Povídky na přání: >>tady<<
Rozpis povídek na přání: >>tady<<
Chcete si sem vložit nějakou ze svých vlastních povídek: >>tady<<
Seznamte se s naším >>NAPO týmem>>
Dlužím vám povídku, diplom nebo cokoli jiného? Napiště to >>SEM<<
Nej povídky: Konan nemá lehký život (známější jako KNLŽ) >>přečtěte si<<
a Děti luny >>najdete zde<<


Děti luny - 18.díl - Jednou se zas setkáme

5. března 2011 v 14:22 | Kami |  Děti luny
Zde je další dílek Dětí luny, dneska bez nějakého vykecávání, snad se bude líbit. Vaše Kami :-*



"Promiň, štěně." řekla jsem, protože mi to ticho začínalo lézt na mozek. "Měli jsme jet do New Yorku a na tohle se vykašlat..."
Neodpověděla, asi ani nevěděla co říct. Spolky Slunce moc dobře věděly, jak zabít vlkodlaka nebo upíra, jinak by tak dlouho nepřežily. Kdybychom teď utekly - a to jsme mohly - zabila by nás poušť nebo Sal. Zvorala jsem to. Nepřišli nám říct, jaký rozsudek vynesli. A to bylo zlé - kdyby byl dobrý, už by nás pustili.
"To je v pohodě..." ozvala se Patty. Ležela na chladné zemi...už jsme tu byly dva dny. "Osudu prostě člověk asi neunikne."
Triko měla potrhané a i v té tmě jsem viděla tetování vyjícího vlka, které měla na boku. Vlk...vždy jsme vlkodlaci, sakra! Je na čase se začít bránit - když už máme zemřít, tak v boji!

Sal rozzuřeně poklepával botou o prašnou zem a sledoval řeku, která si klidně tekla několik metrů pod nimi.
"Tady stopy motorek končí." zavrčel.
"Takže co dál?" zeptal se líně Will.
"Budeš konečně užitečnej. Budeme tu muset nechat auto a přes řeku přelezeme na druhou stranu. Pak se rozdělíme - nepředpokládám, že to doskočili na druhou stranu, dál musely jít pěšky."

Ronnie procházela městem. Bylo to zvláštní...začínala dostávat trochu strach, neměla vůbec tušení kde je.
"Proboha Ronnie!" zavolala na ní nějaká dívka a rozeběhla se k ní.
Ronnie jen couvla. Osoba proti ní měla černou škrabošku a brokovnici na zádech - nevěděla kdo to je, ale i tak Ronnie cítila nebezpečí. Dívka si to gesto vyložila správně a zastavila se.
"Co se děje, Ronnie?" nechápala.
"Kdo jsi?" zeptala se Ronn a udělala další krok zpět.
"Ronnie, co se stalo?" nechápala Luella. Sundala si škrabošku - což bylo porušení hlavního pravidla tajné policie, ale teď na to kašlala. "To jsem já, Luella."
"Neznám tě..." zašeptala Ronnie. "Nikoho tady neznám..."
Luella to nechápala. "Kde je Twiggy?" zeptala se, jako by si právě uvědomila, proč tu je.
"Twiggy je mrtvý." odpověděla Ronnie klidně.
Luella zalapala po dechu. Pak se ihned uklidnila - přesně jak to uměli jen trénovaní členové tajné policie, dokonalé sebeovládání. "Pojď se mnou do Společnosti." zaprosila.
Ronnie se na ní nedůvěřivě podívala.
Luella zvedla ruce v gestu neublížím. "Jsme přátelé, Ronnie. Pomůžeme ti si vzpomenout."
Ronnie ještě chvíli váhala, ale pak se společenou s Luellou vydala do podzemí.

Z hrdla se mi vydralo hluboké zavrčení a vykopla jsem dveře naší cely. Postavila jsem se na všechny čtyři, abych měla co největší stabilitu při případném útoku a rozhlédla jsem se po nepříteli. Nikdo tam naštěstí nebyl. Štěně kolem mě proklouzlo, dlouho jsem ji přesvědčovala, aby ona zůstala v lidské podobě - přeměny vyčerpávaly a já v poušti žít uměla, takže jsem si to mohla dovolit. Během další sekundy už jsem zase stála na dvou ve své lidské podobě. Bylo to podezřelé...byl tu moc velký klid.
"Třeba mají na práci něco důležitějšího." ozval se líný hlas za mnou.
Trhla jsem sebou. O stěnu tam stála opřená Tereki. Málem jsem na svoje halucinace zapomněla... Patty nechápavě sledovala můj pohled.
"Děje se něco?" zeptala se.
"Má úžasná halucinace je zpět." procedila jsem skrz zaťaté zuby a sledovala pobavený úsměv, který hrál Tereki na tváři. No skvělý.
Teď ale nebyl čas na zbytečnosti, rozeběhly jsme se po schodech ze sklepa. Musely jsme pryč. Měla jsem z toho ale moc divný pocit. Hned pár sekund na to jsem měla možnost zjistit proč nás nikdo nehlídal. Ve vzduchu vládla panika, v písku leželo několik nehybných těl zalitých v krvi. A asi deset metrů od nás držel někdo vůdce Spolku pod krkem a tiskl ho ke stěně...něco říkal, ale přes křik lidí jsem ho neslyšela. Našli nás. Tohle sice nebyl Sal, ale určitě někdo z jeho kumpánů. Bylo na čase připravit se na boj, protože jsme neměly šanci utéct. Postavila jsem se do bojové pozice, prozatím v lidské podobě.
"Hej, ty!" křikla jsem na vetřelce. "Hledáš někoho?"
Muž musel slyšet jasné vrčení v mém hlase...poznal, že jsem vlkodlak. Pustil vůdce a otočil se směrem ke mně, že jsem mu poprvé viděla do obličeje.
Vytřeštila jsem oči. "Wille?" zeptala jsem se nejistě.
Na jeho tváři se objevil úšklebek. "No na koho tady nenarazím...jak je to dlouho, Kami? Padesát let? A kdo tě takhle zřídil?" zeptal se při pohledu na mou tvář.
"To je na dlouho..." mávla jsem rukou. Pak jsem se ale vzpamatovala. "Co tady sakra děláš?!"
"Já?" podivil se. "Já tu mám práci, ale co tady děláš ty?"
A pak si všiml Patt, která se vedle mě krčila s dost nechápavým výrazem.
"A sakra..." zavrčel Will. "Tohle věci trochu komplikuje."
"O co tady proboha jde?" nevydržela to už Patty.
"Co takhle si promluvit někde, kde je víc klidu?" navrhnul můj starý známý. "Ty uřvaný lidi mě rozčilujou." ušklíbl se.

Ronnie nervózně seděla na křesle. Věřila jim, že nejsou nepřátelé...ale pořád si nebyla jistá.
"Nepamatuje si nás. Ani to snad není ona." zašeptala Violet.
"Myslíš, že se jí vzpomínky vrátí?" zajímala se Luella.
"Podle toho, jak hluboko je Twiggy zahnal...spíš si myslím, že ne." povzdychla si Violet.
Ronnie věděla, že mluví o ní. Ale...prostě nejraději by utekla. A pak to přišlo. Stejný pocit, jako když viděla Twiggyho hrob. Kolem ní byla tma, jen pouliční lampa osvětlovala prázdnou ulici. Mihlo se tam několik osob. Krvelačnost z nich přímo sálala...Ronnie viděla jak lidé i vlkodlaci padají mrtví k zemi. A pak se objevila zpět v Brianově kanceláři.
"Přijdou dnes v noci." zašeptala, oči upřené na podlahu.
Luella, Brian, Violet a několik dalších upírů a vlkodlaků se po ní otočili.
"Kdo?" nechápala Violet.
"Stíny...stíny co přišly zabíjet." pořád měla ten nepřítomný pohled. "Chtějí krev...to je důvod proč přicházejí. Oni chtějí zabíjet..."
Nikdo nechápal o čem mluví. Violet zamyšleně zavrtěla hlavou. "Psanci? Psanci se chystají na útok?" zeptala se najednou, oči upřené na Ronnie.
"Přijdou..." řekla jen Ronnie a pak oči zavřela.
"Co teď?" zeptal se Brian po minutě ticha.
"Bojová pohotovost." rozhodla Violet. "Musíme se připravit na boj!"

"Kde bereš tu jistotu, že to vyjde, Lacrime?" zavrčel muž zastupující vlkodlaky.
Lacrime se ušklíbla, s vlky jednala jen když to bylo vážně nezbytné. "Nebudou nás čekat. Nemají způsob jak si zjistit, že zaútočíme, hlídky stáhli, mají problémy uvnitř toho svého dokonalého světa." usmála se znechuceně. "Vyjde to."

"Takže jsi nás přišel zabít, jo?" ušklíbla jsem se. "Takový štěně jako ty?"
"Hele nech si to..." urazil se Will. "Náhodou už umím bojovat dost dobře."
Štěně nás ohromeně sledovalo. Jo, tak takovéhle štěstí můžeme mít jenom my...že jsem našemu plánovanému vrahovi zachránila kdysi život, když jsem před padesáti lety měla v mrtvé oblasti misi. Byli jsme přátelé...ale že má šíleného otce, který je zároveň bratr mé nejlepší kámošky se tak trochu nezmínil.
"Takže co teď?" zeptala jsem se a rozhlédla jsem se po horké poušti.
"Myslím, že je na čase abych splatil svůj dluh." ušklíbl se Will. "Ale pořád si mi neřekla, co se ti přehnalo přes ten tvůj ksicht."
"Válka, Wille, válka...a já nám chceš pomoct, hm?"
"Patty musí ze země, nebo ještě líp z kontinentu, otec je magor, jen tak se nezastaví."
"Kudy?" zeptala jsem se...no skvělý, další sebevražedná akce.
"Přes poušť do nejbližšího města s letištěm...kolem pouště by měly pobíhat hlídky z naší smečky, ale když půjdu s váma, neměl by být problém."
"Nedostihne nás Sal?" zeptala se Patt opatrně.
"Neví kde jsme, kam jdeme a je bez auta, takže ne."
"Bez auta?" nechápala jsem.
Will se jen ušklíbl. "Baví mě ho rozčilovat...zkoušelas někdy hodit zapálenou sirku do kanistru benzínu? Nebo třeba do benzínové nádrže auta..."
Pozvedla jsem obočí a koukla po Patt. "Jo, jste vážně příbuzný...všichni stejně šílení."
Jen se ušklíbla. Bylo na čase vyrazit...

Malá holčička se smíchem přiběhla k mámě a pověsila se jí na sukni. Žena ji láskyplně zvedla a vydaly se spolu domů, přes město Fleaden, které bylo klidné jako vždy. Tak vypadá město z pohledu lidí. Kdyby se ale někdo podíval pořádně, viděl by krev stékající do kanálů, rozmlácené budovy...stopy boje. Aniž by si toho někdo z lidí všiml, proběhl největší útok psanců, co kdy byl uspořádán, nejkrvavější akce od podepsání mírové smlouvy.
Lacrime se podívala po značně prořídlých řadách svých vojáků a skryla zakrvácený obličej v dlaních. Jak o tom útoku mohli vědět? Nevyšlo to...pak odhodlaný pohled pozvedla k hvězdami poseté obloze. Ne...příště už stejnou chybu něudělá. Příště už to vyjde.
"Lacrime?" ozvalo se za ní. "Co budeme dělat?"
Lacrime se otočila, všichni psanci, ať už upíři nebo vlkodlaci netrpělivě očekávali, až k nim jejich vůdce promluví.
Zhluboka se nadechla. "Tak především to nebudeme vzdávat!" zakřičela. "Dnes to nevyšlo a mnoho z nás zemřelo...ale příště už to bude jiné! Změníme taktiku! Když nemůžeme zlomit celou otep, bude hezky lámat klacík po klacíku, až se nám naše město konečně vrátí!"
Jeskyněmi se ozval odhodlaný řev.

"Poletíš do New Yorku a tam nasedneš na letadlo do Pekingu, bude to v pohodě." uklidňovala jsem Patty. Lidé se po nás otáčeli, ani jsem se nedivila, po několika hodinovém běhu pouští jako vlci jsme musely vypadat příšerně. Will nás opustil hned za hranicemi pouště, aby našel Sala a řekl mu, že nás nenašel...tomu se hold říká klika. "Až přistaneš, najdi vlkodlaka jménem Lin Cu-yan. Dost mi dluží, když jsem ještě žila v Číně, tak jsem pro něj dělala, řekni mu, že tě posílám a taky proč tam jsi, najde ti místo, kde se skrýt."
"Nechci pryč..." zašeptala. "Znáš mě, určitě zase budu někde skákat s motorkou a tentokrát se už zabiju, to moje rodinné šílenství by mělo zůstat pod dohledem..."
"Vždyť blázni přežijou nejdéle, tvůj bratr je toho důkazem!" zasmála jsem se.
"Kami...pojeď se mnou."
"Nemůžu, svedu Sala z cesty, aby si myslel, že se vracíme do Fleadenu...do té doby stihneš zmizet dost daleko." zvážněla jsem.
"Co když nebudeš dost rychlá, co když..."
"Štěně, jsem asi jedinej vlkodlak na světě, kterýmu kdy řekli "sundej ty nohy z mírový smlouvy"." zasmála jsem se. "A nějakej magor mě jen tak nedostane."
"Nikdy nevíš co se může stát...co když tě dostihne, než se zvládneš vrátit do Fleadenu? Co když tě zabije?"
"Tak tě budu chodit strašit, pokud ihned nevlezeš do toho letadla." zavrčela jsem žertem.
Patty mlčela. Šťouchla jsem do ní. "Já z toho taky nejsem nadšená, věř mi, s kým si budu povídat až budeš pryč?"
"S Tereki." zazubila se.
"No jasně, moc vtipný." ušklíbla jsem se. "Tak už mazej, za chvíli ti to letí."
"Kdy se budu moct vrátit?" zeptala se rychle, protože jsem se už měla k odchodu.
"Brzy..." řekla jsem, i když jsem moc dobře věděla, že lžu.
Sledovala jsem letadlo jak vzlétá a postupně mi mizí z dohledu. Jednou se zas setkáme, štěně...§

na závěr dílu fotka Patt, focená několik dní před koncem uzavřením mírové smlouvy a sepsáním zákoníku


UPOUTÁVKA NA 19.DÍL:
"A proč bychom ti měli jako věřit?" ušklíbla se Lacrime.
"Máme podobné cíle...jak se říká, pro spojenectví stačí být nepřítel nepřítele."
"Tak jsem to nemyslela...co bychom z toho měli, Sale?"
"Dám vám k dispozici zbraně, kterými Společnost i Impérium rozdrtíte."

"Kami! Kami, probuď se!" třásla se mnou Violet.
Byla jsem doma jeden den a už zase mě nenechali vyspat...začínalo se mi stýskat po mé klidné cele u nepřátel.
"Co se děje, Violet?" protáhla jsem se.
"NUTNĚ potřebuju tvou pomoc!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereki Tereki | E-mail | Web | 5. března 2011 v 14:44 | Reagovat

Supeeeeeeeer! xDDDD Hlavně prý: "Já z toho taky nejsem nadšená, věř mi, s kým si budu povídat až budeš pryč?"
"S Tereki." xDD To bylo dobré xD Jako bys mě neviděla ráda xDDD Těším se moc na další díleček ^^

2 Kotaichi Kotaichi | Web | 5. března 2011 v 19:21 | Reagovat

super :-D

3 Sango Sango | 5. března 2011 v 19:27 | Reagovat

Super :) tesim se co se bude dit az budu pryc :)

4 Saky Hyuga - Skay サキ渡辺 Saky Hyuga - Skay サキ渡辺 | Web | 5. března 2011 v 19:31 | Reagovat

ahoj prepac ze znovu otravujem. Vil ma poprosila aby som ti napisala ze jej zlyhal modem a nevie kedy bude mat novy.

5 Ronnie Ronnie | Web | 5. března 2011 v 22:26 | Reagovat

Já sem borka prostě :DD
Ale TY ta největší :) Chci mít tvoji fantazii,miluju tuhle povídku! :)

6 Luella-chan >SB< Luella-chan >SB< | Web | 6. března 2011 v 15:25 | Reagovat

ňáááááááh!!!....to je šílené!!!....úplně šílené ale perfektní!!!!.....nemůžu se dočkat dalšího dílu!!!!.....jááj a ty upoutavky mě vždy tak fascinují...já to nechápu XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama