Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<



Můj skype: kami.enrai

>>DJ Kami aneb písnička na přání?<<


Únor 2010

Pár slov na závěr...moje rozloučení

18. února 2010 v 15:39 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Takže lidi, než totálně zmizím, ctěla bych říct pár slov. Ze všeho nejdřív vám chci poděkovat - za tak úžasnou návštěvnost a za všechny ty komentáře, co mi dodávali sebevědomí, když sem ho potřebovala. Moje SBéčka...jste skvělí lidé, nechám si vás tady normálně v seznamu, ale pochopim, když si mě smažete.
Byli jsme tu spolu přesně 11 měsíců, 9 dní, 22 hodin, 20 minut a pár sekund...a musím říct, že nelituju jediný minuty, co jsem prací na blogu ztratila :). Musela sem vás taky občas stát hodně nervů...takže děkuju, že ste se mnou měli trpělivost.
Bude se mi stýskat...ale na nějaké dlouhé proslovy si nepotrpím, ale přeci jenom bych chtěla skončit trochu umělecky, protože jak říkám, psaní je umění.
Skoro rok jsme spolu pluli po úžasném oceánu příběhů a fantazie... Za tu plavbu vám moc děkuju, potkala jsem na ní spoustu úžasných lidí a taky sem se dost pobavila...ale moje loď teď už doplula do přístavu. Vaše...ne Kami už ne, loučím se s vámi jako Terka, takže sbohem :)

Vznešený rod Uchihů - jak to dopadne

18. února 2010 v 15:21 | Kami |  Naruto: Vznešený rod Uchihů
Moc se vám všem omlouvám...hlavně Nanao a Tereki...snad mě chápete.
Dopadne to takto:
Uchihové si budou myslet, že mají vyhráno, když je Sajuro vyvolaný a Konoha bude proti němu bojovat. Bude to ale beznadějné. Když jsou téměř všichni z vesnice vyhlazení, obrátí se Sajuro proti Uchihům. Těm nezbývá než bojovat, ale také umírají. Nakonec Madara, který přišel Endy a Aki na pomoc použije pečetící techniku a Sajura znovu zapečetí.
Nanao, Kate, Hinata, Narumi, Yuuki, Sango, Aki, Endy, Tereki, Hyumi, Kami a ještě několik ninjů opouští bojiště, kterému se ani pořádně už nedalo říkat Konoha. Ještě nějakou dobu vedou spor klan x vesnice, ale pak si uvědomí, že to nikam nevede. Vyberou si odlehlé město v zemi Ohně a založí novou Skrytou Válečnou vesnici, která má dodnes připomínat spor mezi Konohou a klanem a taky poslední bitvu.
PS: vážně mi to je líto :(

Jen pár slov - jak to dopadne

18. února 2010 v 15:12 | Kami |  Naruto: Jednorázovky
Teď už se vážně stydím, nedopsat ani jednorázovku...hold to tak je, povídka dopadne takto:
Itachi vyhraje soutěž v požírání pudinku a Sasuke pomalu začne ztrácet naději. Pár dní na to, na Vinniny narozeniny, dostanou Itachi, Sasuke a Vinny misi. Sasuke s Itachim přinesou Vinny naprosto šílené klobouky, přesně jak chtěla a Vinny jim řekne, aby si je na misi vzali na sebe. Kluci jsou vykulení, ale nakonec kvůli ní souhlasí.
Na misi jsou ale přepadeni a Vinny málem přijde o život. Sasuke ji život zachrání. Když se vrátěj, kluci chtějí, aby se mezi nimi Vinny rozhodla. Tak řekne, aby ji napsali básničku. Itachi dá dohromady krátký blábol, ale aspoň něco. Sasuke nic. Vinny, i když nerada, se rozhodne pro Itachiho. Zdrcený Sasuke odchází z vesnice a na rozloučenou napíše Vinny krásnou dlouhou básničku. Vinny si uvědomí, že Sasukeho miluje a končí to, když běží Sasukeho zastavit.

Jenom pouhý sen - jak to dopadne

18. února 2010 v 15:05 | Kami |  Real: Jenom pouhý sen...nebo ne?
Narumi, Yuuki, Lighte..i vám patří má velká omluva. Nesluší se, abych to usekla v polovině povídky, ale já prostě nemůžu. Dopadne to takto:
Narumi se díky Aiye naučí jak přežít v divočině...a rozhodne se vydat na západ, za hranice Tariávie, aby našla bránu zpět do svého světa. Bude za sebou nechávat vyryté značky ve stromech a skalách.
Yuuki s Lightem už budou ztrácet naději a pak jednou Light narazí na šipku, směrem na západ. Napadne ho, že by to mohla být stopa od Narumi, a tak na západ pokračuje a najde další značku. Probere to s Yuuki a pak si uvědomí, o co Narumi jde. Rozhodnou se Narumi nadběhnout v našem světě, protože to je mnohem rychlejší.
Narumi mezitím pokračuje dál a mezi Arikorami si probojovává cestu k bráně. A až u brány se konečně opět potkají - Yuuki s Lightem budou na jedné straně oblouku a Narumi na té druhé. Narumi už už chce projít, ale pak si uvědomí, že tohle vlastně není to co chce a hrozně zatouží po tom zůstat v Tariávii. Light to pochopí a proskoč bránou, směrem k Narumi. Yuuki nezůstává pozadu. S obtížemi se dostanou skrz Arikory zpět do Tariávie, ale tam teprve začíná to nejhorší - pro Lighta a Yuuki. Narumi si naopak velice užívá roli učitele. Jako jediná totiž umí používat Dračí sílu...Yuuki a Light to nakonec taky zvládnou. Teď ale nastává to nejtěžší...musejí ochránit Tariávii před nebezpečím, které se blíží ze všech stran...

Nevyhasínající hvězda - jak to dopadne

18. února 2010 v 14:49 | Kami |  Naruto: Nevyhasínající hvězda
Je mi to moc líto, Tereki...zasloužila sis něco lepšího než tohle, vždyť sem na tu povídku kašlala...v každém případě to dopadne tak, že ovládneš svého démona, pomocí nich zabiješ Nesmrtelný...a nakonec se dáš dohromady s Narutem xD

KNLŽ - jak to dopadne

18. února 2010 v 14:45 | Kami |  Naruto: Konan nemá lehký život
Tak tahle povídka mě mrzí snad nejvíc, podle mě byla nejlepší co jsem kdy napsala...no dopadne to tak, že Akatsuki odvezou na záchytku, nebudou je chtít pustit, ale Tobi podplatí strážné a Akatsuki se konečně dostane domů, kde se všechno vrátí do starých kolejí...a první co Konan udělá, je že rozmlátí pár věcí a nakonec i Peina, protože plánuje další dovolenou.

Kawův příběh - krátký závěr

18. února 2010 v 14:39 | Kami |  Kawův příběh
Je to děs, ale potřebovala sem to narychlo nějak zakončit...

Tarina vešla do pokoje. Kawa pořád vypadal jako bez života. Sedla si k němu a jen ho sledovala. Po chvíli se jí spustily slzy...snažila se to zadržet, ale nešlo.
"Ty hlupáku...proč si mi jen něco neřekl?"
Tarina se rozzvykala. Přestávala to psychicky zvládat.
"Protože jsem se bál..."
Ten hlas byl jen tichý šepot, ale stačil na to, aby Tarině zastavil srdce.
"Kawo..."
Pak šlo všechno hrozně rychle. Sestřička, která to všechno viděla, doběhla pro lékaře, ti začali okolo Kawy běhat, vyměňovat přístroje... Tarina to jen sledovala, nezmohla se ani na slovo. Pak jí nějaký doktor vystrčil z pokoje, protože pacient prý potřebuje klid.
Celý týden ji k němu nepustili. Tarina denně nerzvózně přešlapovala u recepce, až jí konečně sestřička řekla, že za Kawou může. Potichu otevřela dveře a neubránil se úsměvu. Kawa seděl na posteli a znechuceně převracel nemocniční jídlo na talíři.
"Copak, nechutná?"
Kawa rychle zvedl hlavu, Tarina se jen zazubila. Kawa ale seděl jako přimrazený. Podle jejích slov, když se přibudil, chápal, že už všechno ví. Nevěděl jak bude reagovat...čekal že se otočí a odejde.
"Tarino..."
Tarina k němu pomalu přistoupila, usmála se a políbila ho. Kawa jen přivřel oči.
"Kde ses toulala celý můj život?"
Tarina se jen zasmála.
"Zajímavá otázka...máme pár desetiletí na to to zjistit."
Kawa se usmál, ale pak zvážněl.
"Jedna věc mi stejně vrtá hlavou."
"Jaká?"
"Jak ses vlastně dozvěděla pravdu?"
Tarina se rozpačitě usmála a podrbala se na hlavě.
"To probereme někdy jindy, ne?"

Mrzí mě, že se to zakončila takhle...mělo být ještě několik dílů z Kawova pohledu, jak se utápí v hlubinách smrti, jak se objeví na krásné louce, nic si nepamatuje, jen slyší Tariny hlas, která u něj sedí a promlouvá k němu, i když je v komatu...bohužel sem to musela skončit :(

Prostě to nejde

18. února 2010 v 14:27 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Měla sem původně v plánu napsat ještě pár dílů, abych dokončila série, ale...nevim jak to říct, prostě to nejde. Takže napíšu krátkej závěřečnej díl Kawova příběhu a u ostatních povídek jen napíšu jak dopadnou...snad mi to odpustíte. Kami

Život chce změnu...hold někdy špatnou

17. února 2010 v 22:22 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Ahoj lidi...chci vám něco oznámit. Dneska jsem hodně přemýšlela...a nakonec jsem došla k závěru. Víte, vždycky když jsem psala, zmocňovalo se mě něco úžasnýho...jako bych byla součástí jiného světa, kde je všechno možné. Ale poslední dobou ten pocit slábne a já cítím, že je čas na změnu. Proto jsem se rozhodla, že napíšu ještě pár dílů od povídek: Horzba zvaná evoluce, KNLŽ (Konan nemá lehký život), VRu (Vznešený rod Uchihů), Do ráje, Kawův příběh, Jenom pouhý sen, Nenáviď mě, když to dokážeš, Krvavé stopy, a Nevyhasínající hvězda, aby to mělo nějaký závěr...a skončím. Jak s psaním tak s blogem. Ještě neodcházím, takže tady nebudu mít nějaké bolestné proslovy, jen chci říct, že to bude brzo. Vaše Kami...

Smích je zdravý - 17.2.

17. února 2010 v 15:44 | Kami |  Smích je zdravý
Přijde děda do hospody a leje do sebe jeden rum za druhým a říká: "Některý věci prostě nevysvětlíš!" Barman se ho po chvilce ptá: "Jaký věci nevysvětlíš?" "Ale, to takhle jednou dojím kozu a vona mě mrcha ten kbelík s mlíkem pravou nohou shodila, tak jsem jí tu nohu přivázal k pravýmu sloupku. Kbelík mi zase shodila levou, tak jsem jí levou nohu taky přivázal. Začala mě zase otravovat ocasem, tak jsem jí ho páskem přivázalzal ke stropu. A když mi spadly kalhoty, zrovna vešla manželka.
.
.
.
.
Některý věci prostě nevysvětlíš."

Elfen lied - Cat and mouse

17. února 2010 v 15:21 | Kami |  Videa: Elfen lied


Navěky věků - 3.díl - Stará láska nikdy nerezaví

16. února 2010 v 21:24 | Kami
Naruto utíkal ulicemi Konohy. Bral to hlavně přes střechy domů, až k Hinatě. Opatrně otevřel okno, aby u toho nenadělal moc rámusu. Zjistil, že v hlavní místnosti nikdo není, a tak skočil dovnitř. Z pravé místnosti slyšel téct vodu. Domyslel si, že se Hinata koupe, a tak si sedl na pohovku a čekal. Hinata po chvíli vyšla v bílém županu a protřepávala si své dlouhé havraní vlasy. Když spatřila Naruta, strašně se lekla.
"Ach, Naruto? Co tady děláš? To jsi nemohl něco říct, že přijdeš? Já jsem se právě byla vysprchovat a….."
"To je nějak moc otázek, Hinato. Já mám taky jednu. Jak se máš?" a usmál se na ní. Hinata se trošku začervenala a sedla si vedle něj. Naruto si všiml, že se hodně změnila. Dlouhé vlasy, odhodlaný výraz, vymakané tělo a spoustu dalšího.
"No já, mám se dobře, co ty?"
"Teď už taky dobře." Zasmál se Naruto.
"Jak ses sem dostal?" pípla.
"Oknem." A ukázal na otevřené okno. Hinata se tam letmo podívala a sklopila hlavu. Naruto se na ní díval. Hned pochopil co se stalo, když Hinata sklopila hlavu. Jemně jí nadzvedl hlavu, aby se dívala na něj.
"Hinato, já vím, že jsem odešel a nikomu nic neřekl, ale opravdu to jinak nešlo. Hrozně se ti omlouvám."
"Naruto, já jsem hlavně ráda, že jsi se v pořádku vrátil. Když jsme o tobě neměli žádné zprávy, myslela jsem, že se ti něco stalo." Řekla trošku potichu. Naruto ji objal. Hinatu to trošku zarazilo, ale objetí mu opětovala.
"Hinato, hrozně mě to mrzí, že jsem ti to neřekl, ale nevěděl jsem, že mě máš ráda." To Hinatu trochu zarazilo a odtáhla se od něj.
"Kdo-kdo ti to řekl?" zeptala se ho udiveně.
"Neji. Hele nesmíš se na něj zlobit. On pomohl mě a já zase jemu. Taky tě mám rád, Hinato." Hinata sklopila oči a začervenala se.
"Ach Naruto, ani nevíš jak dlouho jsem na tohle čekala." Řekla a pevně ho objala.

"Lee, nesmíme to přehánět. Říkám ti to každý den a……"
"A já ti každý den říkám, že se potřebuju co nejrychleji uzdravit."
"Já vím, ale nesmíš se namáhat. Musíme jít postupně."
"Sakuro, jsem hrozně rád, že mi s tím pomáháš a jsem ti hrozně vděčný za záchranu mého života, ale opravdu je to přehnaná starost. Nic o mě nevíš. Já trénoval každý den."
"Ano já vím, Lee, ale jestli chceš jít na mise, musíš se naučit být trpělivý. I já jsem se to musela naučit, a teď už vím, že se to vyplatí. Takže ještě jednou a pomaličku." Řekla jemně a odstoupila od něj. Lee se pomalým krokem šoural s berlemi přímo k ní.
"S berlemi ti to už jde, zítra zkusíme jít bez berlí, ano?"
"No jasně, už se na to těším."
"To je dobře. Takže chůzi a vrhání nožů máme za sebou. Ještě zkusíme nějaké jutsu."
"Ty mě chceš naučit jutsu?" žasl Lee.
"Ano, pro začátek nějaké jednoduché."
"Ale Sakuro, víš přece jak na tom jsem s jutsu."
"Ano vím, ale někde v tobě dřímá chakra a ta jen čeká, až ji vypustíš. Zkusíme jednoduché genjutsu. Opakuj po mě ruční znamení." Řekla Sakura a pomalu, aby to Lee stíhal, vyťukávala pečeť. Lee sledoval, co se děje. Za Sakurou pomalu mizely nemocniční pozemky a objevoval se les.
"Páni, to je přemisťovací genjutsu?"
"Ano, vidíš les, ale pořád jsme na nemocničním pozemku. Teď mě pořádně poslouchej, Lee, musíš se soustředit. Zkus se zasnít a podej mi ruce." Lee Sakuře podal obě ruce a ta je jemně stiskla.
"Přemýšlej o nejhezčím okamžiku, který tě kdy potkal a přitom směruj veškerou svou sílu do rukou." Lee zavřel oči a začal přemýšlet. Sakura ho zkoumavě pozorovala. Za malou chviličku ucítila v rukou jemné brnění.
"Dobře Lee, velmi dobře. Nech ten okamžik, aby tě naplnil. Hlavně se nelekej toho, až tě pustím. Až tě pustím, dáš pomalu ruce k sobě a vyťukáš tu pečeť, kterou jsem ti ukazovala." Sakura ho pomalinku pouštěla. Jakmile je pustila, Lee vyťukal pečeť a Sakura se jen rozhlížela kolem sebe.
"Výborně Lee, zvládnul jsi to. Podívej se." Křikla Sakura. Lee otevřel oči a nemohl uvěřit svým očím. Kolem nich byl hustý prales. Lee byl úplně nadšený. Rychle Sakuru objal a vlepil jí pusu na tvář.
"Díky, díky moc, Sakuro. Počkej, až tohle ukážu Gaii senseovi. Bude úplně nadšený."
"To je skvělé, Lee. Naučila jsem tě tohle jednoduché genjutsu, abys ho mohl použít na svou obranu. Na misích se ti bude hodit. Nezapomeň ale, že musíš myslet na nejhezčí okamžik. Jen tak pro kontrolu, na co jsi myslel?"
"Když jsem se naučil první justu a hned na to, jak tu jsi semnou."
"Myslel jsi na dvě věci? To vysvětluje ten prales. Jsi vážně dobrej, Lee. Pojď vrátíme se na pokoj." Řekla a chtěla zavolat lékaře, aby Leeho přenesli do pokoje, ale on jí v tom zabránil.
"Ne, Sakuro, chtěl bych to zkusit sám." Řekl a vzal si berle. Potom pomalým krokem, za doprovodu Sakury, se vydal ke svému pokoji. Tam mu Sakura popřála dobrou noc a odešla do kanceláře Tsunade.
"Tak co, Sakuro? Jak je na tom Lee?"
"Dneska byl úžasný. Zdá se, že příchod Naruta ho posílil. Jestli to takhle půjde dál, tak za půl roku může jít na mise."
"Tak to je dobrá zpráva."
"Dneska jsem ho naučila jednoduché genjutsu."
"A zvládl ho?"
"S přehledem."
"To je divné, a když to zkoušel Gai, tak nic."
"Hm, Gai mu neřekl jak na to a nedržel ho za ruce, aby se naučil nejdříve regenerovat fyzickou sílu a smíchat ji s psychickou." Mrkla na ní Sakura.
"Tak to je úžasné. Mám tady totiž jednu misi, která čeká jen na vás. Chtěla jsem, aby se jí zúčastnil i Lee. Takže počkáme, až se zotaví." Sakura kývla a odešla.

V dalším díle....
"Teda fakt? No to je super. Hele připomeň mi, až se Sakura vrátí, že jí musím za Leeho poděkovat. Až se Sakura vrátí, bude překvapená, co Lee dokázal." A políbil Hinatu na tvář.
 
další díl se bude jmenovat Sakřin tvrdý trénink

Další díly této skvělé povídky najdete tady: http://world-off-stories.blog.cz/ :)

Wolf's rain - Darcia - I stand alone

16. února 2010 v 21:24 | Kami |  Videa: Wolf's rain


11. kapitola - Vznešený rod Uchihů

16. února 2010 v 18:50 | Kami |  Naruto: Vznešený rod Uchihů
Tak tady to je...je to krátký, nudný a navíc se spožděním, ale snad se bude líbit :(

Kate složila několik pečetí. Nic se ale nestalo.
"Tak ty takhle, Itachi jo? Kai!"
Iluze zmizela, Itachi zaklel.
"Tak snadný to nebude."
"Já vím...nejednou sme spolu trénovali."
Itachi složil pečetě a poslal na Kate několik ohnivých koulí. Kate ale uhnula a v tu chvíli ji začala pohlcovat chakra jejího démona.
"Já dneska nezemřu, Itachi..."

Narumi složila pečetě, Nanao dopadla tvrdě na zem.
"Cos to udělala?!"
"Zablokovala sem ti sharingan...ať je to vyrovnaný."
Nanao se ušklíbla.
"Nepotřebuju sharingan, abych tě zabila."
Nanao se na Narumi rozeběhla a hodila po ní několik kunaiů. Pak začala skládat pečetě, ale nestihla techniku dokončit, protože to už musela uhnout vodnímu kopí, které po ní Narumi vrhla.
"Proč si nás vlastně zradila Narumi?"
"Já nikoho nezradila...protože sem za klanem nikdy nestála."
Nanao se zamračila.
"Víš, Fugaku měl v plánu mě tady stejně zabít, ale až s mou pomocí oživí démona, takže vím, co jsou Uchihové za lidi...ale i tak budu bojovat za klan!!"
Nanao dala dohromady několik složitých pečetí. Země se začala otřásat. Nanao zařvala.

Fugaku se otočil směrem, kde Nanao bojovala.
"Hodná holka..."
Kami, Tereki, Sango a Aki se tím směrem také podívaly.
"Co se to tam sakra děje?!"
Fugaku se jen zasmál.
"Musím vás zarmoutit, děvčata...ale Nanao teď sama vyvolala Sajura, dávného démona."
Dívkám spadla čelist. Tohle bylo zlé...hodně zlé. První se vzpamatovala Sango.
"Kami, Tereki, běžte ji zabít dřív než bude vyvolání v poslední fázi! Já s Aki se postaráme o Fugaka!"
Kami s Tereki přikývly a rozeběhly se k Nanao. Fugaku je chtěl zastavit, Sango mu zastoupila cestu. Tu chvilku nepozornosti využila Aki a dostala se za něj. Pak už stačilo jen bodnutí katanou.
"Tati!"
"Aki!"
V tu chvíli tam přiběhla Hinata s Endariou. Hinata se chtěla vrhnout na Aki, ale Endy se před Aki postavila. Fugaku padl mrtvý k zemi. Teď proti sobě stáli Hinata a Endaria. Hinatě plála z očí touha po pomstě. Aki za Endy vykašlala krev. Fugaku ji stačil ještě bodnout kunaiem, než zemřel.
"Uhni Endario."
"Ne."
"S tebou bojovat nechci!"
"Tak to máš smůlu...Aki je moje parťačka."
Hinata přihmouřila oči.
"V tom případě nemám na vybranou."

Yuuki s Hyumi doběli až k hokagemu. Ten se ještě pořádně nevzpamatoval z boje s Fugakem.
"Hokage-sama, máme dalšího spojence."
Hokage přejel Yuuki pohledem a usmál se.
"To je dobře, doufám-"
nestačil to doříct, protože mu Yuuki vrazila do srdce kunai.
"Hokage-sama!!"
Yuuki se jen usmála.
"Snad sis nemyslela, že se s váma chci vážně spojit."
Hyumi dostala vztek. Postavila se do bojové pozice. Za tohle Yuuki zaplatí.

Nanao se usmála. Země se chvěla. Dívka ucítila obrovské množství chakry, s ním ale i ostrou bolest. Kami s Tereki k ní přiběhly, ale oborvská tlaková vlna je zase odhodila. Nanao se na ně podívala spalujícím pohledem.
"Teď vesnice zaplatí za to co udělala Uchihům!"

Lidičky, nějak mě tahle povídka přestává bavit, takže se připravte, že asi brzo bude končit...

Naruto - poison

16. února 2010 v 17:45 | Kami |  Videa: Naruto


Kawův příběh - 16.část

16. února 2010 v 17:43 | Kami |  Kawův příběh
Tarina seděla na posteli a přemýšlela. Potřebovala se nějak rozptýlit, tohle na ní bylo moc. Vzala si svůj notebook a pokusila se ho zapnout. Notebook ale nereagoval. Povzdychla si a rozhlédla se. Na poličce ležel Kawův notebook. Znovu ucítila tu ostrou bolest...potřebovala něco dělat. Vzala Kawův notebook a zapla ho. Během chvíle naběhnul.
Připojila se k internetu. Chtěla jít na mail, ale místo domovské stránky naběhla nějaká cizí stránka. Na dessingu byl kluk, který maloval na zeď srdce vlastní krví.
"Co to proboha je..."
Tarina najela na jeden z článků a ztuhla.
Na podium vstoupila a její chladná tvář
roztála a místností se lila krásná zář
jako slunce její hlas zněl
mě však rána jak výstřel z děl
srdce zasáhla a na kusy ho rvala
mít má duše ústa, nahlas by řvala
Jak moc po ní prahnu, jak moc ji chci mít
pro tuto dívku bych mohl do podsvětí jít.
Tarina se klepala. Podle názvu článku jí bylo jasné, že tady Kawa popisuje druhé kolo pěvecké soutěže. Projížděla články...všimla si jednoho, jehož název ji zaujmul - "Jako vábení sirény." Ostatní články byly něco jako deník. "Noc v horách." "Na ples s andělem." "Bratrova chyba."
Tarina přivřela oči, aby zadržela slzy a rozklikla "Jako vábení sirény." Pustila se do čtení.
Jako siréna mě zpěvem vábí k sobě. Co mám ale dělat? Říct jí pravdu by bylo jako skočit za sirénou do moře...do moře ve kterém neumím plavat. A ona by mi lano nepodala...nechápala by, že se topím...a až se utopím bude už pozdě. Co ale mám udělat? Co mám říkat? Snad...
Tarina zaklapla notebook. Tohle bylo moc. Setřela si hřbetem ruky slzy, ale nepomohlo to...tekly stále nové a čím dál víc.
"Ty hlupáku..."
Vypravila ze sebe mezi zvlyky.
"...nikdy bych tě nenechala se utopit."
Tarina vstala. Musela ho vidět. Bylo půl osmé. Vydala se přímo do kanceláře ředitelky. Nesnažila se zakrýt slzy, takhle jí její plán spíš vyjde. Zaklepala na dveře.
"Dále!"
"Dobrý den, paní ředitelko."
"Tarino..."
"Chtěla sem váš požádat...neomluvila byste mě dnes z vyučování? Chtěla bych jít za Kawou..."
"Samozřejmě...chtěla sem ti to sama navrhnout."
Tarina se pokusila o úsměv.
"Děkuji."
Otočila se a rychle šla domů. Převlékla se a ihned se vydala do nemocnice. Netrvalo to dlouho, cesta do města trvala sotva deset minut a další čtvrthodina než došla do nemocnice. Vydala se k recepci, spatřila tam sestřičku ze včerejška.
"Ahoj, ty jsi Tarina, že?"
"Jo..."
Sestřička ji přejela pohledem. Tarina byla bílá jako stěna, oči zarudlé od pláče, pod nimi černofialové kruhy, a díky černým vlasům vypadala jako chodící mrtvola. Sestřička se na ní soucitně podívala.
"Jak je Kawovi?"
"Pořád stejně..."
Tarina pevně zavřela oči, aby potlačila nával slz. Sestřička se jí pokusila alespoň trochu povzdbudit.
"Ale aspoň se jeho stav nezhoršuje."
Tarina se ale ani nepousmála.
"Můžu ho vidět?"
"Samozřejmě."

Jen pár slov (1/2)

16. února 2010 v 15:32 | Kami |  Naruto: Jednorázovky
Povídka na přání pro Roniku...hold sem moc líná na to, abych to napsala vcelku, takže tady je první část, druhou dodám brzo xD. Snad se bude líbit. Vaše Kami

Vinny otráveně zaklepala na dveře kanceláře hokage.
"Dále!"
Otevela dveře a spatřila v křesle mladou blonďatou ženu...nevarovali ji, že hokagem je agresivní a nebezpečný ninja?
"Ty budeš Vinny, že? Právě před chvílí přišlo hlášení, jsem ráda, že nám Sluneční poslala někoho na pomoc, poslední dobou máme problémy s několila skupinkama ninjů, které se skrývají v lese a přepadávají lidi z Konohy..."
"Udělám co bude v mých silách."
Žena se usmála.
"Mimochodem, já sem Tsunade. Tady máš klíčky od bytu, v Květový ulici, 452, pátý patro. Můžeš jít, až budu mít pro tebe misi, nechám si tě zavolat."
"Dobře, děkuji."
Vinny se otočila a odcházela. Už byla před sídlem hokage, když zevnitř uslyšela Tsunade.
"Děláte si ze mě srandu?!!"
Chvíli na to vyletěl oknem stůl. Aha, tak už to chápu...pomyslela si Vinny a šla hledat svůj nový domov. Našla ho celkem rychle, byl to jasně červený dům s malým množstvím bytů. V patém patře byl jediný. Odemkla dveře a vstoupila dovnitř. Nebylo to nic velkolepého...prostě místo na přespání, ale jí to stačilo. Vyskládala si do skříně svoje věci a přemýšlela, co dělat dál. Rozhodla se, že se půjde projít. Šla až na okraj vesnice, nechtěla teď mít okolo sebe lidi. Posadila se na lavičku a v tu chvíli se jí naskytl naprosto jedinečný pohled.
Dva černovlasí kluci tam stáli s unuděný výrazem a hráli golf katanama.
"Sasuke, upřímně řečeno, ze všech tvých šílených nápadů je tenhle najabsurdnější."
"Hale zmlkni, nevim kdo tady ztratil hole."
Vinny už to nevydržela a rozesmála. Kluci se po ní tázavě otočili.
"Jen klidně dál hrajte...nebudu rušit."
Dostala ze sebe mezi záchvaty smíchu. Kluci ale nic neříkali, tak se po nich podívala. Oba na ni mohli oči nechat. Jen zakroutila hlavou a odcházela. Nějaký další čumily na seznamu nepotřebovala. Dřív než se Itachi se Sasukem vzpamatovali, byla Vinny pryč.
Dva dny utekly jako voda. Vinny se celkem nudila, už proto, že se nic nedělo. Našla si ale několik dobrých kamarádek - Sakuru, Hinatu a Tenten. Zrovna s nima byla na ramenu.
"Vinny, nemáš mít náhodou někdy teď narozeniny?"
"No...ajo vlastně! Za tři dny..."
"A co bys chtěla?"
"Já nevím, nic mi neshánějte, nemam narozeniny zrovna ráda a nerada na ně upozorňuju..."
"Když to říkáš."
Rozhovor si ale vyslechl někdo kdo neměl - úplnou náhodou šli zrovna kolem Ichiraku Sasuke s Itachim. A hned začali plánovat, co by jí mohli dát. Už celé dva dny totiž Vinny tajně sledovali, zjistili si kdo to je, proč je tady a všechno ostatní...nemohli na ní přestat myslet. Sasuke se procházel parkem...na vymýšlení dárků byl vždycky levej.
"No v každém případě budu lepší než Itachi." řekl si pro sebe. "Ten byl schopnej dát svý holce k svátku tanga ze zubních nití..."
Najednou v dálce spatřil Vinny. Usoudil, že nejlepší bude se jí zeptat.
"A-ahoj Vinny."
"Ahoj Sasuke...potřebuješ něco?"
"Ne...teda vlastně ano..."
Vinny se na něj tázavě podívala. Sasuke se zhluboka nadechul.
"Chtěl sem se zeptat, co bys chtěla k narozeninám."
Vinny vůbec nechápala, jak se o nich dozvěděl, ale pak jí problesknul hlavou úžasnej nápad.
"Nemusíš mi nic kupovat."
"Ale já chci!"
Vinny se jen lišácky usmála.
"Tak dobře...chtěla bych nějakej exotickej klobouk."
"Klobouk? Tak dobře!"
Sasuke zmizel za rohem a Vinny se jen zasmála. Šla dál, měla namířeno domů, ale někdo ji zastavil.
"Ahoj Vinny."
"Itachi? Potřebuješ něco?"
"Jo...chtěl jsem se jen zeptat, co bys chtěla k narozeninám."
Vinny s jen mile usmála.
"Nějakej exotickej klobouk."
"Klobouk?"
"Jo, mam je ráda."
"Dobře!"
Itachi se usmál a zmizel. Vinny jen se smíchem odemkla dveře od bytu. Pak si všimla obálky ležící přede dveřma. Byla od Tsunade.
Ahoj Vinny, chci se předem omluvit, že si doposud nedostala žádnou misi a brzy to napravím. Píšu ti hlavně, abych tě upozornila, že dnes je velký festival, tak abys také přišla, v sedm na náměstí.
Koukla se na hodiny. Měla hodinu času, tak se rozhodla se trochu upravit. V sedm už šla nalíčená, oblečená do černých minikraťásků a červeného trička, na náměstí. Byla tam snad celá Konoha. Vinny uviděla Sasukeho a Itachiho a šla k nim.
"Ahoj kluci, můžu si přisednout?"
"Ahoj!"
"Jasně!"
Vinny se mile usmála a posadila se mezi kluky. Celkem dobře se bavila a alespoň se nebude nudit než dostane misi.
"Hale Vinny...nešla by sis se mnou zatancovat?"
"Ne, se mnou si půjde zatancovat!"
"Ne, se mnou!"
Vinny protočila oči, ale pak její pozornost upoutal plakát...usmála se.
"Už vím s kým si zatancuju." ukázala na plakát. "S tím, kdo to vyhraje."
Sasuke s Itachim se na plakát podívali. Stálo tam: Soutěž v požírání pudinků!
Kluci se na sebe bojovně podívali.
"Tak dobře." řekli sborově.

Smích je zdravý - 16.2.

16. února 2010 v 2:37 | Kami |  Smích je zdravý
Zdá se Ti, že jsi opuštěný?
Že nikoho nezajímáš?
Že jsi úplně bezvýznamný?
Že na Tobě nikomu nezáleží?
Že nikdo nechce o Tobě nic vědět?
Že nikoho nezajímá, co vlastně děláš?

Tak zkus letos nepodat včas daňové!

Elfen lied - Monster

15. února 2010 v 21:59 | Kami |  Videa: Elfen lied


Jenom pouhý sen...nebo ne? - 16.díl

15. února 2010 v 21:56 | Kami |  Real: Jenom pouhý sen...nebo ne?
"Tak ještě jednou, Narumi!"
Narumi si povzdechla. Už to dělali hodiny a pořád žádná změna.
"Soustřeď se. Není to stejné, jako když si měla talisman. Teď nesmíš soustředit sílu na jedno místo, ale po celém těle a vypustit ji ven."
"Tobě se to říká..."
Zamumlala Narumi a zkusila to znova. Najednou se okolo ní vytvořil stříbrný oblak a dodával jí sílu. Aiya se usmála.
"No vidíš!"
"A co dál?"
"Teď se to musíš naučit formovat a využívat...takže je před námi dalších pár hodin tréninku."
Narumi jen zavyla.

Yuuki ještě políbila mámu na rozloučenou a podívala se směrem k Lightovi, který čekal v autě.
"Tak hodně štěstí zlatíčko...a brzo se přijeďte ukázat."
"Určitě mami."
Yuuki nastoupila k Lightovi do auta a ještě zamávala. Jen co zahnuli za rok, oddychla si a sundala ten falešným úsměv. Podívala se na Lighta.
"Takže kam teď?"
"Mohli bysme začít v Takahamě. Pokud Narumi šla na sever, mohli bysme tam na ní narazit."
Yuuki jen přikývla. Cítila, že jsou Narumi blíž, než předtím.

"Skvěle Narumi a teď znova!"
Narumi už po několikáté vytvořila z Dračí síly tyč a s její pomocí se přehoupla přes potok. Když se naučila jak uvolnit sílu, najednou šlo všechno, hrozně snadno.
"Myslím, že si zasloužíš pauzu. Pak si ulovíš něco k jídlu."
Narumi přikývla, tohle se jí líbilo. Za hodinu už stála asi kilometr po proudu, kde jí voda sahala do pasu...cestování s Aiyou bylo mnohem jednoduší. Teď držela v ruce dlouhé stříbrné kopí a číhala.
"Dobře Narumi, soustřeď se. Až uvidíš rybu, udělej výpad."
To ale bylo mnohem složitější, než vytvořit primitivní kopí. Čtyřikrát se netrefila a jednou se omylem bodla do nohy. Aiya jen zakroutila hlavou.
"Promiň, ale ty si vážně levá...pokud chceš jíst, musíš se naučit lovit."
Narumi se na Aiyu zamračila.
"Tak já ti něco ukážu!"
Narumi vylezla z vody, sedla si na břeh a soustředila se. Aiya zvedla jedno obočí a čekala, co se bude dít. Asi o půl minuty později se Narumi zářivě usmála a zamávala na Aiyu stříbrným rybářským prutem.
"Ti ukážu, jak se chodí na ryby u nás."
Během další půl hodiny měla nachytáno několik ryb. Vítězoslavně se usmála.
"Tak pořád sem levá?"
"Jo, ale aspoň vynalézavá...no, teď už jen zabít a vykuchat."
"Co?!"

Yuuki se rozhlédla. Společně s Lightem byli v nějakém lese. Podle stromů a přibližné polohy by to odhadovala na Tyrion.
"Co teď?"
"Přivolej si draka...začneme to prohledávat. Máme přibližně osm hodin. Pak se budeme muset probudit a jít dál."
Yuuki přikývla. Během chvíle se tam zjevila Kaisha.
"Letíme, hledáme stopy po Narumi."
Kaisha přikývla a zvlétli. Light se proměnil ve vlka a rozeběhnul se opačným směrem. Neboj Rumi...brzo tě najdeme.

Wolf's rain - Exodus

15. února 2010 v 21:42 | Kami |  Videa: Wolf's rain


Kawův příběh - 15.část

15. února 2010 v 21:03 | Kami |  Kawův příběh
Protože minulá část byla dost krátká, rozhodla sem se napsat ještě jednu. Vaše Kami :)

Tarina s Shitou utíkali chodbou, když je někdo zastavil.
"Co to má znamenat?! Tady jste v nemocnici!"
"Promiňte...hledáme našeho kamaráda...srazilo ho auto..."
Sestřička je přejela pohledem.
"Kawa Azami?"
"Ano! Jak je na tom?"
"Pojďte za mnou."
Žena je dovedla až do malé čekárny, nikdo tam nebyl.
"Posaďte se."
Shita s Tarinou uposlechli.
"Vy jste rodinní příslušníci?"
"Ne, jen přátelé, rodina mu dnes odjela na druhou stranu země."
Vysvětloval Shita. Sestřička se zamračila.
"Promiňte, tak to bych vám žádné informace podávat neměla..."
"Jsem jeho přítelkyně a tady Shita je jako jeho bratr...v jistém smyslu pro něj rodina jsme."
Tarina kladla důraz na slovo přítelkyně. Doufala, že tak jim alespoň něco poví.
"Tak dobře. Kawa Azami měl nehodu, nevíme co dělal, asi byl myšlenkami někde jinde a sešel z chodníku. Auto nestihlo zastavit."
"Jak je na tom?"
Sestřička si povzdychla.
"Má rozdrcenou celou levou polovinu těla, právě ho operují."
Tarina se nezmohla na slovo. Shita se pokoušel uklidnit a smysluplně mluvit.
"Jaké má šance?"
"Pokud bude operace úspěšná a on přežije, upadne do komatu a bude mít tak dvaceti procentní šanci na probuzení."
Shita chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli vstoupil do místnosti muž v bílém plášti a přistoupil k sestřičce.
"Mohla bys na chvíli? Potřebuji s tebou vypracovat lékařskou zprávu ohledně toho kluka Azami."
"Tohle jsou jeho přátelé, zrovna jsem jim o něm říkala...jak dopadla operace?"
Doktor se podíval na vyděšenou Tarinou a třesoucího se Shitu.
"Operace byla úspěšná, ale i tak je na tom pacient velice špatně...šance, že se z toho dostane každou minutou klesá...je mi to líto."
"Můžeme ho vidět?"
"Pacient potřebuje klid."
"Prosím! Alespoň chvíli..."
"Pět minut snad neuškodí."
"Děkujeme."
Doktor je vedl bílou depresivní chodbou. Došli až na JIP, kde vstoupili do jednoho pokoje. Kawa ležel v bezvědomí na nízkém nemocničním lůžku a byl napojen na obrovské množství nejrůznějších přístrojů. Tarina to zděšeně pozorovala.
"Kawo..."
"Nechám vás tu o samotě, máte pět minut."
Doktor odešel. Shita s Tarinou přistoupili ke Kawovi. Nevypadal, že by vnímal, že tam s ním někdo je. Sedli si na židle, které u lůžka byly, Tarina chytla Kawu za ruku.
"Buď silný..."
Zašeptala. Shita se jen pousmál.
"Nemusíš se o něj bát."
Tarina se na Shitu nechápavě podívala, bylo vidět, že nemá daleko k slzám.
"Jak to myslíš?"
Shita vstal a odcházel. Ve dveřích se zastavil a ohlédl se přes rameno.
"Kdyby tě Kawa tak strašně nemiloval, bál bych se o něj, ale takhle vím, že má důvod bojovat."
Pak Shita odešel. Tarina tam ještě chvíli seděla, než si uvědomila význam Shitových slov. Vytřeštila oči a pohlédla nejdřív ke dveřím, kudy Shita odešel a pak na Kawu. Nic se nezměnilo, ale Tarina ho teď viděla úplně jinak. Najednou jí to začalo dávat všechno smysl. "Ty jsi prostě skvělá!"... "Není ti nic? Probuď se, prosím!"... "Tak se nám Růženka probudila."... "A jak se cítíš, krásná Asho, po dni stráveném v horách?"... "Asho...Smím tě políbit?"... "Ne...prosím, neopouštěj mě...neodcházej..."... "Copak? Já nekoušu."... "Abych měl klid, tak zůstanu tu s tebou a z toho lůžka černočerné noci už nevstanu. Budem tu navždy spolu s červy, s tvým služebnictvem pod zemí. K věčnému spánku, uložím se k tobě a z těla, které svět už unavil, setřesu úděl nepřejících hvězd. Naposled, oči dívejte se. Naposled, paže objímejte. A rty, vy brány dechu, zpečeťte smlouvu, za níž ručí smrt. Můj hořký průvodce a lodivode, ukaž mi cestu k ostrým skaliskům..."... "Brácha mi nechce věřit, že mám právě v náruči tu nejkrásnější holku co sme kdy on nebo já viděli."..."Pššt...nemusíš se ničeho bát. Ať je to cokoliv, společně to zvládneme."... "Nemusíš se bát. Nikdo se tě ani nedotkne."
Tarina zhluboka dýchala. Všechno to najednou dávalo smysl. Najednou jako by jí projel blesk.
"Ta písnička..."
Zadívala se na Kawu a vzpomínala. "Kawa Azami nám zazpívá svou vlastní písničku!"... "Oh, jak tě zbožňuju, Oh, jak po tobě prahnu, Oh, jak tě potřebuju...Nechci žít, nechci dýchat, když tě cítím vedle sebe, bereš bolest, kterou cítím, probuzení vedle tebe nikdy nebylo tak skutečné, nechci spát, nechci snít, protože moje sny mě neuspokojují, tak, jak se cítím díky tobě, probuzení vedle tebe nikdy nebylo tak skutečné..."
Tarině začaly nekontrolovatelně téct slzy.
"Proč si mi nic neřekl?"
Žádné odpovědi se jí ale nedostalo. Jediné co bylo slyšet, bylo hlasité pípání přístrojů. To ale Tarinu alespoň částečně uklidňovalo...byl to důkaz, že žije.
"Promiňte slečno, musíte už jít."
Tarina si ani nevšimla doktora, co vstoupil do místnosti. Teď na něj jen pohlédla uslzenýma očima a přikývla. Pak vstala a ještě než odešla, naklonila se ke Kawovi.
"Prosím, nevzdávej to..."
Pak ho políbila na čelo a odešla.

Kawův příběh - 14.část

15. února 2010 v 17:00 | Kami |  Kawův příběh
Shita, Kawa a Tarina už jen sledovali jak členové rodiny Azami opouštějí pozemek školy a mizejí v ulicích města. Všichni si dost oddechli. Shita se zašklebil.
"Máš moc milou rodinu, Kawo."
"Samozřejmě...tak milá že je až k sežrání."
Kluci se rozesmáli. Tarina se k nim otočila.
"Děkuju kluci..."
"Nemáš vůbec za to."
Shita ji plácnul po zádech. Tarina se pousmála.
"Tak co budeme dělat dneska?"
Shita se zamyslel a podrbal na bradě.
"Zítra už je škola, takže si asi něco připravím...pojedete to dost rychle."
"Máš pravdu...ještě sem vlastně tady na hodině nebyla...taky si asi zopáknu látku, co ty, Kawo?"
"Asi zajdu do města...chci si ještě něco zařídit."
Shita s Tarinou nechápavě sledovali, jak Kawa mizí mezi stromy.
"Nevíš co mu je. Shito?"
"Asi tuším...omluv mě."
Shita se otočil a odcházel do školní budovy, kde měl pokoj. Tarina se za ním jen podívala. Nechápala co se tady děje. Nakonec se taky vydala domů.
Kawa se procházel městem, ruce v kapsách, přes hlavu kapucu, pohled zabodnutý do země. Tohle už nezvládal. Když předtím uslyšel Amega v jejich chatce, dostal takovej vztek...věděl, že by ho byl předtím schopnej i zabít. Jenže jí to nemohl říct...chápal, že o něj nemá zájem...ale co má dělat, když už s ní pomalu ani nevyrží v místnosti? Tak moc jí miluje...
Začalo pršet. Kawa šel nepřítomně ulicí a nevnímal, co se okolo něj děje. Pak ho ale pronikavý zvuk donutil zvednout hlavu...
Kde to jsem? Kawa se chtěl rozhlédnout, ale nešlo to. Všechno ho hrozně bolelo. Trochu zaostřil pohled. Viděl černé bouřkové mraky a cítil déšť dopadající na jeho tvář. Co se stalo...?
Tarina seděla v obýváku a pročítala si fyziku. Najednou uslyšela kus od sebe zvuk praskajícího porcelánu. Vyděšeně se otočila. Hrnek se sám od sebe skutálel ze stolku a roztříštil se o podlahu. Vystrašeně sebrala střepy ze země.
"To není dobré znamení..."
Zamumlala si. Najednou se ozvalo zuřivé zabouchání na dveře. Rychle šla otevřít dveře. Stál tam promočený Shita a zrychleně dýchal, bylo na něm vidět, že dlouho utíkal.
"Rychle, Tarino! Musíme do nemocnice!"
Tarina se rychle obula a běžela za Shitou.
"Co se stalo, Shito?"
"Kawu srazilo auto, prý je na tom dost špatně."

Roy Mustang - Paid in full - moje tvorba

15. února 2010 v 12:32 | Kami |  Videa: Moje tvorba
Takže sem si pohrála a udělala sem další video...i když mě teda stálo nervy, hold mi Movie maker funguje jenom když chce xD


Nenáviď mě, když to dokážeš - 2.díl

15. února 2010 v 12:29 | Kami
"Budete nám chybět."
"Vy nám taky, Aki."
Aki ještě jednou obejmula Kakashiho, Itachiho a Orochimara. Byli o rok starší, takže už školu končili. Aki jen sledovala jejich záda mizící v hlavních dveřích. Byli to právě tito tři, kdo se jí ujmuli, když sem přišla. Aki odešla do svého pokoje a lehla si na postel.
"Děje se něco, Aki?"
Sai Aki s obavami pozoroval.
"Myslím, že je na čase taky vypadnout."
"Ne, není. Bude za rok, ty ještě musíš studovat."
To už se tam ale přihnal Naruto se Sasukem.
"Počkej, to jako chceš zdrhnout?"
"Jo."
"A kam, prosimtě? Neblbni, Aki!"
Aki pořád zamyšleně pozorovala strop.
"Do Ameriky."
Kluci jí jen nechápavě sledovali. Aki si uvědomila, že jim o tomhle nikdy neříkala.
"Chci najít otce. A ten řekl, že do Ameriky pojede."
Narutovi zazářily oči.
"Dobře! My jdeme s tebou!"
Sai ho ale sjel pochybovačným pohledem. Pak se obrátil k Aki.
"Aki, víš jak velká je Amerika? Jak v ní chceš najít jednoho člověka?"
"To budu řešit, až tam budu....uteču dnes v noci. Budete mě nějakou chvíli krýt?"
"Ne. Protože jdeme s tebou."
"Nechci vás do toho zatahovat."
Naruto se usmál.
"To ani nemusíš, jdeme dobrovolně, co kluci?"
Sai se Sasukem přikývli. Aki se vděčně usmála. Zbytek dne strávili plánováním. Každý si do batohu taky sbalil pár nezbytných věcí. Netrvalo to dlouho a hodiny odbily půlnoc.
"Fajn kluci, jdeme?"
"Jasně!!"
"Ticho, Naruto!"
"Pardon..."
Sasuke jen zakroutil hlavou. Už byl zvyklý na Narutovo nadšení pro každou pitomost, ale někdy to už vážně přeháněl. Plížili se chodbou, jejich cíl byly zadní dveře, které se nezamykaly - kvůli možným požárům a jiným nehodám.
Skupinka proklouzla ven. Byla dost velká zima - taky byl začátek března. Přeběhli pozemek, přelezli plot...pak už jen chvíle plížení ulicemi a byli volní. Utíkali směrem k vlakovému nádraží, kde se konečně zastavili. Sasuke se zadýchaně podíval na Aki.
"A co dál?"
"Musíme se dostat do Yokohamy."
"Co tam?"
"Uvidíte."
"Proč nám nikdy nechceš říct nic dopředu? Sem sme taky utíkali a ani sme nevěděli proč."
Aki se ale jen usmála a přistoupila k přepážce, kde se prodávaly lístky.
"Promiňte, jede nějaký noční vlak do Yokohamy?"
"Máte štěstí, poslední jede za pět minut."
"Dobře, vezmu si čtyři jízdenky."
Aki jí dala poslední peníze co měla a společně čekali na vlak. Ten během pěti minut přijel. Vybrali si prázdné kupé a posadili se. Až tady si oddechli - jsou volní a odjíždějí z Tokia. Aki sledovala noční město míhající se za okny. Konečně se po tolika letech dostane z téhle díry...utekla by dřív, ale nechtěla kvůli Kakashimu, Orochimarovi a Itachimu. A teď se po tolika letech vrací domů.

Smích je zdravý - 15.2.

15. února 2010 v 11:37 | Kami |  Smích je zdravý
"Víte, proč mají škodovky vyhřívané zadní sklo?"
"To je jasný, aby vás nezábly ruce, až budete tlačit!"

SasuSaku - Hello

14. února 2010 v 16:36 | Kami |  Videa: Naruto


Do ráje - 7.díl - Vyhaslé srdce

14. února 2010 v 16:31 | Kami |  Real: Do ráje...
Eares stekla po tváři slza a hned po ní další. Zatnula zuby a sebrala meč ze země. Udělala proti Paulovi chabý výpad. Nechtěla mu ublížit, jen ho vyprovokovat, aby sám zaútočil. Byla by raději, kdyby ji zabil, než aby musela ublížit ona jemu. Paul ale moc dobře chápal o co se snaží a jen rány lehce odrážel. Taky neměl v plánu jí nějak ublížit.
"Ressie..."
Eares se vydral z úst zvlyk a složila se na podlahu. Tohle bylo moc na její nervy. Paul si k ní sednul a pohladil jí po vlasech.
"Neplač..."
Paul se odmlčel a zadíval se do neznáma.
"Ressie...uděláš pro mě něco?"
"C-co?"
"Zabij mě."
Eares se na něj vyděšeně podívala. Mluvil naprosto vážně.
"Ne! Já nemůžu!"
"Dala si slib bratrovi, ne? Neseš břímě a tady tvá cesta nesmí skončit."
Eares ho jen vystrašeně sledovala, po tvářích jí stékaly slzy. Zakroutila hlavou.
"Nezabiju tě, to prostě nejde."
"Nemusíš...neni pravidlem zabít, ale že jeden musí zemřít. Sbohem, Ressie..."
Paul ta slova zašeptal. Eares stihla jen vykřiknout "Ne!" ale to už si Paul do břicha vrazil vlastní meč. Hluboká rána začala silně krvácet.
"Paule!"
Eares se k němu vrhla, ale bylo už pozdě. Sice stále ještě žil, ale už mu nemohla nijak pomoct. Paul se na ní usmál. Pak zatnul zuby a s nepředstavitelnou bolestí ze sebe vytáhnul ostří meče. Vtisknul meč do ruky Eares.
"Vem si ho..." pak se pousmál "...se dvěma meči ti to šlo stejně vždycky líp."
Eares se rozzvykala. Tak moc si přála si to s ním vyměnit.
"Poslouchej Ressie...prosím...splň i můj sen. Staň se rytířem...na kterého bych mohl být hrdý..."
Paul vykašlal krev. Pak se ještě naposledy usmál.
"Miluju tě...Ressie..."
Zavřel oči. Plamen srdce, pro které Eares žila, vyhasl.
"Paule!"
Už ale nijak nereagoval. Dveře se se zavrzáním opět otevřely. Dovnitř vstoupil hlavní vedoucí a pokynul jí. Eares vstala, v pravé ruce meč svého bratra, v levé ruce meč Paulův. Jako bez duše s nepřítomným pohledem prošla dveřmi a vracela se na pergolu. Byla celá od krve a z očí jí nepřetržitě tekly slzy bolesti.
"Ressie! Vnímáš mě? Stalo se něco?"
Eares se nepřítomně podívala na Diega. Vůbec si nevšimla, že přišel, a že něco říkal. Jediné, na co se zmohla, bylo:
"Neříkej mi Ressie!"
Nechtěla už to slyšet...nemohla...přezdívka, co vymyslel Paul... Diego se na ní zmateně podíval. Pak si ale všiml krve a Paulova meče, který pevně svírala.
"E-eares..."
Eares se rozklepala, Diego jí pevně obejmul. Eares se znovu rozzvykala a složila se. Diego jí dostal na pergolu. To už tam došlo zbylých šest lidí, všichni měli umučený výraz, ale Eares na tom byla nejhůř. Vedoucí ke každému přistoupil, donutil ho pokleknout a pasoval ho na rytíře.
"Elenis, poklekni."
Eares spíš na kolena padla. Nic nevnímala, jen dělala, co jí přikázali. Ani si neuvědomila, kolik času uběhlo a už odcházela z tábora. Unaveně se podívala na Diega.
"Kam půjdeš Diego?"
"Asi zkusím štěstí v Breeze...a ty?"
"Aurora...tam měli Paul i Erix namířeno."

Do ráje - 6.díl - Závěrečná zkouška

14. února 2010 v 12:54 | Kami |  Real: Do ráje...
Celých dvanáct měsíců. Eares tomu nemohla věřit. Celý si to v hlavě přepočítávala a mezitím spěchala na pergolu. Doběhla jentaktak, hlavní vedoucí zrovna vcházel. Eares se posadila vedle Paula, ten jí hodil ruku přes ramena. Diego, který seděl naproti si jen oddechnul.
"Tos měla kliku Ressie, už sem se bál, že to nestihneš."
Eares po něm hodila pohled ve stylu "jako bys mě neznal" a usmála se. Vedoucí si odkašlal, čímž si zajistil ticho.
"Takže, vás čtyři a dvacet žáků dokázalo zvládnout rok tréninku. Gratuluji. Ale to nejtěžší vás ještě čeká. Jestli si myslíte, že ten rok byl obtížný, tak to se máte tedy na co těšit. Celý ten rok byl totiž trénink právě pro tento okamžik - pro závěrečný test."
Mezi lidmi to zašumělo. Nikdo o závěrečném testu nic nevěděl. Vedoucí přihmouřil oči.
"Ale varuji vás. Nezvládne to jen tak někdo. Možná si myslíte, že když jste došli až sem, neměli byste to vzdávat, ale to je omyl. Nikdy není pozdě na to se vzdát. Kdo chce odejít, tak ještě teď může, pak už nebude cesty zpět."
Chvíli se nic nedělo, ale poté jeden člověk vstal.
"Já půjdu."
A po něm vstalo ještě několik dalších. Eares se přikrčila. Paul se k ní naklonil.
"Klid, není nic co bys nezvládla...tu zkoušku uděláme levou zadní a pak se spolu vydáme někam daleko..."
Tím dodal Eares dost velké sebevědomí. Zavládlo ticho, nikdo další už neodešel. Vedoucí je přejel pohledem.
"Takže vás tu zbylo šestnáct...no dobře. Ze všeho nejdříve nám podepíšete toto."
Zamával na ně kusem pergamenu.
"Tím slíbíte, že se nikomu nezmíníte o závěrečné zkoušce. Je to dlouho utajované tajemství."
Všichni se na pergamen trochu zmateně podepsali.
"Myslím, že je na čase vám vysvětlit závěrečnou zkoušku. Je to vrcholový bod vašeho tréninku a naučíte se v ní to nejdůležitější - pravidlo divočiny a to je "zabij nebo buď zabit". Maximálně osm z vás šestnácti to přežije a stane se rytířem. Celá zkouška bude spočívat v tom, že si každý vezme svůj meč, zavřeme vás po dvojcích do tréninkových hal a dokud jeden nezemře, druhý neodejde."
Všichni vytřeštili oči. Tohle bylo to poslední, co by čekali. Ale věděli, že teď když už tajemství znají, je pozdě couvnout. Eares se otřásla. Moc dobře chápala k čemu tato zkouška je - musejí se naučit zabíjet. Ale věděla, že tohle nezvládne...ne že by byla slabá, ale nemohla zabít někoho ze svých přátel, se kterýma rok jedla z jedný mísy. Paul jí políbil do vlasů a šeptal.
"To zvládneš...oba to zvládneme."
Eares se na něj vyděšeně podívala.
"Já nemůžu..."
Paul se na ní podíval s bolestí v očích.
"Prosím, snaž se...neumím si ani představit, že bych tě ztratil..."
"Dobře."
Paul se na ni usmál, Eares mu lehce úsměv oplatila. Smích bylo to poslední, na co by myslela.
"Eares Elenis, půjdeš první!"
Eares vstala, ještě jednou se podívala na Paula a Diega, nevěděla, jestli je nevidí naposled, a vydala se za vedoucím. Odvedli ji do první haly. Eares vytasila meč.
"Tady počkej, přivedeme ti tvého protivníka."
Eares přikývla. Jen co vedoucí odešel, začala přecházet po místnosti. Nechtěla zemřít...ale nechtěla ani zabít. Co má dělat?...nakonec v ní ale zvítězil slib, který dala. Musí se stát rytířem, ať to stojí jakoukoli cenu. Dveře se se zavrzáním otevřely. Eares pohlédla na svého protivníka.
Meč dopadl se zařinčením na zem. Eares se celá třásla, ani ten meč neudržela.
"P-p-paule..."
Paul k ní přistoupil, pohled zabodnul do země a promluvil hlasem plným bolesti.
"Tak tohle vážně v plánu nebylo, co?"
Eares vytřeštila oči. Až teď jí došla celá pravda - buď musí zemřít ona nebo Paul.

Smích je zdravý - 14.2.

14. února 2010 v 8:45 | Kami |  Smích je zdravý
V areálu Brněnské veterinární nemocnice utěšuje starší paní svého psa, který ze zkušeností i strachu vytrvale štěká.
" No tak, Bobíku, nech toho, neboj se , podívej, tahleta kočička taky neštěká."

Wolf's rain - Tell me what the rain knows

13. února 2010 v 17:37 | Kami |  Videa: Wolf's rain


Smích je zdravý - 13.2.

13. února 2010 v 17:36 | Kami |  Smích je zdravý
Probíhá vojenské cvičení. Generál stojí na kopci. Pod ním je údolí , řeka, přes řeku je most a na mostě cedule: "Tento most je jako vyhozený do vzduchu"
Generál si říká, to jsem zvědav, jak to vojáci vyřeší.
Najednou vidí, jak si všichni vojáci připevňují na záda nějakou cedulku. Zavolá si, celý rozčilený důstojníka: "Jak je to možné, vždyť kráčíte po neexistujícím mostě!"
Důstojník se ohradí: "To nevidíte, že každý voják má na zádech cedulku: "My jako plaveme"

Hrozba zvaná evoluce - 19.část

13. února 2010 v 17:22 | Kami |  Real: Hrozba zvaná evoluce
Michel se nedůvěřivě podívala na obsah sklenky a pak zpět na stařenu.
"Promiňte, ale až tak sebevražedný pudy nemám."
"Děláš jako bych byla nějakej maniak. Chci ti pomoct."
Michel se znovu zhnuseně podívala do sklenky, zaťala zuby a napila se. Ucítila v puse kyselou pachuť a pak najednou všechno kolem začalo tmavnout. Ze všeho nejdříve ucítila smrad. Nebyl to pach chatrče, byla to směs pachů...něco hořkého, něco štiplavého...chemie jí říkala celkem dost, ale z těhle pachů rozeznala jenom sirovodík. Instinktivně si zakryla ústa, až moc dobře věděla jak je jedovatý. Rozhlédla se, ale všude byla jen tma. Najednou měla pocit, jako by jí něco sledovalo. Rozhlédla se znovu. Ze tmy na ní zíralo mnoho párů fialových očí. Chtěla se bránit, ale v tu chvíli bylo zase všude okolo světlo, byliny, nějaká tráva a stařena. Michel byla opět v té chatě.
Tázavě se podívala na stařenu, ta si ale jen mumlala něco ve stylu:
"Chce to víc dorenky..."
a přihazovala kusy něčeho zelenýho do kotlíku. Michel se zhluboka nadechla, aby se uklidnila.
"Co to bylo?"
"To ti mělo předpovědět budoucnost, ale ještě to není dokonalý..."
"Takže jste na mě experimentovala?!"
"Něco v tom stylu. Hold ti povím co tě čeká ozkoušeným způsobem."
Stařena vytáhla balíček starých karet. Michel vytřeštila oči.
"Vy jste vaticinerka!"
"Všimla sis?"
Michel se znovu rozhlédla po místnosti. Už to nevnímala jako díru, naopak. V této jedné místnosti bylo víc jedů, protijedů, léků a mnoho zázračných směsí než v celé Anglii. Vaticinerů žilo dnes jen opravdu málo, říkalo se, že žijí jen díky "lektvaru mládí", který si dokáží namíchat. Také se specializují na vykládání budoucnosti a promlouvání se záhrobím.
"Když jste vaticinerka, určitě víte, co se v tomhle lese děje."
"Ano, to je pravda."
"A co se tady teda děje?!"
"To ti nesmím říct."
"Proč?!"
"Protože to tak má být. Musíš na to přijít sama. Můžu ti jen ukázat směr, jakým se vydat."
Michel už se rozčilením klepala. Promluvila se zatnutými zuby.
"A jaký je ten směr?"
Stařena mlčela. Michel najednou podezřívavě přihmouřila oči.
"Nemáte to silové poli na svědomí vy?"
"Ne, všechno to souvisí s tím co se tady děje."
"A co se tady sakra děje...teda chci říct kudy mam jít?"
"Jdi tam kam nechceš."
Michel zvedla jedno obočí.
"Cože?"
"Místo kam jdeš nenajdeš podle světových stran nebo navigace. Běž směrem, který se ti bude nejméně líbit. Je to jeden ze způsobů zabezpečení. Řiď se tím a dojdeš tam."
Michel přikývla a vstala.
"Dobře, děkuju...už půjdu."
Ve dveřích ji ale stařena ještě zastavila.
"Počkej ještě chvilku."
Stařena chvilku pobíhala po chatrči a brala všelijaké rostliny a sklenice. Poté od každého z materiálů vzala kus a rozdrtila to. Směs pak nasypala do skleněné lahvičky a zapálila, poté lahvičku zadělala a podala Michel.
"Je to věčné světlo...bude se ti hodit."
"Děkuju...uvídíme jak moc se bude hodit."
Stařena se pousmála a zamávala na Michel starýma kartama.
"Uvidíš. Já už jsem viděla."

Wolf's rain - Carnival of rust

13. února 2010 v 16:10 | Kami |  Videa: Wolf's rain


Three Sisters - 2.díl - Výhra nebo prohra?

13. února 2010 v 15:55 | Eny
Druhý dílek od Eny :o)


" Nechápu to. Eares, milovnice vlků a pohladit si jej smí Irikun. "
" To víš Eny, takový je život. " Rozesmála se Eares.
" Hele Irikun, odveď si svého vlka, Eares musí pokračovat v turnaji. "
" To je pravda. "
" A co s ním mám jako dělat? "
" Kdo ví? Ale mám pro Vás dvě malé překvapení, hned po turnaji. " Pochlubila jsem se.
" Nechci vědět jaký. " Odsekla mi Irikun. Za chvíli ale řekla,
" Jaký? "
Já a Eares jsme se začali smát. Irikun se rozběhla a vlk za ní.
" Nuže, zpět na místo Eares, jdu odmrazovat. "
" Konečně. "
Stoupla jsem si kde jsem stála a odmrazila lidi. Z ticha se tu znovu objevily slova ' Jedém! ' a podobně.
Ale celou dobu mi vrtalo hlavou jestli bylo dobré nechat Irikun s vlkem samotnou. A turnaj začal.
" Jil a Karl se prosím dostaví na pódium. "
Jejich turnaj začal. Za chvíli na zemi ležel Karl. Jil byla hodně silná, ale aby kluk ležel na zemi. Bylo mi to divné.
" Gratuluji Jil a Karl se přesune na místo poražených. Teď poprosím Jil a Eares. "
Začinala jsem se bát. Irikun nikde a k tomu už je to tu. Doufala jsem že vyhraje Eares. Boj začal. Eares spadla na zem ale hned se postavila. Jil se pokusila podkopnout nohy Eares ale ta vyskočila. Připadala jsem si jako v nějakém filmu.
Eares odhodila Jil. Ta ležela na zemi a pokusila se vstát. Ale odpočítávání nestihla a prohrála.
" Gratuluji Eares, nyní máte deseti minutovou pauzu a po té se utká Eares s Karlem. "
Vyběhla jsem k Eares,
" Eares, Gratuluji! "
" Děkuju Eny ale eh... Kde je Irikun? "
" To já nevím půjdu se tam podívat. Zůstaň tady. "
" Ne! Půjdu s tebou. "
" Budeš tady a neser mě. "
" Eny, jsem starší. "
" To je jedno. Ty bojuješ. "
" Achjo tak sebou hoď. "
" Pokusím se. "

Šla jsem se podívat za bránu a nic.
" Irikun? "
Uslyšela jsem praskat větve.
" Irikun nemám náladu. "
Najednou mě někdo zezadu popadl a začal mě škrtit. Kopla jsem jej a podívala mu do tváře. Byl to muž, neznámí. Ale rozběhl se na mne a vyvolal okolo mne

ohnivou kouli. Popálila jsem si nohu. Napadlo mě že bych ho mohla zneškodnit bleskem. Povedlo se! Plameny zmizely a muž také.
Ale má noha na tom nebyla zrovna nejlépe. Eares to ale říkat nebudu, nechci ji zničit její den. Nohu jsem si zahojila. Podívala sem se a viděla jak Irikun běhá s vlkem.
" Irikun! "
" Jé Eny! "
" Sakra Eares tě shání tak sebou hoď! "
" A co s vlkem paní chytrá? "
" Něco mě napadlo. "
Zavedli jsme ho do keřu a já ho zmrazila.
" Je mi ho líto ale musí počkat než Eares vyhraje. "
Irikun chytla záchvat smíchu.
" Co je tu sakra k smíchu?! "
" To že víš že vyhraje. "
" Ano. Vyhraje! "
" A četla si tohle? "
Ukázala mi noviny.
' Světová přebornice v šermu, vyhrála přes tři sta pohárů a nikdy nebyla poražena. '
" To je mi jedno, Irikun. Eares je šermířka a vyhraje. Toho se neboj. "
" No jak myslíš. "

Rozběhly jsme se k bráně. Irikun se ale proměnila v netopýra.
" Sakra co děláš! Může tě někdo vidět! "
" Chtěla jsem si zamávat křídly. "
A změnila se zpět. Došly jsme k bráně a už jsme jen viděli jak Eares překonala i Karla.
" Výborně! " Zakřičela jsem na Eares a ta se na mne pousmála.
" Nyní se utká Jil s Eares. Prosím na místa. "
Jil tam v mžiku byla.

Elfen lied - It ends tonight

13. února 2010 v 15:51 | Kami |  Videa: Elfen lied


Do ráje - 5.díl - Střecha

13. února 2010 v 15:48 | Kami |  Real: Do ráje...
Tak sem konečně přemohla lenost a pustila jsem se zase do psaní xD

Uběhly další čtyři měsíce a Eares se změnila ještě víc. Ne tak fyzicky, jako spíš psychicky. Po mnoha letech se zase ze srdce smála a měla mnohem větší sebevědomí. Eares a Paul spolu věčně trénovali a trvalo jim sotva dva měsíce než se dali dohromady.
Zrovna spolu měli trénink, něco jako přátelský souboj. A jako vždy skončila Eares odzbrojená na zemi. Paul se jen usmál.
"Pořád jsi ještě slabší než já."
Pomohl jí na nohy a políbil jí. Eares se usmála.
"V tom případě mě nauč něco nového."
Paul zvážněl.
"To jsem měl v plánu...ale nevím, jestli to je dobrý nápad."
"Já se to chci naučit."
"Tak dobře, ale řeknu ti jedno...používej to jenom když bude nejhůř. Protože pokud se to udělá správně, tak je to pěkná sviňárna. Navíc když se to nepovede, nejenom že to nepříteli vůbec neublíží, navíc si totálně odkreješ tělo. K tomu všemu je to přísně zakázaný výpad."
"Proč?"
"Bude lepší, když ti to ukážu."
Paul přešel k jedný z dřevěných, oštípaných figurín, které sloužily k tréninku.
"Dobře sleduj, Ressie."
Eares se zašklebila, při tomhle oslovení jí připadalo, jako by volal na psa. Ale přikývla a pozorně sledovala. Paul přistoupil k jedné z figurín. Jednou nohou zakročil dozadu, udělal mečem velký oblouk, aby zvětšil rychlost, pak s ním vytvořil ještě oblouk kolem své hlavy a nakonec uděřil figurínu tak, že jí sjel mečem podél hlavy kamsi na rameno. Celý výpad netrval ani dvě sekundy. Eares se na Paula nechápavě podívala.
"To je ono?"
Paul se ale jen hořce usmál a lehce do zasáhnuté figuríny šťouchnul. Ta se otřásla a rozpadla se na prach. Eares ztěžka polkla.
"Wau..."
"Jo, tak nějak. Člověk se samozřejmě na prach nerozpadne, ale totálně mu tím přerušíš kontakt mezi srdcem a tělem, nepřežije déle než dalších třicet sekund, pokud to nebude rytíř, nebo pokud to bude během války, kdy schopnost esencí mizí. Pokud to použiješ na nějakého rytíře, okamžitě mu zničíš esenci a bude mu trvat pěkně dlouho, než se mu podaří esenci obnovit. Ani kouzlo, které umí esence vytvářet mu nepomůže."
"To je pěkně nebezpečný...už chápu proč je to zakázaný."
"Jo. Ale jak se říká, ve válce je všechno dovoleno. Pokud budeš bojovat o život, ne o esenci, neváhej to použít."
Eares se zatvářila zmateně.
"Děje se něco, Ressie?"
"Já jen...možná se zeptám dost hloupě, ale doteď nechápu rozdíl mezi esencí a životem."
Paul se pousmál.
"Až budeš rytíř, budeš bojovat se různými tvory a lidmi. Díky speciální pečeti, budeš při boji...dalo by se říct nesmrtelná. Pokud tě nějaké zvíře "zabije", tak vlastně jen ztratíš esenci. Budeš pak něco jako duch. Buď musíš najít totem tvého města, který tvou esenci obnoví nebo budeš muset najít nějakého Life magika, který umí kouzlo na obnovování esencí."
"Ale neříkal si, že ve válce systém esencí nefunguje?"
"Jo, to je pravda. Je to taková nepsaná dohoda. Každý král zná způsob jak pečetě udržující esenci na nějaký čas prolomit, když chce třeba popravit nepřátelského rytíře. Proto ve velkých válkách si ten systém vyruší navzájem. Lidé tam pak bojují o opravdový život, ne o esence."
"Ale proč? Vždyť tak zemře zbytečně mnoho lidí..."
"Ne zbytečně. Víš...kdyby lidé ve válce neumírali, žádná ze stran by neslábla. A válka by pak nebrala konce. Navíc by pak rytířů bylo hrozně moc...takhle to má alespoň koloběh, rytíři se rodí a i umírají. Ale už dost teorie, jdu tě naučit střechu."

Smích je zdravý - 12.2.

12. února 2010 v 13:57 | Kami |  Smích je zdravý
Dědeček se rozhodl zhubnout a začal cvičit. Upažit, připažit, upažit.
Po půl hodině se ho babička ptá:
"Tak co, kolik jsi už shodil?"
"Dvě vázy."

Fullmetal alchemist - No reason - moje tvorba

11. února 2010 v 17:41 | Kami |  Videa: Moje tvorba
Takže tady je to moje slavný dílo, snad se vám bude líbit, dalo mi to celkem zabrat xD. Kami


Co čekat co nečekat xD

11. února 2010 v 17:32 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Vim že výkeců už bylo dost, ale ještě jeden musím přidat...jen abyste věděli, co čekat. Dnes už přidám jen to slibovaný video, na kterým sem pěkně zamakala...téměř celou noc xD. Spala sem asi hodinu, a pak sem strávila dlouhý den ve škole...takže sem celkem grogy a žádný povídky dneska nebudou, budu ráda, když stihnu udělat věci do školy než odpadnu xD. Zítra začnu zase psát...dodám povídku na přání pro Roniku, další díl Hrozby zvané evoluce a povídky Do ráje...
Toť ode mě vše, vaše Kami

Navěky věků - 2.díl - Sakura vs. Naruto

11. února 2010 v 15:16 | Ronika
Druhý dílek od Roniky :)

"To je dost, že jdeš, Naruto." Řekl Jiraya.
"Tak co Lee?" optal se Kakashi.
"Všechny vás pozdravuje. Díky tobě vypadá skvěle." Otočil se na Sakuru.
"Dobrá, tak dost tlachání. Naruto, budeš bojovat proti Sakuře, abychom se podívali na tvé umění. Ale varuji tě, se Sakurou to rozhodně nebude procházka růžovým sadem."
"S tím počítám." Usmál se na Sakuru. Sakura mu úsměv opětovala a cestou do středu hřiště si navlékla své černé rukavičky. Naruto ji následoval a 5 metrů od ní se zastavil.
"Tak hodně štěstí, Sakuro." Řekl s klidem a úsměvem od ucha k uchu.
"Jasně tobě taky." Usmála se na něj.
"Tak jo, můžete začít, ale ještě než začnete, žádné kousání, lechtání, je to jasné?" zeptal se Kakashi. Oba kývli a čekali na Kakashiho zahájení.
"Počkejte, ještě počkejte na mě!!!" křičela blonďatá žena. Přiběhla k nim a stoupla si vedle Jiraya.
"Ach, už jsme si mysleli, Tsunade-sama, že to nestihnete." Řekl Kakashi a zahájil zápas. Sakura vyčkávala na Narutův útok. Naruto neotálel a zkusil nejdříve něco lehčího na zahřátí.
"Ty taky musíš být všude, Tsunade, že jo?" zamračil se Jiraya.
"Hele, přece nepropásnu souboj mé nejlepší žákyně s tvým žákem. Konečně se pozná, kdo je lepší." Usmála se a dychtivě pozorovala Sakuru, jak se vyhýbá Narutovým útokům.
"Mým nejlepším žákem." Opravil ji Jiraya.
Sakura se ještě chvíli Narutovi vyhýbala, ale pak bouchla do země a ta začala pod Narutem pukat.
"Nahoru, Naruto!" nechal se unést Jiraya. Tsunade se na něj s úžasem dívala a ani trochu se jí nelíbilo, že Narutovi napovídá, co má udělat.
"Skalpel, Sakuro!" začala křičet i Tsunade.
"Hele to není fér. Ty Sakuře napovídáš." Obořil se na ní Jiraya.
"A ty snad Narutovi ne?" křičela na něj.
"Nechte toho oba a dívejte se." Okřikl je Kakashi a se zájmem pozoroval Narutův rasengan.
Sakura viděla co ji čeká, a tak si připravila do ruky růžové blesky. Ve stejný okamžik jako Naruto zaútočila.
"BOUŘE TŘEŠŇOVÝCH KVĚTŮ!!!"
"RASENGAN!!!"

Obě jutsu do sebe narazily a oba útočníky od sebe odmrštily.
"No tak to teda nevyšlo." Sbírala se ze země Sakura. Naruto byl také naštvaný, musí použít rasengan, až to Sakura nebude čekat. Proto se rozhodl přivolat velkého ropušáka. Před Sakurou se objevila velká oranžová ropucha. Naruto si na sednul a rozkázal jí, aby na Sakuru zaútočila. Ropucha vyplázla svůj velký růžový jazyk a omotala ho kolem Sakuřina pasu.
"Fuj, Naruto, to snad nemyslíš vážně. Hned to dej pryč!!!" vyšilovala Sakura ze slizkého jazyku.
"Hahaha, to je hrozná sranda. Sakuro tohle na tebe budu používat častěji!" popadal se za břicho Naruto. Sakura se ale nedala a vyťukala ruční pečeť, kterou Naruto dobře znal. Pokynul žábě, aby Sakuru pustil, protože nechtěl, aby si ropucha roztrhala jazyk.
Sakura položila ruce na zem a nechala do ní proudit svou chakru. Zem se začala mírně otřásat a pod Sakurou pukat.
"Sakuro, pozor!" volal Naruto. Ale Sakura se jen ďábelsky usmála a postavila se. Zvedla ruce do výše ramen a ze země se vynořil obří slimák. Tsunade se usmála a Kakashi s Jirayou se divili s otevřenou pusou.
"Tsunade?"
"No co, ty jsi taky Naruta naučil vyvolat ropušáka. Tak já Sakuru mystického slimáka." Nepřestávala se usmívat Tsunade.
"Tohle je odpornější, než ten můj ropušák." Ucedil Naruto.
"Jen si nestěžuj. Dneska jsem ho vyvolala poprvé od doby, co jsem se ho naučila." Přimhouřila oči Sakura. Oba pokynuli svým zvířatům, aby na sebe zaútočili.
"Naruto má navrch. Jeho ropušák vydrží dýl než Sakuřin slimák."
"Jak si tím můžeš být tak jistej?"
"Naruto má dvě chakry a obě umí perfektně ovládat." Usmál se do široka na překvapenou Tsunade.
"Jen se nesměj, Jirayo, Sakura má velkej potenciál a chakru může Narutovi v pohodě vzít." Tentokrát se do široka usmála Tsunade, protože Jirayovy ztuhl úsměv.
Naruto i Sakura odtušili, že by to bylo nekonečné.
"Vzdej to, Sakuro. Mám víc chakry, než ty. Poslední útok a tvůj slimák padne."
"Nekecej. DOKUMEKI NO JUTSU!!!" zakřičela a z rukou jí vytryskla zelená záře, následovaná proudem chakry. Chakra zasáhla ropuchu a ta hned zmizela.
"Ježiš, kde je?" panikařil Naruto stejně, jako Jiraya. Kakashi si už musel odkrýt své sharinganové oko.
"V Sakuře teď dřímá Narutova celá chakra."
"A která chakra?" zajímal se Jiraya, "Teda spíš, jakou má barvu?"
"Řekl bych, že červenou. Ale je jí tolik, že jestli ji Sakura okamžitě nevyčerpá, mohlo by jí to ublížit a vyčerpat." Oba sanninové se strachem pozorovali, teď už červeně zářící Sakuru.
´Sakra musím se té chakry zbavit. Odkud ji Naruto má?´ přemýšlela Sakura. Přišla na jediný způsob zbavení chakry. Půlku chakry si poslala do nohou, čtvrtku chakry do rukou a druhou čtvrtku Narutovi vrátila. Slimáka nechala zmizet a pomocí chakry v nohách vyběhla na Naruta. Ten se jí nestačil vyhnout a Sakura do něj vší silou narazila a ještě použila třešňovou bouři. Po tomto útoku Naruto ležel nehybně na zemi. Sakura přišla úplně vyčerpaná k němu a také se vedle něj zhroutila.
"Byla jsi dobrá, Sakuro. To jak jsi mi vzala chakru. To byla senzace." Řekl unaveně Naruto.
"Taky si nebyl špatný. Mě ohromila ta ropucha." Odvětila mu.
"Jste oba v pořádku?" přiběhli k nim oba sanninové s Kakashim. Jiraya pomohl vstát Sakuře a Kakashi zase Narutovi.
"Jsme v pohodě, akorát Sakura je trošku paf z mí chakry."
"To jsem předpokládal," Řekl Jiraya podpírající Sakuru, "Stačí, když si den, dva odpočineš a bude to zase v pohodě. To víš, Naruto má velkou chakru, i mě skolila." Sakura se pousmála a pokusila se sama postavit.

"Jsem z tebe úplně zmatená, Sakuro. Jak můžeš po tomhle ještě sama vstát?" ptala se Tsunade. Sakura se mile usmála a ještě si potřásla rukou s Narutem. Tsunade jemně šťouchla do Jirayi:
"No tak, kdo tu vyhrál?"
"Sakura!"
"A čí je Sakura?"
"Tvoje." Řekl sklíčeně Jiraya.
"Takže přiznáváš svou porážku?"
"Samozřejmě, že ne. Naruto nebyl rozcvičený. Že jo, Naruto?"
"Ale senseii, mě vůbec nevadí, že jsem se Sakurou…."
"Ale ano Naruto, nesmíš to na sobě dávat znát, že tě to mrzí. Já tě chápu." Naruto se podíval na Sakuru a pokrčil rameny.
"No já bych šla na oběd, co vy na to?" řekla Sakura.
"Konečně rozumnej nápad." Vykřikl šťastně Naruto a všichni společně vyrazili do Ichiraku ramenu, kde už na ně čekal Neji.

Po vydatném obědu, kdy Naruto snědl 15 misek ramenu, se Sakura omluvila, že musí za Leem do nemocnice, protože šel na rehabilitaci. Tsunade s Jirayou odešla do hospody a Kakashi si šel číst knížku, kterou dostal od Naruta a kterou napsal Jiraya. Naruto zůstal s Nejim sám. Chvíli jen mlčky seděli a jedli, ale pak se Naruto zeptal:
"Máš Sakuru rád?" aniž by se na něj podíval. Neji se trošku vyděsil a podíval se na Naruta.
"Je to jen kamarádka." Řekl.
"No jen aby."
"No dobře, trochu se mi líbí, ale to je všechno. Někdy Leemu tajně závidím. Stráví se Sakurou celá odpoledne."
"A co Ten-Ten?"
"Nevím, jestli má o mě zájem."
"Stačí říct, jestli máš zájem ty o ní." Neji se zamyslil. Nikdy se Ten-Ten nezeptal, jestli se mu líbí.
"Možná, že jo."
"Hele a když už jsme u těch holek, co moje sestřička?"
"Co by? Včera jsem ji vůbec neviděl."
"To protože se ti straní."
"A to jako proč?"
"Ježíš, Naruto, ty to vážně nechápeš? Ona tě miluje a ty sis toho ani nevšiml." Usmál se Neji a nabral si vařenou zeleninu.
"Myslíš, že bych za ní měl jít?"
"Musíš. Čeká na tebe."
"A kde má pokoj?"
"Vedle Sakury. 57. Hodně štěstí!"popřál mu ještě Neji, než Naruto ve spěchu odešel.
"Tady je účet pane." Ukázala Nejimu dlouhý papír prodavačka. Neji z toho málem omdlel.
"NARUTO!!!!"

V dalším díle....

"Ach, Naruto? Co tady děláš? To jsi nemohl něco říct, že přijdeš? Já jsem se právě byla vysprchovat a….."
"To je nějak moc otázek, Hinato. Já mám taky jednu. Jak se máš?" a usmál se na ní. Hinata se trošku začervenala a sedla si vedle něj. Naruto si všiml, že se hodně změnila.

3.díl se bude jmenovat Stará láska nikdy nerezaví

Smích je zdravý - 11.2.

11. února 2010 v 12:47 | Kami |  Smích je zdravý
Návštěvník Zoo se ptá zřízence: "Kdy budete krmit opice?"
"Proč to chcete vědět, to už máte takový hlad
?"

Omluva

10. února 2010 v 20:25 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
ahoj...chci se omluvit, že poslední dobou moc nepřibývají povídky, ale mam minimum času a navíc pro vás něco chystám...takovou menší minihru xD. Na to, jak to bude trapný to dá pěkně zabrat xD. A navíc pro vás chci udělat další videa na FMA, takže taky síla...jen abyste chápali, proč poslední dobou nestíhám psát. Vaše Kami

FMA - Mutter

10. února 2010 v 20:19 | Kami |  Videa: Fullmetal alchemist


Proti vlastní krvi (2/2)

10. února 2010 v 19:34 | Kami |  Vampire knight jednorázovky
Druhá část povídky pro Orichime, snad se bude líbit :)

"My nic neudělali! Kolikrát to mám opakovat?!"
Orichime byla už vážně rozčilená.
"Takže vy tvrdíte, že to způsobila jakási smečka podivných lidí..."
"Ano!"
Kaname se na lovce s klidem podíval.
"Nemáte proti nám žádné důkazy a navíc je jasně vidět, že ty mrtvoly nemají na těle žádné stopy po útoku upíra."
"Je nám to líto, Kaname-sama, už jenom proto, že jste ze vznešeného rodu, ale rozhodnutí už padlo..."
Muž vytasil meč, ve kterém to modře zablesklo. Orichime přihmouřila oči.
"Tohle vám neprojde."
"Ale projde, ti lidé zemřeli asi včera, tisk byl plný záhadných zmizení a teď se na místě činu objevily vaše stopy..."
"Takže to chcete hodit na nás, abyste měli vyníky?!"
"Tak nějak."
Lovci se k nim přibližovali. Kaname se nakrčil.
"A to si myslíte, že se necháme zabít?"
S těmito slovy se mu oči rozzářily rudě a muže nalevo odhodila tlaková vlna o několik metrů dozadu. Další lovci se chtěli vrhnout na Orichime, ale nepohnuli se z místa - nohy jim svázaly provazy z vody.
"Utíkej Orichime!"
Přikývla a dala se na útěk, jen doufala, že to i Kaname zvládne.Utíkala asi hodinu, když ji někdo chytil za paži. Vykřikla a chtěla zaútočit, ale uklidnil jí známý hlas.
"Klid, Orichime, to jsem já!"
"Kaname...není ti nic?"
"Ne. Ale musíme rychle do Cross, když tam bude víc upírů, netroufnou si na nás. Pořád mají málo důkazů...snad se z toho dostaneme."
"Jo..."
Během další hodiny už uviděli bránu Cross akademie...ve které stáli všichni členové noční třídy.
"Nechte nás projít."
"Promiňte, Kaname-sama, ale nemůžeme..."
"Proč?!"
"Lovci řekli, že vás musíme zneškodnit. Pokud tak neučiníme, odneseme to také...prý jako spolupachatelé."
"Ale my nic neudělali! To ta zatracená smečka!"
"Ano, množí se nám tady vlkodlaci..."
"Vlkodlaci?!"
"Ano. Co se týče síly, mohou se rovnat upírům a dokáží dokonale zamaskovat své stopy, proto nám lovci nikdy neuvěří."
"Takže co teď?"
"Buď my nebo vy...někdo prostě musí zemřít."
To už se rozčílila i Orichime.
"To máme bojovat proti upírům?! Proti vlastní krvi?!"
Akatsuki sklopil oči.
"Už to asi tak bude."
Kaname se podíval na Orichime.
"Běž směrem na východ. Utíkej jak nejrychleji můžeš, doženu tě."
Orichime vytřeštila oči.
"Cože?! Ani náhodou! Nemůžu tě tady nechat!"
"Mohlo by se ti něco stát...a na to mi na tobě až moc záleží."
"Nehodlám z boje pořád utíkat!"
"Prosím..."
Orichime se na něj udiveně podívala. Takhle ho neznala.
"Tak utíkej!"
Orichime se se slzami v očích rozeběhla. Nedívala se na cestu, jen se nutila hýbat nohama. Po několika hodinách běhu se v slzách složila do trávy a usnula. Probudil ji pach krve a pohlazení po tváři. Prudce otevřela oči.
"K-kaname?!"
"Jo..."
Orichime mu skočila kolem krku. Tak moc byla ráda, že mu nic není... Pak se ale rychle odtáhla. Byl celý od krve...ne od vlastní a z očí mu sálala bolest. Pochopila co se dělo a soucitně ho obejmula.
"A co bude dál...?"
"Musíme někam zmizet, teď už lovci mají důvod, proč po nás jít."
Orichime se usmála.
"Tak půjdeme...někam hodně daleko."

Na závěr musím poděkovat Sango...bez ní bych ještě teď přemýšlela nad nadpisem xD

Smích je zdravý - 10.2.

10. února 2010 v 16:30 | Kami |  Smích je zdravý
"Co máme dnes k večeři?"
"Špenát.V tom je železo."
"Tak to dej do sběru a mě přines buřty s cibulí."

Naruto - Fire

10. února 2010 v 16:12 | Kami |  Videa: Naruto


Hrozba zvaná evoluce - 18.část

9. února 2010 v 21:30 | Kami |  Real: Hrozba zvaná evoluce
Michel zabouchala na zrezlé dveře. Spíš to vypadalo jako feťácké doupě, než jako přísně utajovaný spolek agentů. Otevřel jí podivný muž s dlouhými vlasy.
"Přejete si?"
"Hledám pana Batla."
Muž vykulil oči. Uklonil se a otevřel dokořán zrezlé dveře.
"Pojďte dál, jste očekávaná."
Michel prošla dveřma a udiveně sledovala jak se chodba postupně mění. Vcházela do špinavé chodby a asi po sto metrech už byla v moderní laboratoři. Přivítal jí tam muž z nahrávky.
"Vítejte, slečno Fallenová, jsem velice poctěni-"
"K věci prosím, nemám celou věčnost."
"Dobře tedy. Jak už jsme řekli, jdeme po Evu. Určitě jste si taky všimla, že někam zmizelo...a tak jsme tedy hledali něco neobvyklého, zvláštního, co by s tím mohlo souviset. Zjistili jsme, že na jihu Irska, u města Mallow, přesněji na dva a padesáti stupních a sedmi minutách šířky a na osmi stupních a čtyřiceti minutách délky je neznámé silové pole. Nedovolí nám místo zaměřit a když jsme tam někoho poslali, nevrátil se. Proto-"
"Proto posíláte mě, abych to odnesla za vás a zjistila co se děje."
Muž se ušklíbnul.
"Přesně."
"Fajn, jak se tam dostanu?"
"Za hodinu vám letí soukromé letadlo, ale..."
"Ale?"
"Ale nemůžeme kvůli silovému poli přistát. Budete muset skočit."
Michel měla chuť onoho muže zastřelit, ale nakonec souhlasila. Za pár hodin už shlížela na Irské lesy. Neubránila se úšklebku.
"Hej slečno, za chvíli to budu muset otočit, připravte se!"
Michel si zapla přístroj na pravé ruce.
"Jsem připravená. Pak řekněte."
Za pár minut pilot zakřičel "teď!" a Michel vyskočila. Padala prudce dolů. Asi třicet metrů nad zemí namačkala cosi na přístroji na ruce. Začala zpomalovat a těsně nad zemí se úplně zastavila. Pak akorát ten půlmetr seskočila a rozhlédla se. Byla uprostřed nějakého lesa a tma tu byla jako v noci. Začala se prodírat křovím a s klením odháněla hejna nějakého dotěrného hmyzu s obrovskými křídly a neobvykle malými tělíčky.
Pak najednou uviděla mezi stromy světla. Došla až k světlům spatřila obrovskou zarostlou chalupu. Zaklepala na ztrouchnivělé dveře. Otevřela jí stařena s dlouhými bílými vlasy svázanými do uzlu a i tak sahajícími až k zemi. Ve vrásčitém obličeji se rýsoval rozzuřený pohled.
"Co tu chceš?!"
"Promiňte, chtěla jsem se zeptat, jestlijste neviděla zde v lese něco neobvyklého."
"Tak neobvyklého, jo?"
Stařena ji přejela pohledem od hlavy až k patě.
"Tak pojď dál...uvidíme jestli je tady v okolí něco...neobvyklého."
Michel ji trochu nejistě následovala. Něco jí na té babce nehrálo, ale nevypadala, že by byla od Eva. Jen co vešla, udeřil jí do nosu štiplavý zápach. Rozhlédla se. Po celé místnosti vysely od stropu nejrůznější sušené rostliny, ve sklenicích byly zavařeny jedovatě zelené kusy čehosi neznámého a na konci místnosti stál na ohni kotlík ze kterého vycházel hustý fialový kouř, který vydával právě ten štiplavý pach.
"Posaď se."
Stařena ukázala k malému křeslu potaženého pleteným potahem, vybledlým stářím. Michel se opatrně posadila. Žena vzala naběračku a nalila trochu husté krvavě rudé tekutiny do dvou sklenic. Vzala je a jednu podala Michel. Ta se znechuceně podívala na obsah sklenky, ze které ještě pořád vycházel fialový dým.
"To nemyslíte vážně, paní..."
"Jen to vypij, pomůže ti to."

Proti vlastní krvi (1/2)

9. února 2010 v 19:18 | Kami |  Vampire knight jednorázovky
Povídka na přání pro Orichime...mám málo času, takže jsem napsala jen kousek, omlouvám se :(. Druhou část dodám zítra...snad se bude povídka líbit.

Dívka utíkala lesem. Od severu zavál vítr a přinesl s sebou pach čerstvé krve...dívka se jen oklepala a utíkala dál. A za chvíli už spatřila chlapce, chlapce, který byl už od dětství jejím nejlepším přítelem. Doběhla až k němu, chlapec se na ní usmál.
"Tak co, Orichime?"
"Nikdo nás nesleduje a do Cross akademie jsou to necelý dva dny cesty."
Chlapec jen přikývnul, ale pak si všimnul dívčina nejistého výrazu.
"Děje se něco?"
"No...ne, nic, voda se často plete."
Kaname se na ní podezřívavě podíval.
"Co si slyšela?"
"Nevím přesně. Je tam prý nějaký neznámý zdroj síly...nikdo neví, co to je."
"Asi to vážně bude jen nějaký omyl, ale i tak buďme raději ostražití."
Orichime souhlasně kývla. Poté se společně rozeběhli. Běželi beze slov několik hodin, když v tom se Kaname prudce zastavil.
"Co se děje?"
"Voda ti nelhala...něco tu cítím."
"Upír?"
"To nevím, v každém případě je víc než jeden."
Najednou spatřili dívku. Měla uhlově černé vlasy a temných očích byl lehce šílený výraz. Kaname k ní chtěl jít, ale Orichime ho zastavila.
"To je ona...ten neznámý zdroj síly. A nebude sama. Měli bysme být opatr-."
Ani to nestihla doříct a v tu chvíli se na ně dívka vrhla. Byla jako zvíře, žádný přemýšlení jen instinkty. Kaname i Orichime uhnuli a odskočili mezi stromy. V tu chvíli Orichime vykřikla. Všude okolo byly mrtvoly. Ze křoví vyšlo několik dalších "lidí". Všichni měli snědou pleť, tmavé vlasy a v očích pološílený výraz. Kaname přiskočil k Orichime.
"K sakru...co jsou zač?"
"Upíři to nejsou..."
"To určitě ne, ani upír by nezabíjel takhle zbytečně a navíc ty mrtvoly nejsou vysátý..."
"Co budeme dělat? Je jich moc."
Postavy se k nim nebezpečně přibližovaly. Kaname se na Orichime podíval.
"Napadá tě něco?"
"Jo...utečeme!"
Rozeběhli se směrem ke Cross. Postavy za nimi. Jeden z nich se na Orichime vrhnul. Šel jí špičatými zuby po krku, ale na poslední chvíli mu v tom zabránila clona z vody, která se okolo Orichime vytvořila.
"Není ti nic?"
"Ne, ale zdrháme!"
Po pár hodinách se jim je podařilo záhadným způsobem setřást. Kaname se ustaraně podíval na Orichime.
"Vážně ti nic není? Nevíme co jsou zač..."
Orichime se usmála a trochu se začervenala.
"Ne, jsem v pohodě, voda mě chrání...ale..."
"Ale?"
"Ale cítim tady lidi."
Kaname zavětřil a přihmouřenýma očima se podíval na západ.
"Jo, já taky."
Po chvíli z křoví vyskočilo několik lidí se zvláštními meči na zádech a s několika zbraněmi u pasu. Lovci upírů. Orichime je ihned poznala, ale nechápala, co chtějí právě tady a právě po nich.
"Přejete si pánové?"
Jeden z nich k nim přistoupil.
"Nedaleko jsme našli pár desítek mrtvol a vaše stopy...máte co vysvětlovat."

Co to po mě chtějí...

9. února 2010 v 18:19 | Kami |  NAPO noviny (nepovídky)
Promiňte lidi, ale potřebuju se vykecat...mám pocit že škola měla ve středověku účel mučení...akorát se to před námi teď snaží utajit xD. Jaksi sem měla vypočítat fyzikální olympiádu...ale chápu z toho maximálně spojku "nebo" a pak pár slov "kolona" a "auto"...ostatní je ještě nesmyslnější než návod k japonskýmu videu...takže jim na to kašlu! Akorát bych u toho seděla do deseti a stejně bych nic nevypočítala xD. Takže na to kašlu a jdu psát...to mě baví mnohem víc xD. Takže dneska chystám povídku na přání pro Orichime a pak další dílek povídky hrozba zvaná evoluce...a možná i něco jinýho, podle toho jak budu stíhat. Tak sem se dostatečně vykecala xD. Vaše Kami