začala padat mlha, z čehož byl Shita značně nervózní. Skály po levé straně začaly postupně klesat, naopak ty na pravé straně stoupaly. A mlha byla čím dál hustší, že Kawa sotva dohlédnul na Shitův batoh.
"Stop. Musíme zastavit. Hory a mlha nejsou dobrá kombinace."
Posadili se na batohy a čekali. Takhle hustou mlhu Kawa snad ještě nikdy neviděl. Dokonce si i udělali jídlo...seděli tam téměř hodinu a mlha neopadla ani z půlky.
"Tak dost...i takhle dojdeme už po tmě, což je ještě horší než jít v mlze. Musíme jít dál!"
Kawa s Tarinou poslechli a vstali. Najednou zkameněli. Na místě, kam chětli původně jít, a které přes mlhu předtím neviděli, nebylo nic. Jen díra kamsi dolů. Skála se musela kdysi ulomit a teď tam zůstastalo ani ne třicet centimetrů skály na cestu dál.
"Tudy to nepůjde, lidi, musíme se vrátit."
"Sám si říkal, že jiná cesta není."
"To není, takže se vrátíme úplně zpátky, tudy nepůjdeme."
Tarina jen protočila oči, hodila si vlasy za ucho a proklouzla kolem Shity. Pak se jako první vydala úzkou pěšinou, batoh si ještě předtím hodila na břicho, takže teď šla zády přitisknutá ke skále a snažila se nedivat dolů - do mlhy kam se prudce svažovala skála na které stála.
"Tarino, neblázni!"
To už ale kolem Shity proklouznul i Kawa a šel za Tarinou. Shita tiše zaklel a šel za nimi. Tarina se vítězoslavně usmála, protože spatřilo zase normální cestu asi pět metrů před nimi. A pak se všechno seběhlo hrozně rychle. Uslyšeli praskající skálu, Tarina vykřikla, Kawa ji chytil za paži, snažil se ji přitáhnout k sobě, ale prasklina se rozšířila a než si to stačili uvědomit, kutáleli se po svahu dolů.
Cítil tupou bolest, bodání kamenů, škrábání větví, myslel si, že už to nikdy neskončí. Z dálky slyšel křik Shity. A pak všechno ustalo. Několikrát rychle zamrkal. Tarina ležela vedle něj. Pokusil se pohnout rukama, pak nohama, zdálo se, že všechno funguje jak má. Po čtyřech se připlazil až k Tarině a lehce s ní zatřásl.
"Tarino, není ti nic? Hej, probuď se...prosím!"
Tarina chvilku nereagovala, ale pak trochu trhla hlavou a ztěžka otevřela oči.
"Co se stalo?"
"Zdá se že sme se trochu svezli..."
Tarina se rozhlédla a vytřeštila oči.
"Co se ti stalo?!"
"Mě?"
Tarina se vrhla ke Kawovi a rukou mu setřela z čela krev.
"Ops..."
"Bude to chtít sešít, počkej chvilku."
Tarina zklepala z batohu prach a kamenní a vytáhla lékárničku.
"P-počkej...co s tím hodláš dělat?"
Kawa s vykulenýma očima sledoval jehlu, kterou vyndala Tarina z lékárničky.
"Věř mi."
Tarina se je zakřenila a s ďábelským úsměvem přetočila jehlou mezi prsty. Kawa raději zavřel oči a snažil se myslet na něco jinýho.

Smích je zdravý - 27.12.

27. prosince 2009 v 16:18 | Kami |  Smích je zdravý
Stěžuje si muž psychiatrovi:
"Pane doktore, moje žena si myslí, že jsem blázen, protože mám rád klobásy." "To je nesmysl," odpoví psychiatr. "Já mám taky rád klobásy." "Vážně?! Tak to musíte vidět moji sbírku, mám jich tisíce!"


Smích je zdravý - 26.12.

26. prosince 2009 v 5:04 | Kami |  Smích je zdravý
Chlápek v baru si všimnul ženské, která se tam pravidelně večer objevovala, vždy sama. Po dvou týdnech pozorování se odhodlal k činu a pokusil se ji pozvat na skleničku a sbalit. Ona však mile odmítla: "Ne, díky. Může to znít trochu divně vzhledem k dnešní době a mému věku, ale hodlám zůstat čistá, dokud nepotkám muže, kterého budu milovat." "To musí být docela obtížné, co?" "No, mne to nijak netrápí a neomezuje, akorát manžel je naštvaný."


Smích je zdravý - 25.12.

25. prosince 2009 v 8:03 | Kami |  Smích je zdravý
Jde chlap po ulici a najednou vidí jak na stromě sedí chlap. Zeptá se ho: "Co tam děláš, Redbull ti dal křídla?" A on na to: "Ne Redbull, ale pitbull!"

Už jen krůček od finále...

24. prosince 2009 v 13:44 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Tak sem zase postoupila!! Moc vám děkuju za hlásky...a moooooc prosím, hlásněte mi ještě jednou >>>>tady<<<<. Kdo bude chtít diplomek, tak není problém :o). Všem vám vážně móóc děkuju!! Kami

Smích je zdravý - 24.12.

24. prosince 2009 v 5:07 | Kami |  Smích je zdravý
"Slečno," ptá se zákazník v parfumerii, "je ten krém proti vráskám dobrý?" "Dobrý? Ten je přímo vynikající. Za rohem máme autoservis a tam s ním vyrovnávají porouchané karoserie."

Krásné Vánoce

23. prosince 2009 v 22:58 | Kami |  Vánoce 2009
Takže lidi, chtěla bych vám všem popřát krásné Vánoce, hodně štěstí, hlavně hodně zdraví, hodně dárečků pod stromeček...
SBénka, mám vás moc ráda, děkuju vám za všechno co pro mě děláte...a já sem vážně ráda, že mám po boku tak skvělý lidi jako jste vy.
Taky moc děkuju všem co tu tráví čas, děkuju vám za všechny ty komenty a za tu skvělou návštěvnost...doufám, že si Vánoce pořádně užijete :o)

A nakonec...Příjemné vánoční chvíle při kradení smrčku, smažení leklého kapra, průjmu z poslední porce salátu a mnoho štěstí v novém roce při zásahu petardou přeje Kami! Merry Christmas!

Hrozba zvaná evoluce - 14.část - Jak to bylo doopravdy

23. prosince 2009 v 15:17 | Kami |  Real: Hrozba zvaná evoluce
Michel cítila ostrou bolest která ji vystřelovala do rukou. Všude okolo byla tma. Jediné co si přála, bylo aby to skončilo. Ticho ji přímo bodalo do uší. Už si myslela, že to nikdy neskončí, když najednou bolest začala ustupovat a ona slyšela v dálce hlasy, které se pomalu přibližovaly.
"Michel? Michel, prosímtě prober se!"
"Podívejte, pohnula se!"
"Michel, slyšíš mě? Jak se cítíš?"
Poznala Aleshe a Nikol po hlasu. Pokusila se otevřít oči a promluvit.
"Naprosto skvěle. Co se stalo?"
"Neměla bys nám to říct ty? Když sme sem přiběhli, Evo už bylo v tahu a ty si tady ležela na zemi."
Teď už Michel otevřela oči úplně a ihned vylítla.
"Pozor, za tebou!"
Michel najednou stála na nohou, strhla Aleshe stranou a jednu vrazila našedlé průhledné postavě. Ta udělala několik kroků dozadu a rozplynula se.
"Co to děláš Michel?"
"Měl si za sebou jednu z postav co používají Lifespturové!"
"Cože?"
"Tys ji neviděl?"
"Ne, vždyť tady nefungujou čočky...počkej, tys ji viděla?"
"Jo..."
Najednou se ta postava zjevila zase. Ale co bylo divné, nijak neútočila. Michel se na ni zadívala a po chvíli vytřeštila oči. Roztřeseně přistoupila až k postavě.
"Zvedni ruku."
Nikol, Alesh i Sarah na ní nechápavě zírali, ale postava zvedla ruku a Michel vykřikla. Udělala několik kroků dozadu a svezla se po stěně. Podívala se po místnosti. Těch postav tam bylo asi deset.
"Ne...to není možný..."
"Co se děje Michel?"
"Chceš vědět co se děje? Tak pojď!"
Michel se rozeběhla a ostatní nechápavě za ní. Nezastavovala a navíc ji připadalo, že ji běh ani neunavuje...za to její sourozenci a Sarah to cítili jinak. Byli šíleně zadýchaní, když Michel konečně zastavila. Byli zpět v tom sklepě.
"A teď si nandejte čočky."
Poslechli ji. Vykřikli a vytáhli zbraně.
"Kde je ten Lifesptur, který je ovládá?! Tentokrát ho dostaneme!"
"Aleshi...já sem ten Lifesptur."
Všichni tři na ni zírali s otevřenou pusou. Najednou zaslechli z venku pohyb. Michel neváhala, rozeběhla se a skočila. Vytřeštila oči, když si uvědomila, co vlastně udělala - třímetrovou výšku vzala jedním skokem. Vyběhla ven právě v čas aby viděla, jak několik agentů Evo ujíždí na motorkách. Ani nepomyslela na své parťáky a rozeběhla se za nimi. Zděšeně si všimla, jak se kolem ní budovy míhají...jako by také jela na motorce. Nepřemýšlela nad tím co dělá, jednala čistě podle instinktu. Úplně v klidu vyšplhala po zdi budovy a pokračovala po střeše, odkud je viděla ujíždět. Jeli směrem z města. Michel doběhla až ke hraně ploché střechy. Trochu se zašklebila, zhluboka se nadechla a skočila. Lehce dopadla na nohy a trochu se zapotácela.
"Tak to je teda něco!"
Zářivě se usmála a běžela dál.

Smích je zdravý - 23.12.

23. prosince 2009 v 12:07 | Kami |  Smích je zdravý
Muž za komunistické éry utíká přes hranice a chytí ho. "Co jste tady dělal, občane?" "No, víte, byl jsem na velký?" "A kde máte předmět doličný?" "Tady." "Ale to je přece psí." "To víte, jaký život, takové hovno."

Město démonů - 2.díl

23. prosince 2009 v 12:05 | Kami
Anna s Danou šly zamyšleně domů. Ani jedna neměla žádný výcvik, takže potkat tady někoho silnějšího, nedopadlo by to dobře. Z jejich zamyšlenosti je vyrušil hlas muže, který jim zastoupil cestu.
"Pojďte se mnou, lovkyně. Musíme si promluvit."
Holky se na sebe překvapeně podívaly, ale pak přikývly a šly za ním. Došly až k opuštěné budově, která dříve sloužila jako kino. Muž odemknul dveře a pokračoval dál. Pak společně sjeli výtahem a dívky se nestačily divit. Byli v jakési laboratoři.
"A co tady?"
Muž ale jen pokynul směrem ke stěně, kde stál další muž. Holky zkameněly, protože v něm poznaly ředitele OLD - organizace lovců démonů.
"Vítám tě Anno. Už je to dlouho co jsme se naposledy viděli...a tohle bude tvá sestra Dana, že?"
Ann jen přikývla.
"Tak tedy, budu mluvit na rovinu. Máme pro vás práci."
"Jakou?"
"Asi bude jednoduší, když vám to ukážu."
Zmáčknul nějaké tlačítko, světlo zhaslo a na stěně se začal promítat obraz. Dívkám se naskytnul pohled na velice zvláštní opancéřované město obehnané hlubokou džunglí.
"Tohle je město Sirius. Zakládající poutníci věřili, že je tam hvězda Sirius dovedla, tak ho podle ní pojmenovali. Nachází se uprostřed Amazonské džungle. Za posledních dvacet let se ale z normálního mírumilovného města stalo město démonů. Lidé byli nuceni se stáhnout a bydlí teď se strachem v opancéřovaných domech se silovými poli, které pomalu ale jistě slábnou. Démoni se mezitím nevysvětlitelně rychle množí. A tak se unie lovců rozhodla, poslat tam dva lovce za každý její stát, aby se s tím společně pokusili něco udělat."
"Počkejte. A jak to souvisí s námi?"
"Protože OLD vybrala vás dvě."
"Proč my?! Nemáme žádný výcvik ani zkušenosti!"
"To je to, kvůli čemu sme vás vybrali."
"Dává to smysl asi jako sáňky v létě."
"Vysvětlím vám to. Ale někde jinde."
Ředitel vstal a dívky taky. Pak společně sjeli výtahem ještě hlouběji do podzemí. Když z výtahu vystoupily, nevěřily svým očím.
"Co je to?"
Ocitly se v nějakém obrovském městě, hluboko pod Boleslaví.
"Cvičiště. Tady se trénují lovci. A to je ten problém...to je to, proč chce unie vycvičit nové. Naši lovci jsou vycvičeni na boj v ulicích, na tiché ničení démonů, aby si toho nikdo nevšimnul. A navíc, do měst nezabloudí nic horšího než Céčka. V městě démonů to bude jiné. Tam je jedno kolik lidí vás uvidí, ale vyskytují se tam démoni nejvyšších úrovní. A navíc nebudete bojovat jen ve městě, ale hlavně v té džungli. A je mnohem jednoduší vycvičit někoho nového, než přeučovat už někoho vycvičeného. Tak co? Vemete to?"
Dívky se na sebe podívaly. Stejně asi neměly na výběr.
"Ano."
"Tak fajn, máme týden na váš výcvik, a-"
"Cože?! Vždyť i trénink začátečníka trvá déle než měsíc! Nemáme šanci to zvládnout!"
"Šanci máte, to co nemáte je jiná možnost."
Povzdechly si.
"Co všechno se budeme muset naučit?"
"Všechno. Přežít v nepřátelském prostředí, střílet, bojovat a hlavně mluvit plynule anglicky."
"Anglicky?"
"Ano. Je to dohodnutý jazyk. Rozkazy i instrukce budete dostávat v angličtině. Čeština vám tam nijak nepomůže. Ale máme hrozně málo času. Můžeme začít s tréninkem."
"Asi nemáme na výběr."

Diplom for Lena-san za 8.místo v SONAG

23. prosince 2009 v 10:23 | Kami |  Diplomky za soutěže
Tady máš diplomek, snad se ti bude líbit :o)

Druhé kolo SONAG

23. prosince 2009 v 10:01 | Kami |  Soutěže
Takže lidičky, konec prvního kola! A dopadlo to takhle:

Irishe-kun19 % (0 Hlasy)19 %12 Hlasy
Tereki6 % (0 Hlasy)6 %4 Hlasy
Endaria31 % (0 Hlasy)31 %20 Hlasy
Lena-san1 % (0 Hlas)1 %1 Hlas
Miyako11 % (0 Hlasy)11 %7 Hlasy
Domimaru15 % (0 Hlasy)15 %10 Hlasy
Aki9 % (0 Hlasy)9 %6 Hlasy
Kantahami4 % (0 Hlasy)4 %3 Hlasy

Bohužel nás opouští Lena-san...tvůj diplomek udělám co nejdřív. Ostatním gratuluju!! Druhé kolo, jak už sem říkala bude delší...už jenom proto že přes svátky se nikdo moc na komp nedostane. Bude trvat do soboty 2.1. Přeji hodně štěstí!!

Irishe-kun

Tereki:

Endaria:

Miyako:

Domimaru:

Aki:

Kantahami:



Kawův příběh - 5.část

22. prosince 2009 v 18:52 | Kami |  Kawův příběh
Ráno se probudil ve skvělé náladě. Ta ho ale ihned přešla když spatřil čas na budíku - půl desáté. Rychle vylítnul z postele, hodil na sebe mikinu a vyběhnul před chatu. Tam stál ospalý Shita.
"Co blbneš, Kawo?"
"Zaspal sem!"
"Nezaspal...vždyť sou prázdniny."
"Cože?"
"Je takzvaný aktivní volno. V jedenáct máme sraz ve společenské místnosti."
"Aha...díky."
Kawa se vrátil zpět do chaty, sednul si do kuchyně a začal snídat. Tarina byla asi někde pryč, protože ji nikde neviděl. Na jedenáctou se vydal do společneské místnosti, která byla něco jako menší tělocvična. Na soukromé škole nebylo moc studentů, takže se sem všichni v pohodě vešli. Posadil se a za chvíli uslyšel ředitelku mluvící do mikrofonu.
"Takže lidi, teď vám řeknu jaké máte možnosti. Jelikož nám nastalo období teplých větrů, je možná samostatná trasa v horách, jako každý rok jen pro silné povahy a zkušené studenty se základním zdravotnickým kurzem. Půjde se desetikilometrová trasa v trojčlených týmech.
Ti, a myslím, že to bude většina, kdo by se na tuto tůru necítili mohou jet do města a nebo prostě budete mít úplné volno."
Kawa se zájmem přistoupil k Shitovi.
"Co je to za tůru?"
"Jde se po horách...řeknou ti start a konec a bude jen na tobě se tam dostat...počkej, ty bys to chtěl zkusit?"
Kawa se jen zazubil. Shita se taky usmál a plácnul si s ním.
"Tak to můžeme spolu. Chodím každý rok...sice je to pokaždý jiný, ale aspoň vim jak to chodí. Potřebujeme ale ještě třetího."
"A mě byste vzali?"
"Tarino?!"
Tarina se jen usmála a přikývla. Klukům málem vypadly oči z důlků, jak je vykulili.
"Tak fajn, měli bysme jít za ředitelkou...jestli to je jako každý rok, tak se musíme nahlásit a přesně ve dvanáct se vyráží."
Kawa s Tarinou přikývli a vydali se za ředitelkou. Chytli ji na chodbě, zrovna když odcházela do ředitelny.
"Ehm...paní ředitelko?"
"Ano?"
"Chtěli bysme se zapsat na horskou tůru."
Ředitelka je přejela pohledem a posmutněla.
"Asi vás ani nebudu moct pustit...zrovna sem slyšela nejnovější předpovědi...hlásí sněhovou bouři."
"To nebude problém."
"Shito?"
"Loni ji přece taky hlásili a minula nás."
"Ano, ale i tak nemůžeme riskovat..."
Tarina se na ředitelku prosebně zadívala.
"Paní ředitelko, prosím! Co sem slyšela, tak Shita zná skvěle místní terén, Kawa už několik hor slezl a já mám pokročilý zdravotní kurz...my to dokážeme!"
Ředitelka je ještě chvilku sledovala, ale nakonec svolila. Ostatní ale asi nebyli tak přesvědčiví, protože tým Shita - jak je nazvali - byl jediný který šel. Na Shitův příkaz si Tarina s Kawou přibalili náhradní bundy a spacáky, i když nechápali na co, když měli být do setmění zpět.
Přesně ve dvanáct měli sraz u brány do areálu. Ředitelka před nimi rozložila mapu.
"My jsme teď tady a váš cíl je tohle."
Zaklepala prstem na horskou chatu, podle Kawova odhadu okolo dvanácti kilometrů přes hory od areálu. Přikývli a Shita si složil mapu do batohu.
"A dejte na sebe pozor."
Jen se usmáli a vydali se na cestu.

Vánoční Naruto řetězák

22. prosince 2009 v 18:08 | Kami |  Vánoce 2009
Sice řetězáky nemám ráda a nedávám je sem...ale když sou ty Vánoce xD

1)Přijde za tebou Kyuubi se Santa čepičkou a začne ti olizovat obličej. Co uděláš?
Kdo ví? Asi zavolám Narutovi, že mu Štědrovečerní večeře běhá volně po Konoze...

2)Itachi tě chce zabít za to, že si pro Akatsuki neuvařil(a) na Štědrý večer kapra. Jak zareaguješ?
Řeknu, že to hned bude a osmahnu na rychlo Kisameho...nikdo nic nepozná

3)Na Severním pólu - Přiběhne k tobě Jiraiya, úplně na mol v obleku Santa Clause, myslí si, že si Tsunade a začne tě ošahávat (platí pro holky i pro kluky). Jak zareaguješ?
Praštím ho po hlavě zrmzlým huskym

4)Máš Vánoční proslov před celou Konohou a najednou tam přiletí Orochimaru převlečenej za anděla a ztrhne ti kalhoty. Co uděláš?
Ztrhnu je i jemu, ať sme si kvit

5)Máš sen, že si nahá/nahý v poušti a najednou uvidíš Gaaru s Kankurem, jak táhnou vánoční stromek. Pak si tě všimnou a zírají na tebe. Co uděláš?
Zeptám se, k čemu na poušti vánoční stromek

6)Po vánočním večírku zjistíš, že ti Tobi nablil do kapuce. Co uděláš?
Vyleju mu to na hlavu

7)Pein se rozhodne, že znásilní veverku. Budeš mu to rozmlouvat?
Ani ne a dojdu si pro kameru

8)A teď se Pein zaměřil na tebe. Co mu řekneš?
Nemam ti přinýst raději tu veverku?

9)Hraješ s Konohamarem na schovávaou a máš možnost se schovat v jedné ze tří místností. V první kouká Sasuke na Pokemony, v druhé se líbá Ino se Sakurou a ve třetí Orochimaru znásilňuje Kabuta. Kam se schováš?
Asi k Orochimarovi...tam mě Konohamaru určitě hledat nebude

10)Gaara je přesvědčenej, že je Haku holka a chce si ho vzít. Co mu na to řekneš?
Můžu jít za svědka?

Vánoční soutěž - poznejte koledy

22. prosince 2009 v 18:02 | Kami |  Vánoce 2009
Máme tady Vánoční soutěž, jak už název napovídá, bude se týkat vánočních koled. Do komentů napište:
1. Jméno
2. Blog (abych vám mohla napsat až bude diplomek)
3. Jaké to jsou koledy
4. Co chcete na diplomek, pokud to bude správně
Soutěž je platná do 28.12. kdy sem hodím všechny diplomky - pokud se někdo zůčastní xD. A tady už je ta poznávačka:




PS: dávám moderovaný komentáře, takže se nelekejte, když vaše komenty nebudou vidět, je to abyste neopisovali xP



Květy Vánoc...

22. prosince 2009 v 17:13 | Kami |  Real: Jednorázovky
Malá holčička stála ve sněhu, držela za ruku starého muže, na jehož vrásčité tváři byl přátelský úsměv. Společně pozorovali rozkvetlý strom.
"Vidíš Janičko? Tenhle strom je duch Vánoc. Kvete každý rok přesně na Štědrý den...dokud budeš ve Vánoce veřit, tak bude duch Vánoc přežívat a bude kvést."
Css..jo tyhle báchorky mi dědeček často povídal. Jenže já už nejsem ta malá holka, co se ho držela za ruku a pevně naslouchala všem jeho slovům. Už ne...když dědeček zemřel, šla jsem se na Vánoce podívat na ten strom...a to co jsem viděla mi navždy Vánoce zničilo...a už nikdy sem v ně nedokázala věřit. Strom sice květy měl, ale všechny byly seschlé...jakoby se mi ten strom ještě vysmíval. A i když sem tam pak chodila rok co rok, strom už nikdy nevykvetl. Zemřel stejně jako zemřely Vánoce v mém srdci.
Probudila jsem se do zasněženého dne. Znechuceně jsem se podívala na kalendář...už zase ten děsný den - 24. prosince. Hodila jsem na sebe džíny a mikinu a seběhla jsem dolů do kuchyně. Máma pekla cukroví, sestra zdobila stromeček...prostě všechno co sem tak nesnášela.
"Kam jdeš Jani?"
"Chtěla jsem zajít-"
"Ani náhodou, nikam nepůjdeš! Potřebuju tady tvojí pomoc."
No fajn, jakoby to nestačilo, tak mě budou kvůli těm blbejm svátkům držet doma...jak já ty Vánoce nenávidím. Dopoledne sem jí pomáhala péct, odpoledne jsme poslouchali ty uskučený vánoční koledy a jakoby to nestačilo, musela sem pouštět lodičky ze skořápek a lít vosk. Když už sem chtěla vypadnout do svého pokoje, tak mě máma chytla, že je na čase večeřet. Zaťala sem zuby a sedla si ke stolu. Jediné co mě utěšovalo, bylo, že to za chvíli skončí.
Snědla jsem tak půlku své porce...už sem prostě chtěla zmizet. Táta na mě ale začal řvát, že uprostřed sváteční večeře se neodchází. Tak to už mi vážně ruply nervy.
"Tak už dost! Já se na ty zatracený Vánoce vykašlu! Nenechám se takhle buzerovat!"
Vyběhla jsem z jídelny, vzala si bundu a práskla sem dveřma. Nevěděla sem kam jít...prostě sem šla rovně.
"Zatracený Vánoce...člověk aby ze sebe dělal debila..."
A najednou - i když sem vůbec nechápala proč jsem se zadívala na ozdobený smrk...co na každé Vánoce u nás ve vesnici zdobí. Na chvíli jsem si pomyslela, jak je krásnej, ale pak sem tu myšlenku zase zahnala. Pokračovala sem dál. Jemně sněžilo, domy byly vyzdobené všemožnými světýlky, ulice se třpytila...já na tom mohla oči nechat, i když sem se snažila si pořád opakovat, jak ty Vánoce nesnášim. Ale jakoby ten duch Vánoc...jestli nějaký existuje...chtěl, abych se do Vánoc znovu zamilovala. Omámeně jsem postupovala dál. Došla sem až ke kostelu. Nevěděla sem proč - kostely nemám zrovna v lásce - ale vešla sem dovnitř. Zkameněla sem. Malé děti tam zpívaly vánoční koledy...už mi to neznělo tak otravně, spíš...kouzelně. A já cítila, že zatímco moje tělo kamenní, tak mé srdce roztává. Všude hořely svíčky, voněla purpura...proč ty Vánoce vlastně tak nesnáším? Ještě pár minut sem si vychutnávala tu úžasnou atmosféru, ale pak sem najednou ucítila zvláštní pocit odejít...jít na jedno místo. Přímo sem utíkala...nechápala sem proč, věděla sem, že to bude stejné jako každý rok...jako každý rok mi ten pohled vrazí nůž do srdce.
Začínalo mě pálit v krku jak sem rychle vdechovala ledový vzduch, ale i tak sem nezpomalovala. Vyběhla sem za vesnici, přes louku až k lesu. A pak sem to uviděla...ten pohled po kterém sem toužila tolik let. Najednou mi nebyla zima, cítila jsem jen ten úžasný pocit, který mi proudil v žilách. Jako omámená jsem přistoupila k rozkvetlému stromu. K duchu Vánoc, který konečně zase ožil, jak v mém srdci, tak v těchto květech. Možná, že už mi to leze na mozek, ale připadalo mi to, jakoby se na mě strom usmíval. Přistoupila sem k němu ještě blíž a zavřela sem oči. Zafoukal ledový vítr a já cítila, jak mi v ruce něco přistálo...na mé dlani jsem spatřila rudý květ...květ Vánoc. Usmála jsem se a zase jsem se rozeběhla. Za půl hodiny sem rozrazila se zářivým úsměvem dveře domu. Mamka se mi okmažitě vrhla kolem krku.
"Jani, proboha...tolik sem se o tebe bála..."
Přistoupila jsem ke svojí malé sestřičce a vtiskla ji do ruky rudý květ. Tázavě se na mě podívala.
"Co je to sestřičko?"
"To je květ Vánoc...pojď, něco ti ukážu a budu ti to vyprávět, jako to dědeček vyprávěl mě."


Grr...asi budu vraždit - REKLAMY

22. prosince 2009 v 17:08 | Kami |  Reklamy - TADY
Je vůbec možný, že mi tady za sedm minut přibyde pět reklam?!!!!! Takže lidi dost! Jestli tady najdu ještě jedinou reklamu - od SB to nepočítám - tak návštěvníka rovnou blokuju! Stejně jako jsem to udělala teď. Když napíšete - Hezký blog, pokud chceš koukni na muj...fajn, to ještě jde. Ale jak může mít někdo takovou drzost a napsat do komentů jenom http://blablabla... Vážně ste mě vytočili lidi...a omlouvám se, že si to vylévá i na těch co za nic nemůžou, ale tohle prostě nejde! Co je tak těžkýho na tom, napsat to pod článek na reklamy určený?
Kami

Vánoční diplomky pro moje SB

22. prosince 2009 v 16:39 | Kami |  Vánoce 2009
Moje šílenost se zase projevila a tentokrát tím, že sem se rozhodla udělat pro každé mé SB vánoční diplomek...chtěla sem, aby to co nejvíc z vás mělo jako překvapení, takže sem to z 80ti% brala odhadem, podle toho co vim, co máte na blogu a tak, ale určitě se vyskytne pár případů, kdy sem vám dala na diplomek něco co se vám nebude líbit, za to se předem omlouvám xD. Snad se vám bude alespoň něco z toho líbit. Vaše Kami
PS: většina obrázků není se zimním nebo vánočním tématem, za to se taky omlouvám :(
PSS: omlouvám se Sbénkům Werussca a Borec, ale buď ste spřátelili moc pozdě (když už sem to měla hotové) nebo jste neodpověděli co na diplomek
diplomky v Celém článku


6. vydání - Na stopě demence - VÁNOČNÍ SPECIÁL

22. prosince 2009 v 16:36 | Kami |  Týdeník - Na stopě demence
Vítejte u Vánočního speciálu Na stopě demence. Máme zde našeho hosta Kiki s tématem: Marihuana jako zdravá výživa aneb vaříme s láskou. Tento díl je trochu přehnaný, tak to prosím neberte oc vážně. A Kiki si pro nás připravila kromě obvyklé diskuze i velice zajímavý výzkum! A zde je už písnička pro toto číslo - souvisí spíš s Vánočním speciálem, než přímo s tématem.

Naše diskuze:
Kami:Takže slečno Kiki, vítejte v našem studiu. Povězte nám něco o vašem tématu.
Kiki:Takže na téma Pokrmy z marihuany aneb vaříme s láskou...Většina lidí říká, že je marihuana návyková a proto je odsuzována jako droga, ovšem já si něco takového nemyslím a ti, co dokonce říkají, že je nebezpečná a zabíjí mozkové buňkly, tak se velice mílí. Já jsem živý důkaz toho, že není nebezpečná pro váš mozek, jelikož jsem si sama jako malá s marihuanou hrála, dokonce jsem z ní měla domeček...
Proto je myslím dobře, že stát umožňuje pěstovat alespoň 5 rostlinek, ovšem upřímně, stačí tento počet pro průměrného občana vaší divné české komunity? Odpověď je NE! Nestačí...ale kvůli tomu tady nejsme, podle tématu hádám, že tu jsem kvůli vaření...
Kami:Ale vůbec ne! Je jen na vás jak téma pojmete. Ale když už jsme u toho vaření, co si o tom myslíte? Co doporučujete?
Kiki:Určitě doporučuji dobrý teplý marihuanový čaj - nejlepší určitě dělá moje babička, ale to sem nepatří...
Dobrý je také koláč z marihuany nebo marihuanová bábovka...jistě ste si všimli, že tu říkám jen sladká a pečená jídla, to proto, že marihuana by se neměla příliš vařit a solit např u oplévky, tak při přípravě bramborové polévky si dávejte dobrý pozor jestli přidáváte majoránku nebo marijánku - mohlo by to mít katastrofální následky.
Kami:Jaké? A je ještě něco, čeho bychom se měli vyvarovat?
Kiki:No, tedy při přílišném vaření se uvolňují enzimy, které se solí ještě několikrát zvýší a mění se ve velice nebezpečnou omamnou látku, tudíž vyste mohli vypadat ještě hůř, než když se tráva hulí...proto jestliže toto není váš cíl → zhulit se do němoty marihuanovou bramboračkou, měli byste se vyvarovat přidávání marihuany do jídel, které vyžadují tepelnou úpravu ve formě vaření a silně solených jídel. Ovšem pokud chcete pořádat opravdu šílenou houseparty, doporučuji hostům nabídnout třeba tu polévku s opravdu jenom malým množstvím marijánky, stačí jen na špičku nože. Před podáváním ale skliďte všechen skleněný a křehký nábytek, o který byste nechtěli přijít, pro všechny případy sundejte i lustr.
Kami:Co tráva a Vánoce?
Kiki:Tento pojem mi není cizí...ta atmosféra...vydiny se vybarvují do detajlů, kouř se line ze zahuleného pokoje...
Nejdřív se musíme rozhodnout, jestli stromeček umělý nebo živý. Při živém stromku trávy musíme dávat veliký pozor, pokud jsme zvyklí na stromeček dávat zapálené svíčky....pak by mohla škoda dosahovat několika tisíc a mohli byste riskovat nedůvěru dealera a zhulení spolubydlících, sousedů nevyjímaje. Spálená tráva - ŠPATNÁ TRÁVA. A pokud se rozhodnete pro umělou trávu, nehrozí vám skoro žádné nebezpečí, akorát to není tak estetické jako když máte trávu živou.
Pokud tedy zvolíte trávu živou a nechcete nic riskovat, ozdobte trávu raději skleněnými koulemi a světýlky.

A zde už je její velice zajímavý výzkum, doporučuji si ho přečíst.

Historie marihuany
Už ve starém Egyptě zhruba 3500 př.n.l. si faraoni dopřávali své ranní jointy a děti hrály hru "zkuř se co můžeš!" až po vzniku mnoha protihulícich organizací vzniklo "člověče nezhul se!" což dneska známe jako "člověče nezlob se!". Faraoni nejraději hulili v koloniích, které se skládaly z velkého huliče (to byl hlavní kápo), hlavního dodavatele - ten zásoboval gang trávou, baliče - ten balil trávu do papyrusu, ohňovýho muže - ten měl vždy u sebe oheň a samozřejmě ostatní huliči, ti se jen flákali a hulili o sto šest.
Později po obležení a zbavení samostatnosti Egypta Římem se k trávě dostal i samotný Gaius Julius César a poprvé okusil kouzlo trávy. Zde vzniknul i špatný překlad Veni Vidi Vici, podle historiků je to Přišel jsem, Viděl jsem, Vyhrál jsem, ovšem hlavní zhulení experti po celé zemi vědí, že to je lež, neboť César, i když možná přišel, tak určitě nezvítězil a neodešel, spíš se zhulil a padl. Tedy přesný překlad zní: Zapálil jsem, Hulil jsem, Padnul jsem. Římani jak je známo postupně cestovali skoro po celé Evropě a "oblehávali" země, města...a tak se tráva dostala úplně všude.

Marihuana v Čechách
Do Čech se dostala tráva až za druhé světové války s příchodem Němců a hlavně Adolfa Hitlera, jednoho z nejzhulenějších lidí v dějinách lidstva, předčil i Egypťany zmiňované předtím. Už jen ten jeho knírek to značně napovídá. Mimochodem hákový kříž jsou správně zahnuté stonky trávy. Je tedy zřejmé, že marihuana byl pro něj vše a jeho heslo také bylo: Nacisté a tráva vládnou světu!

Zajímavosti spojené s trávou
Názvy, ať už řekneme tráva, marihuana či mariánka, máme na mysli stejnou věc - rostlinu, ovšem každý název znamená trávu v trochu jiné podobě.
Marihuana - odborný název pro paranoidní zhulené vědce
Tráva - tento název používají zejména teenegeři
Marijánka - tento název se používá hlavně v kuchyni

Pravidlo Pěti:
  • Nikdy nehulte u benzínové stanice!
  • Nenabízejte trávu ochráncům zákona - není nic horšího není zhulený policista!
  • Nepoužívejte trávu na hromadné ničení včelích kolonií!
  • Nevěřte babce v marijánkové chatce!
  • Nespleťte si trávu s trávníkem!

To je pro dnešek vše. Snad jste se dobře bavili a snad jste se i něco přiučili.
Sayounara

PŘIPRAVUJE SE:
29.12. - 7. vydání s hostem Irishe-kun a tématem Vymývání mozků aneb jak ze sebe udělat největšího debila. Tak se máte na co těšit!

Vánoční soutěž - poznejte koledy

22. prosince 2009 v 13:20 | Kami |  Vánoce 2009
Máme tady první soutěž, jak už název napovídá, bude se týkat vánočních koled. Do komentů napište:
1. Jméno
2. Blog (abych vám mohla napsat až bude diplomek)
3. Jaké to jsou koledy
4. Co chcete na diplomek, pokud to bude správně
Soutěž je platná do 23.12. a do 27.12. sem hodím všechny diplomky - pokud se někdo zůčastní xD. A tady už je ta poznávačka:



PS: dávám moderovaný komentáře, takže se nelekejte, když vaše komenty nebudou vidět, je to abyste neopisovali xP

Smích je zdravý - 21.12.

21. prosince 2009 v 22:41 | Kami |  Smích je zdravý
V jednom malém městě
povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Po poučení se jí ptá: "Paní Čermáková, znáte mne?" "Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník." Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: "Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?" "Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal." V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: "Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli zná mě, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Tým 7 - Morandi - Angels

21. prosince 2009 v 18:25 | Kami |  Videa: Naruto