Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


Septologie Blacků - Báseň 5. - Andromeda

16. ledna 2011 v 14:00 | Kami |  Septologie Blacků
Jediná trochu romantická báseň z celé septologie. Snad se bude líbit :).


Pro lásku

Přichází ráno, jak nesnáším den,
všechno to odletí jak krásný sen.
Poslední polibek, pak musím jít,
vrátit se domů a přestat snít.
Ach ptáci, ještě ne, nechte si zpěv!
Slzy mě pálí, v očích mám hněv.
Sbohem můj milý, snad brzo zas,
vydám se noci napospas.

Co se to s mojí rodinou děje?
Jsme jenom hlupáci bez naděje.
Sedím u snídaně a už už chci vstát,
sestry mi ale nedají spát.
Narcissa ráda slouží temnému pánu,
Bella je jednou nohou v Azkabanu.
A i když teď tady jen klidně jedí,
že jednou prohrají moc dobře vědí.

Jsem snad blázen a v davu váznu?
Nebo jsem normální v rodině bláznů?
Podle rodiny jasně to prvý,
miluji někoho s nečistou krví…
Ale psst to nikdo z nich netuší,
co oči nevidí, nebolí na duši.
Ale teď už musím jít spát,
nechám si lásko o tobě zdát.

Blíží se noc a moje srdce zpívá.
Jak už to ale bohužel bývá,
osud rád stojí proti vám,
na oblohu se zadívám.
Matka dnes v noci spánku se vyhnula,
zůstala na chodbě, u okna stanula.
Asi čeká, až se něco stane,
a nikdo se tak ven nedostane…

Na noční obloze zahlédnu souhvězdí,
nesoucí jméno z pradávných pověstí.
Jméno, které mi zlostí spánku nedá,
jméno mé vlastní - Andromeda.
Tam venku čeká, kdo má mě rád,
kdo je mi víc než kamarád…
Proč není nic tak jak bych chtěla?
Kéž bych tě teď políbit směla.

Jsem jako Julie, kde Romeo vězí?
S čistou krví v boji nezvítězí…
Zahouká sova, už dávno mám spát.
Proč tu mám ale nečinně stát?!
Na římsu okna se vyhoupnu hbitě,
pro lásku svou se chovám jak dítě.
Snad mě tma svým pláštěm skryje,
snad mě matka nezabije…

Na lavičce smutně sedíš,
na špičky svých bot tam hledíš.
Ty pláčeš? Čekáš už hodiny,
bál ses snad, že jsem jak zbytek rodiny?
Myslels, že si to prostě rozmyslím?
Vždyť jsem člověkem na tobě závislým…
Sic se zas budu muset do reality vrátit,
zatím je noc, teď nechci tě ztratit.

Jak tu tak sedím v tvém pevném objetí,
přemýšlím, proč jsme jen lásky oběti?
Kdyby jen tvá matka kouzlit uměla,
rodiče mí by tě měla za anděla.
Kdyby jen tvůj otec býval byl čaroděj,
nebála bych se, že tě naši vyhoděj.
Kdyby jen tví rodiče nebyli mudlové,
získal bys ruku - mou - slečny Blackové.

Tvůj původ zůstává pořád stejný
a proto je to tak beznadějný.
Ráno se blíží, mě uteče vzdech,
pak řekneš slova, co mi vyrazí dech.
"Utečme spolu." zašeptáš tichem,
motýlků stovky mi prolétnou břichem.
Odpust mi matko, já nemám proč váhat,
láska je největší ze hříšných záhad…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wichiten Wichiten | 16. ledna 2011 v 14:42 | Reagovat

fakt romantický  moc pěkná :)

2 Sango Sango | 16. ledna 2011 v 20:48 | Reagovat

Tak ta je hodne dobra

3 Katie - hime Katie - hime | Web | 5. září 2011 v 14:28 | Reagovat

Miluju túto básničku :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama