Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<



Můj skype: kami.enrai

>>DJ Kami aneb písnička na přání?<<


Septologie Blacků - Báseň 7. - Walburga

16. ledna 2011 v 16:00 | Kami |  Septologie Blacků
Poslední část septologie...a je to vážně fan fiction s velkým FICTION, protože tohle už vážně možné není... Pokud to mám soudit, Walburga a Narcissa se mi povedly nejméně, naopak >>Orion<< myslím, že je číslo jedna.
Snad se vám septologie líbila, za vaše názory budu ráda :). Vaše Kami


Zrcadlo

V zrcadlo hledím a musím se ptát,
kam roky zmizely, proč jsem tu sama?
Co si ale mám jenom přát?
Vždyť už jsem jenom stará dáma.

Co jsem jen dělala ty dlouhé roky?
Službám pro rod jsem duši zaprodala.
Zmeškala život - jen pro ty cvoky,
kterým jsem naivně své srdce dala.

Slza steče po vrásčité tváři.
Poprvé za roky emoce projevit smím.
Přiznávám, Blackové jsou jenom lháři,
co fandí přetvářce a krutým lstím.

V zrcadlo hledím do starých očí,
jež za chvíli život vrátí Bohu.
Na druhý břeh pomalu vkročí,
a pokud ne sami - já jim pomohu!

Ach je to celkem ironie,
pro rod jsem dělala dobré činy
a k Pánovi zla sympatie,
mi postupně sebraly oba syny.

První sám odešel, kam jej nohy nesly?
Možná tak někam směr Azkaban…
jeho prohřešky v mých očích klesly,
naposled procházel tou z rodných bran.

Nesl si jizvu psanou Krvezrádce,
srdce mi křičelo, ale já musela.
Nenávist k jeho vlastní matce,
z něj nakonec dělala rebela.

V zrcadlo hledím, odpust mi chlapče,
stařeně co tě vždy v srdci měla,
stařeně co tady v odraze pláče,
stařeně co nezapomněla.

Můj druhý syn zmizel beze stopy,
odešel sám a nebo ne?
stařena zklamaně hlavu sklopí,
doufala, že on zůstane.

Můj druhý synu, tys opustil matku.
možná tě odvlekl temný Pán…
Chtěla bych začít od začátku,
ale můj osud už byl dán.

V zrcadlo hledím a dům je prázdný.
Můj muž furt odcházel, až se nevrátil,
asi si ze mě dělal blázny,
asi mě prostě zatratil.

Ostří si hrdlem cestičku razí,
v duši to cítím, konci se blížím.
Prosím, mi odpusťte, všichni mí drazí!
Aspoň už nikomu neublížím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wichiten Wichiten | 16. ledna 2011 v 17:13 | Reagovat

tak to tohle je úžasné! těhle sedm básní fakt povedený ted jdu na tu písen slepého pěvce (zdá se mi to nebo sem opravdu na tvoje básničky závislá víc než na 3bitky xD)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama